Dějiny literatury

„Já tu postavu miluji. Cítila jsem, že tahle role je můj osud, a vychutnávala jsem si každý okamžik, který jsem v ní strávila. Je to velice nezávislá, sebevědomá žena s hlubokým zájmem o lidi a jejich osudy. Ale není to všetečnost, spíš taková zvídavost. Je inteligentní, vtipná, dokáže využít toho, že se jí lidi rádi svěřují, i toho, že ji někteří podceňují…,“ říká Geraldine McEwanová, představitelka slečny Marplové. O tom, že podceňovat staré panny se skutečně nevyplatí, se můžete přesvědčit sami v každém z dvanácti detektivních románů Agathy Christie, v nichž tato bystrá stará dáma vystupuje.

Slečna Jane Marplová pochází z na první pohled poklidného anglického městečka St. Mary Mead ležícího nedaleko Londýna. Toto městečko však vytváří mylné zdání poklidnosti a mírumilovnosti. V jednom je nutno dát slečně Marplové za pravdu. „Vesnický život je plný hříchu“. I přes svůj úctyhodný věk je slečna Marplová velice všímavá, v podstatě nic jí neunikne. Libuje si v péči o svoji zahrádku, ráda nakupuje v Army & Navy Stores, vždycky si najde příležitost obohatit svoji zásobu osušek a utěrek a její vizuální podoba je spojena s neodmyslitelnými pletacími jehlicemi v jejích rukou nebo klubkem vlny u jejích nohou. Působí velmi mírumilovným dojmem. Pro svoji nenápadnost bývá velmi často podceňována, především pak policejními inspektory a vyšetřovateli. Ona ale překvapivě bývá zpravidla vždy o krok před nimi. Má tendenci od většiny lidí očekávat jen to nejhorší a její očekávání bývají zpravidla naplněna. Touto charakterovou vlastností se povahově přibližuje k babičce Agathy Christie, kterou byla postava slečny Marplové částečně inspirována. Z větší části však královna britské detektivky nalezla inspiraci v postavě Caroline, sestry doktora Shepparda z románu Vražda Rogera Acroyda.

První knihou, ve které se Jane Marplová objevila, byla Vražda na faře (1930), nicméně do povědomí veřejnosti se postarší slečna dostala již o dva roky dříve, kdy Agatha Christie publikovala v časopise Sketch několik povídek, ve kterých její nová hrdinka vystupovala. V knize Vražda na faře byla slečna Marplová co do povahových vlastností vykreslena lehce odlišně než v knihách publikovaných později. V této své knižní premiéře nebyla příliš oblíbenou sousedkou, především pro svoji zvědavou, někdy až vlezlou povahu a až nezdravý zájem o vesnické klepy. V dalších knihách nabyla více na laskavosti a modernosti.

„Motiv, musí tam být přece motiv. Jestli na té teorii něco je, pak zřejmě události minulého pátku nejen nebyly legrace, ale také ani obyčejné přepadení. Šlo zřejmě o chladnokrevný pokus vraždy. Někdo se pokusil zavraždit slečnu Blacklockovou. A já bych rád věděl, proč? Jestli vůbec někdo zná odpověď na tuto otázku, pak jedině slečna Blacklocková sama.“
„Ovšem, jak jsem vyrozuměl z vašich záznamů, v tomto směru vás právě ona řádně zchladila?“
„Ano, odmítla myšlenku, že by ji chtěl Rudi Scherz zavraždit. A v tomto měla určitě pravdu. Ale jde tu, pane, ještě o něco jiného.“
„O co?“
„Někdo by to mohl zkusit znovu.“
„A tím by dokázal pravdivost této teorie,“ zněla suchá odpověď představeného. „A navštívíte v Chipping Cleghornu také slečnu Marplovou, viďte?“
„Slečnu Marplovou? Proč tam?“
„Zaslechl jsem, že se z hotelu přestěhuje na vikářství do Chipping Cleghornu a bude dojíždět dvakrát týdně do Medanhamu na lázeňské kúry. Mám dojem, že paní vikářová je dcera staré přítelkyně slečny Marplové. Inu, staroušek jde po čichu. Myslím, že ve svém životě nemá mnoho vzruchu – a slídit po vrahovi, to je něco pro ni!“
„Měla by raději zůstat tam, kde je.“
„Aby vám nelezla do zelí?“
„Co vás napadá, pane! Ale je to milá stará dáma a já bych nerad, aby se jí něco stalo… za předpokladu, že ta její teorie je správná.“
(CHRISTIE, Agatha. Oznamuje se vražda. 3. vyd. Praha: Euromedia Group k. s. – Knižní klub, 2008, s. 99.)

Slečna Marplová se nikdy nevdala. Z jejích příbuzných se můžete setkat se synovcem Raymondem Westem, který je zdrojem příjmů staré dámy, a jeho ženou Joan nazývanou Joyce. Raymond má tendenci slečnu Marplovou podceňovat, jejím analytickým schopnostem nevěnuje nikdy dostatečnou pozornost.

Na několika případech, konkrétně na třech, spolupracuje Jane Marplová s inspektorem Craddockem. Dermont Eric Craddock je vrchním inspektorem, synovcem bývalého komisaře Scotland Yardu Sira Henryho Clitheringa. Jeho vztah ke slečně Marplové prochází určitým vývojem, v rámci jejich prvního „společného“ případu je vůči staré dámě velmi skeptický, stejně jako její synovec nevěří v její schopnosti a považuje ji pouze za unuděnou a zvědavou starou dámu. Později však jeho přezíravost přechází v uznání a obdiv.

Jane Marplová se stala určitou konkurencí pro Hercula Poirota, nejslavnějšího hrdinu královny britského detektivního příběhu. Poirot byl však vždy upřednostňován, a to jak nakladateli, tak čtenáři. Slečna Marplová byla určitou alternativou, která Agathě Christie umožňovala alespoň na chvíli uniknout od dokonalého belgického detektiva. Oba hrdinové získali širokou základnu čtenářů, „fanoušků“. Nicméně poměr vydaných knih s Poirotem a knih se slečnou Marplovou byl 3:1, preference byly jasně dané. S Poirotem nemá Jane Marplová příliš společného. Poirot je detektiv, Marplová je na tomto poli laik. Poirot řeší případy logicky na základě nasbíraných důkazů, Marplová sbírá klepy a inspiraci nachází v událostech každodenního života (proč ten chlapec roznášející noviny přišel ve středu až v deset, když normálně chodí v osm?). Zatímco Poirot je sebestředný a výrazný, slečna Marplová je laskavá a ničím na první pohled neupoutá.

Poslední knihou, kterou Agatha Christie napsala se slečnou Marplovou, byla Zapomenutá vražda. Tato kniha byla napsána již v roce 1940, ale tou dobou byla uzamčena do bankovního trezoru a publikována byla až o celých třicet šest let později, v roce 1976.

Detektivní romány, ve kterých se objevuje Jane Marplová:
1930 – Vražda na faře
1942 – Mrtvá v knihovně
1943 – Není kouře bez ohýnku
1950 – Oznamuje se vražda
1952 – Smysluplná vražda
1953 – Kapsa plná žita
1957 – Vlak z Paddingtonu
1962 – Prasklé zrcadlo
1964 – Karibské tajemství
1965 – V hotelu Bertram
1971 – Nemesis
1976 – Zapomenutá vražda