Dějiny literatury

Když se řekne Malý princ, většině z nás, kteří tuhle útlou knížku četli, se na tváři objeví lehký úsměv. Malý princ je často označován za pohádku pro děti, i když sám autor ji věnuje svému dospělému příteli Léonu Werthovi, nebo přesněji řečeno Léonu Werthovi, když byl ještě malým chlapcem. Malého prince bychom tak měli spíše považovat za knihu určenou pro ono malé dítě, které se skrývá v každém z nás, i když trochu povyrosteme.

Malý princ patří k jedněm z nejslavnějších a nejoblíbenějších knížek nejen francouzské, ale celosvětové literatury. O její oblibě svědčí i fakt, že od svého prvního vydání v roce 1943 byla přeložena do více než 180 jazyků. Antoine de Saint-Exupéry napsal Malého prince během svého pobytu ve Spojených státech a vycházel přitom, jako u většiny svých knih, ze svých osobních zážitků.

Hlavními dvěmi postavami jsou Malý princ, který se vydal hledat přátele, a letec, který uvízl na Sahaře, protože se mu porouchal motor letadla. Setkávají se spolu na poušti, když Malý princ letce požádá, aby mu nakreslil beránka. Když Malý princ pochopí letcovy kresby, protože vidí svět dětskýma očima a nepřikládá váhu pouze vnějšímu obrazu, ale vidí až do jádra věcí, seznámí se spolu a později se stanou přáteli.

„Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu...,“ řekl malý princ.

Následně nám autor odhaluje svět Malého prince, jeho cesty a všechno, co se během nich naučil a poznal. Dovídáme se, že pochází z malé planetky B 612, na které jsou tři sopky, rostou tam baobaby a jeho drahá růže. Každý den musí čistit sopky, vytrhávat baobaby, aby nevyrostly, protože jsou příliš veliké pro jeho malou planetu, ale hlavně se stará o svou marnivou růži. Protože se cítil sám a už nesnesl neustálé růžiny připomínky, rozhodl se hledat přátele někde jinde.

Procestuje celkem sedm planet a potkává na nich různé druhy lidí od krále až po lampáře, a zároveň se tak seznamuje s různými lidskými posedlostmi, jako jsou peníze, moc, technologie apod. Jako poslední planetu navštíví Zemi. I na Zemi se setkává s mnoha zajímavými postavami. Za nejdůležitější však můžeme s klidným svědomím pokládat lišku, která mu dokázala vysvětlit mnoho důležitých věcí o světě lidí, přátelství a o lásce:

„Ochoč si mě, prosím!“ řekla.
„Velmi rád,“ odvětil malý princ, „ale nemám moc času. Musím objevit přátele a poznat spoustu věcí.“
„Známe jen ty věci, které si ochočíme,“ řekla liška. „Lidé už nemají čas, aby něco poznávali. Kupují u obchodníků věci úplně hotové. Ale poněvadž přátelé nejsou na prodej, nemají přátel. Chceš-li přítele, ochoč si mě!“

Přátelství ani lásku si nemůžeme koupit, musíme ji získat postupně, pracovat na ní, protože právě čas, který ostatním věnujeme, je dělá tak důležité. Díky lišce pochopil, proč je jeho růže jediná na světě a proč bude šťastný pouze na své planetce, kde vytrhává baobaby, vymetá sopky a stará se o růži, která je tak domýšlivá a pyšná, že mu ani není schopná říci, jak moc ho má ráda. Liška mu však vysvětlí, že slova často nejsou tak důležitá. Malý princ díky tomu pochopí, že: „Bral vážně bezvýznamná slova, a byl proto velice nešťasten.“, zatímco „[ji] měl (…) posuzovat podle jednání, ne podle slov“. Myslel si, že se díky cestám naučí něco nového a důležitého ze světa dospělých, ale to nejdůležitější, co se naučil, bylo poslouchat své srdce: „... správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“

S letcem putují pouští, aby našli studnu s trochou vody. Zde se Malý princ setkává s hadem, díky jehož uštknutí se vrátí zpátky na svou milovanou planetku. Letec tak sice ztrácí svého přítele, ale celý život na něj bude s láskou vzpomínat pokaždé, když se podívá na hvězdnatou oblohu:

„Ach človíčku můj zlatá, tak rád slyším tvůj smích!“
„Právě to bude můj dárek... bude to jako s tou vodou...“
„Co tím myslíš?“
„Lidé mají své hvězdy, jenže ty nejsou stejné. Těm, kdo cestují, jsou průvodci. Pro druhé nejsou ničím jiným než malými světýlky. Pro jiné, pro vědce, znamenají problémy. Pro mého byznysmena byly zlatem. Ale všechny ty hvězdy mlčí. Ty budeš mít hvězdy, jaké nemá nikdo...“
„Co tím myslíš?“
„Já budu na jedné z nich bydlit, budu se na jedné z nich smát, a až se podíváš v noci na oblohu, bude to pro tebe, jako by se smály všechny. Ty budeš mít hvězdy, které se umějí smát!“
A znovu se zasmál.
„Až se utěšíš (a člověk se vždycky utěší), budeš rád, že jsi mě poznal. Budeš stále mým přítelem. Budeš mít chuť se smát se mnou. A někdy otevřeš okno, jen tak pro radost... Tvoji přátelé se budou strašně divit, až tě uvidí smát se při pohledu na nebe. Řekneš jim: „Ano, hvězdy mě vždycky, rozesmějí!“ Budou myslet, že ses zbláznil. Vyvedu ti tak pěkný kousek...“
A opět se zasmál.
„Bude to, jako kdybych ti dal místo hvězd spoustu rolniček, které se umějí smát...“
A znovu se zasmál.

Co dodat víc k této pohádkově krásné knížce? Je potřeba ještě něco dodávat? Myslím si, že ne. Snad jen přání příjemně stráveného času při její četbě.

Zdroj ukázek: Malý princ v elektronické verzi, kterou naleznete na těchto stránkách:
http://www.vrana.cz/princ/