Tajemství Turínského plátna podle šablony

• 

Recenze

Vytvořeno 5. 3. 2014 2:00

Autor: Petra Šmejdová

Sam Christer je pseudonym britského televizního reportéra, producenta a režiséra Michaela Morleye. Televizní styl a scenáristické postupy, typické pro dnešní moderní detektivky, jsou tedy v knize víc než patrné. Knižní příběh Tajemství Turínského plátna je zjevným potomkem danbrownovské vlny a na záložce ambiciózně tvrdí, že jde o nejnapínavější a nejchytřejší thriller s mystickou zápletkou od dob Šifry mistra Leonarda. V Christerově opusu jde o Turínské plátno, údajný pohřební rubáš Krista.

 

V knize je vyslovena naprosto kacířská myšlenka, a to, že nejde o roucho Krista, nýbrž někoho naprosto nekřesťansky založeného. Pravdu má vyjevit připravovaný film, jehož scenáristka je po brutálním mučení zavražděna se zcela zjevným motivem – zná konec filmu. Na pozadí snahy detektivů pravdu odhalit a snahy kleriků pravdu skrýt se odehrává velice průměrný příběh, jehož varianty jsme mohli vidět a číst už tolikrát. Nekrofilní, perverzní náboženský fanatik škrtí ženy, které balí do prostěradel a tím jim „pomáhá“ na onen svět. Zlom nastává až ve chvíli, kdy se zamiluje. Vrah svou milou uškrtí, ale výjimečně ji uschová u sebe doma. S mrtvolou začnou být po čase potíže, které ho nakonec přivedou do stavu čirého šílenství.

Prvních několik desítek stran je jazyk značně kostrbatý. Ve snaze vnést do příběhu ještě více napětí a děsu pracuje autor s klišovitými postupy, které odrazují od dalšího čtení. Celá první kapitola je tak například napsaná jen s použitím krátkých holých vět nebo ještě lépe samotných slov. Další text se už nese v duchu rozhovorů a vnitřních myšlenek hlavních vyšetřovatelů.

Dojmu z knihy v tomto případě nenapomáhá ani patrné šablonovité vykreslení postav. Vedle psychopatického škrtiče v knize vystupuje ještě vrah scenáristky filmu, jimž je na stopě dvojice naprosto odlišných policistů. Hlavní zločinec je v civilním životě nenápadný, pečlivý a zodpovědný vedoucí v továrně, kde si z něj celý ženský kolektiv dělá srandu a šikanuje ho. A právě z této zkušenosti mají jistě vycházet i jeho zabijácké sklony vůči ženám, které potkává.

Titul Tajemství Turínského plátna lze, i se slibovanou dávkou napětí a dobrodružství, zařadit k těm lehčím žánrům, kterými hlavu příliš nezatížíte. Z vybraných faktů v kombinaci s čtenářsky přijatelnou a čtivou fikcí vznikla kniha o dost průměrné kvalitě. Dílo Sama Christera by se dalo zařadit spíše mezi ty ryze dovolenkové tituly. Šablonovitost příběhu, postav i literárního stylu zkrátka nesedne všem. Autorovi lze přičíst k dobru snad jen to, že oprášil legendy o tak vzácné náboženské relikvii, jakou je Turínské plátno. Pokud si čtenáři na popud jeho příběhu sami zjistí fakta o plátně a udělají si vlastní názor na pravost relikvie, bude podle mého úkol tohoto beletristického příběhu splněn.

CHRISTER, Sam. Tajemství Turínského plátna. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2013, 397 s. ISBN 978-80-242-3894-4.