
Většina z nás se už někdy zamyslela nad tím, jak vlastně vzniká kniha. V první fázi je tu spisovatel, který dostane zajímavý nápad a ten pak literárně realizuje. Jenže co pak? Vzniklé dílo lze ponechat v šuplíku (nebo v dnešní době v paměti počítače), a nebo se pokusit o jeho vydání. Tím začíná fáze druhá, mnohdy daleko těžší než ta předchozí…
Zahrnuje v sobě kontaktování řady nakladatelství a mnohdy nesnadné vyjednávání s nimi o případném vydání. Když už se autorovi poštěstí uzavřít kýženou smlouvu a jeho kniha se začne úspěšně prodávat, lze očekávat třetí fázi, a to je vznik překladu do cizího jazyka, aby se mohli se zajímavým literárním počinem seznámit i zahraniční čtenáři. A právě na tento proces vzniku překladu se v tomto příspěvku podíváme podrobněji.
Aby mohla být kniha přeložena do cizího jazyka, je nutno mít s jejím autorem sepsanou licenční smlouvu. Nakladatelství, jež danou jazykovou mutaci plánuje vydat, se přitom zavazuje k tomu, že se překlad bude co nejvíce blížit znění originálu, tzn. že zachová všechny jazykové zvláštnosti, jako jsou např. hovorové, nářeční, slangové aj. prvky, také že se vyrovná s někdy nesnadno přeložitelnou frazeologií a podobnými jazykovými „perličkami“. Odpovědným redaktorem je pak zajištěn vhodný překladatel, a to buď z interních pracovníků, nebo se využije služeb, které nabízí některá překladatelská agentura.
Při volbě překladatele je nutno dohlédnout na to, aby šlo o profesionála specializujícího se na oblast, které se kniha týká. To dokládá Marek Auterský, majitel překladatelské agentury ProfiPřekladatel, slovy: „Při překladu odborných publikací je nutné mít znalost jak odborných termínů, tak probírané látky; naopak při překladu beletrie by nemělo jít o pouhý převod z jednoho jazyka do druhého, ale vzniklý text by měl vyznít přirozeně a co nejlépe vystihovat původní záměr autora.“
Na překladatelské agentury se přitom neobrací pouze nakladatelství, ale i jiné, mnohdy různorodé subjekty, jako jsou firmy specializované na zahraniční trhy, odborníci chtějící se prosadit v zahraniční vědecké obci, někdy i samotní spisovatelé, kteří by rádi svá dílka vydali vlastním nákladem v cizí zemi. Při volbě konkrétní agentury je přitom nutno přihlížet k referencím, neboť ne všechny nabízí služby na stejné úrovni. Podle Marka Auterského jsou v rámci knižních publikací nejvíce poptávány překlady z/do angličtiny, francouzštiny, němčiny, též z/do severoevropských jazyků v souvislosti se vzrůstající oblibou detektivek skandinávských autorů. Velká překladatelská agentura, jako je např. již jmenovaná společnost ProfiPřekladatel, nabízí i možnost překladů z méně obvyklých jazyků, jako je maďarština, řečtina, arabština nebo japonština.
Jakmile je překlad hotový, předloží se výsledný text odpovědnému redaktorovi. Překlady jsou posléze podrobeny jazykové korektuře, poté se ještě doplní vhodná anotace ke knize, vybere se přebal knihy a celek může jít do tisku. To už je ale jiná kapitola…