Ukázky z knih: Marek Hladký, Jitka Hladká – Magický autobus

• 

Vytvořeno 5. 5. 2017 2:00

Autor: Redakce

Stačí zavřít oči a vyjíždíme! Duhový magický autobus zná jednu zapomenutou cestu, cestu do snů a pohádkových příběhů, které jsme zapomněli prožívat. Malá Aurélie se cítí ztracená, rodiče jsou samá práce a povinnost a brášku pohltily počítačové hry. Svět jí připadá šedivý. Radost nachází jen v oblíbené knížce o magickém autobusu. Zdá se, že její příběh má kouzelnou moc. Aurélie se ocitne na dobrodružné cestě do Říše snů. Když se odtud vrátí, nic už nebude jako dřív. Začtěte se do kouzelného podobenství o tom, co je a není štěstí!

 

Graficky atraktivní knížka potěší malé i větší čtenáře, milovníky autobusů a fanoušky ilustrátora Petra Kopla a herce Václava Kopty, který se stal inspirací pro jednu z hlavních postav. 


Ukázka z knihy:

U Hostavického  potoka

U potoka, kterému se odjakživa říká Hostavický, stojí nové domy. V nich žije s maminkou a tatínkem malá Aurélie, která už přece jen o trošičku povyrostla, stejně jako její bratr Lojzíček. A k nim ještě nedávno přibyla dvojčata, bratříček se sestřičkou.
To je vám nadělení, čtyři děti! Ať se Aurélie snaží sebevíc, pořád jako by za všechno mohla ona sama. „Jsi přece nejstarší,“ vysvětlují jí rodiče.
Ale ona nechce být nejstarší a nejzodpovědnější! Chce být sama sebou…
Aurélie se pomalu probouzí. Měla krásný, barevný sen. Zdálo se jí o tom, jak byla malá, tak akorát, aby se o ni všichni starali.
A v tom snu byl i pan Lunapark a paní Bankovka! A byli stejně tak blázniví a hráli všemi barvami jako v té knize Magický autobus, kterou Aurélie dostala před pár dny k narozeninám.
Aurélie od té knihy nemohla odtrhnout oči, doslova hltala každou další kapitolu. A pokaždé si řekla: „Vždyť je to o mně!“
Aurélie ještě netuší, že právě tato kniha má magickou moc změnit celý její život, i životy těch, které má tak ráda.
Aurélie se líně protáhne a otevře pomalu oči.
Její bratr je už vzhůru a zase hraje na tabletu tu svoji hru. Má strašný název Lovci snů.
„Lojzíčku, už chodíš od první třídy, měl by ses aspoň učit číst. A ne pořád koukat na displej a lovit v něm ty puntíky!“
„To jsou nejnovější Lovci snů! Nová hra! Prostě bomba! Ale tomu ty nemůžeš rozumět,“ odsekne Lojzíček, aniž z tabletu spustí oči.
Aurélie se už nechce hádat. Radši zavře oči a vychutnává si barvy, které právě viděla ve svém snu.
„Kdybych věděl, jak se do té hry dostat, tak to udělám. A už bych se sem nikdy nevrátil,“ procedil mezi zuby najednou Lojzíček.
To Aurélii nadobro probralo.
„Jak to mluvíš?“
Lojzíček jen sklopil oči a ještě víc se zavrtal do peřiny. To bude zase dohadování, dostat ho z vyhřáté postele.
Aurélie si najednou uvědomila, že ani jí se moc nechce vstávat. Že ani ona nechce opustit bezpečí pelíšku, ve kterém se dá tak krásně snít…
Pomalu se rozhlíží kolem sebe. Venku zase pršelo. Stromy u potoka jsou ponořené do mlhy.
Svět okolo je čím dál tím temnější, uplakanější, šedivější. I rodiče to říkají. A v posledních dnech přestali zpívat i ptáci. I na louce u potoka, kterému se od nepaměti říká Hostavický, zavládlo děsivé, smutné ticho. Stromy přestaly šumět. Aurélie si toho všeho dobře všímala, ale nebyl nikdo, komu by se mohla svěřit. Lojzíček? Pořád si hraje ty své hry. Už by měl začít číst, prvňák jeden! Třeba zrovna tu krásně barevnou knihu Magický autobus, reptala v duchu Aurélie. Ale marně.
A rodiče? Ti se pořád jen točí okolo dvojčátek, která se batolí a usmívají. A tak Aurélie čte aspoň jim. Poslední dobou má dokonce čím dál silnější pocit, že jí ta dvě batolátka rozumějí každé slovo!
Zatímco jim každou volnou chvilku předčítala, dvojčátka se na ni usmívala. A občas se jí zdálo, že se pousmáli i rodiče, kteří také poslouchali. Jako by si sami na něco vzpomněli. Jako by sami chtěli něco říct. Nadechli se, ale pak… Zase zvážněli – a svět okolo, který se na pár okamžiků rozsvítil vdechnutím krásných barev, náhle opět potemněl.
Aurélie měla pocit, že v takových chvílích zaslechla i šumění stromů a zpěv ptáků. Přesně to, na co si sama ještě pamatovala, a co se z života okolo tak nenápadně vytrácelo.
Ovšem dnes má Aurélie velký den! Půjde se svým bráškou na křest knihy Magický autobus! Křest je takové seznámení knihy se čtenáři, vysvětlovala ještě včera Lojzíčkovi. Každá kniha se totiž narodí stejně jako děťátko. To je vám příprav. To je vám starostí. A pak, když je na světě, sejdou se všichni, kdo se na ní podíleli, a knihu pokřtí. A taky podepíší. Oslavují zkrátka, že je nové dílo na světě. A kdo knihu ještě nemá, může si ji koupit!

Knihu Magický autobus vydalo nakladatelství Bambook