Sabina Zelená: „V šuplíku mi leží tři rukopisy!“

• 

Rozhovory

Vytvořeno 29. 9. 2019 2:00

Autor: Marta Šimečková

Sabina Zelená je česká autorka žijící v současné době v Austrálii. Psaní se věnuje ve svém volném čase, podařilo se jí vydat už dva romány, které se dočkaly nebývalého ohlasu u ženské části čtenářstva. Jak vznikal její zatím poslední román Nejdelší cesta domů? A jaké jsou její plány do budoucna? Na to jsme se zeptali samotné autorky.

 

 Jak dlouho jste pracovala na své knize Nejdelší cesta domů?

Samotné psaní trvalo zhruba rok. Když ale budu počítat i čas pro odležení a další následná pročítání a upravování na základě připomínek editorky, potom by to byl rok a půl.

Co vám bylo inspirací pro příběh mladé Jindřišky? Zakládá se třeba na nějaké skutečné situaci, třeba na osudu nějaké vaší kamarádky? Nebo je zcela fiktivní?

K příběhu mě inspiroval rozhovor s kamarádkou, která si s rodiči nikdy příliš nerozuměla (narozdíl od svého mladšího bratra), hádky mezi nimi byly na denním pořádku a ona se cítila vždy až na druhém místě. Já jsem dětství měla nádherné a klidné a naplno jsem si uvědomovala, že mě rodiče bezmezně milují. To mě přimělo přemýšlet nad tím, jakou průpravu do života dává mladému člověku rodinné zázemí a jak moc se dokáže lišit napříč rodinami.



Důležitým motivem vaší tvorby jsou mezilidské vztahy a boj hlavní hrdinky s nepřízní osudu. Proč jste si vybrala zrovna tato témata? Přitahovala vás už dříve?

Odjakživa jsem takové příběhy milovala a ráda sledovala, jak se lidé chovají a vyrovnávají s nejrůznějšími těžkými situacemi. Když jsem začala psát, přirozeně mě to táhlo tímto směrem, byla jsem si zde nejjistější v kramflecích.

Přestože se vaše hrdinky mnohdy potýkají s neštěstím, vašim knihám neschází optimismus. Jste vy sama životní optimistka?

Ano! Vždycky jsem nebyla, ale časem jsem se dopracovala k jinému názoru. Změna nastala při mém cestování po Novém Zélandu a Austrálii, kde jsem určité aspekty mentality místních lidí převzala za své a to mě dovedlo k úplně jinému smýšlení – o světě, lidech, životních radostech a útrapách, a jak se s nimi poprat...

Děj vašich knih se dosud odehrával na půdě vaší vlasti. Nemáte v plánu napsat knihu třeba z prostředí zmíněného Nového Zélandu nebo Austrálie, které je vám důvěrně známé?

V šuplíku mi momentálně leží hned tři rukopisy a příběh jednoho z nich se odehrává právě v Austrálii. Na Zéland se také chystám, už mi v hlavě klíčí nápad!



Prozradíte nám, o čem budou tyto knihy pojednávat, popř. alespoň jestli půjde o stejný žánr jako u vašich předchozích románů?

Svého žánru se pevně držím, moc mě baví ho číst i psát a zatím neplánuji se od něj odklánět. Zrovna chystám jeden ze svých rukopisů na vydání, ráda se s vámi podělím o anotaci:
Osmatřicetiletá spisovatelka Simona na lásku ve skutečném životě moc nevěří. Po předchozích neúspěšných vztazích žije sama s dcerou Kájou a před muži se uzavřela do světa svých romantických románů. Jednoho dne jí do cesty nečekaně vstoupí sympatický Hynek, který však skrývá temné tajemství. Dokážou oba nechat minulost za sebou a dopřát si v životě novou naději? Snadné karty jim osud rozhodně nerozdal.
Vyjde zkraje října tohoto roku a chci ho svým čtenářům poskytnou volně ke stažení. Jen tak pro radost.

Tak to je skvělá zpráva! Psaní se věnujete ve volném čase. Podporuje vás v této činnosti rodina? A kdo je vaším prvním čtenářem, kterému dáte přečíst dokončený román, popř. jeho části?

Žiji se svým malým synem, který mě ve psaní nevědomky podporuje tím, že ráno hezky spí, abych já mohla před rozbřeskem usednout k počítači a hodinu dvě se věnovat tvorbě. Mým prvním čtenářem většinou bývá moje editorka Dáša, která mi pomáhá vychytat největší logické či chronologické nešvary, kterých se ve svých příbězích nechtěně dopouštím, než román putuje dál. Potom mám v řadě tři nadšené kamarádky čtenářky.



Je těžké prosadit se v českém knižním světě, obzvlášť když žijete na druhé straně světa?

Myslím, že pro úspěch na českém trhu je potřeba nejen kvalitní text, ale také propagace v podobě besed, křtů, autogramiád a nejrůznějších čtení. Toho se bohužel zatím nemohu účastnit kvůli velké vzdálenosti, mám ale na příští rok v plánu se do Evropy podívat a konečně se setkat se svými čtenáři osobně.

Neplánujete své knihy přeložit do angličtiny?

Přijde mi rozumné se nejdřív soustředit na budování čtenářské základny v Česku, jednou bych ale svoje knihy opravdu ráda viděla přeložené do angličtiny!

Děkujeme za rozhovor. A už nyní se těšíme na vaši novou knihu.

Další informace o Sabině Zelené a její tvorbě si můžete přečíst v jejím blogu.

Právě se můžete zapojit do soutěže o román Nejdelší cesta domů na webu VašeSoutěže.cz.