Recenze: Knihy pro dospělé

O životě se "začarovanými" dětmi

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
Recenze
Vytvořeno 12. 12. 2009 1:00
Autor: Marta Šimečková
chobotnice
Knihu Maminko, nezpívej jsem přečetla za jediný den – natolik mě zaujal příběh Jany Makovcové, která otevřeně popisuje svůj život, který po narození dvou dětí dostal zcela jiný směr. Její dva synové totiž jsou – jak říká sama autorka – začarovanými dětmi. Tříletý Ríša trpí dětskou mozkovou obrnou, autismem a epilepsií. A mladší Jindřišek má centrální svalovou hypotonii.

 

Kniha je sestavena z krátkých příhod ze života, které jsou líčeny z pohledu autorky. Naleznete mezi nimi jak příhody veselé, tak i smutné, neschází ani občasné deprese, kdy autorka přiznává, že by nejraději od všeho utekla nebo měla alespoň jeden den volna. Starat se o dvě postižené děti totiž není nijak jednoduché – nejen že se musíte dětem věnovat po celý den, ale musíte se i vypořádat s nedostatkem peněz, s nepochopením u vašeho okolí a s řadou dalších překážek. Přesto autorka své děti nade vše miluje. „Ale jsem ráda, že kluky mám, ať je to, jaké chce. S nemocným dítětem je jen o něco více práce než se zdravým dítětem. Radost je to stejná. Mnohem těžší a smutnější by byl život bez dětí.“ (S. 36)

obal knihyAutorka v knize dodává sílu ostatním rodičům, jejichž děti jsou postižené. Sama zažila řadu zklamání, ale i náznaky zlepšení ve stavu svých dětí. Její starší syn například začne více mluvit, dokonce začne psát slova na počítači. Jeho prvním takto napsaným slovem je chobotnice, jejíž obrázek se objevuje na obalu knihy i u jednotlivých kapitol. Tato událost také povzbudila autorku, aby založila blog a začala psát o životě se svými nemocnými dětmi. Texty byly zveřejněny i na jiných webových stránkách (např. na www.vasedeti.cz), a to pod přezdívkou Žlababa. „Žlababa je zvláštní bytost z večerníčku Mach a Šebestová. Nahání na první pohled trochu strach, ale když uvidí děti, přestane pouštět síru a páru, zamává a zavolá: Ahóóój.“ (S. 110) A z těchto postupně zveřejňovaných textů vznikla kniha Maminko, nezpívej.

Jana Makovcová v ní několikrát zdůrazňuje, že nelituje svého rozhodnutí nejít na potrat, přestože ji za to někteří odsuzují. Tím naráží na problémy dnešního světa, a to nejen na negativní pohled společnosti na postižené, ale i na nedostatek odborníků na autismus u nás, na nemorální chování pojišťoven, na rozdíly mezi zdravotními zařízeními... Ano, rodiče s postiženými dětmi to nemají nijak jednoduché, což se budete i vy moci dozvědět díky této čtivé publikaci.

Ta se dočkala nejen velkého zájmu u čtenářů (v mnoha knihkupectví již není k sehnání), ale i ocenění od vládního výboru pro zdravotně postižené. Zde kniha Maminko, nezpívej obdržela první místo v kategorii veřejně publikovaných písemných děl.

Tuto knihu vřele doporučuji k přečtení všem, kteří mají rádi příběhy ze života a které zajímá, jaké to je pečovat o postižené děti. Určitě nebudete zklamáni – autorčino vyprávění vás zaujme od prvních řádků a nebudete se moci od knihy odtrhnout, dokud ji celou nedočtete.


Více o autorce si můžete přečíst na těchto stránkách:
www.postizenedeti.cz/maminko-nezpivej

Čtěte také:

Jana Makovcová: „Čtenáře zajímají konkrétní příběhy“