Recenze: Jana Poncarová – Alžběta a Nina

• 

Vytvořeno 16. 5. 2021 1:00

Autor: Markéta Páralová Tardy

Jana Poncarová vstoupila do literatury a všeobecného povědomí čtenářů románem Podbrdské ženy (2018), v němž se zaměřila na osudy tří generací žen jedné rodiny. Tématu ženských osudů se věnoval i její druhý román Eugenie (2019) inspirovaný skutečným životem hoteliérky Eugenie Egertové Janečkové. K sepsání třetího románu Alžběta a Nina autorku inspirovala vlastní babička.

Poncarové babička si zlomila krček a autorka ji v nemocnici často navštěvovala, tento čas jim oběma poskytl prostor k vyprávění a naslouchání. Babička se ve svých vzpomínkách vracela do dětství, do Sudet. Už samotný název této oblasti nese v sobě nádech tajemna a vyvolává v nás v otázky, na něž nebude snadné odpovídat.

Autorka ve svém románu rozvíjí několik témat najednou – česko-německé vztahy, mezigenerační vztahy, otevírá třinácté komnaty rodinných traumat a zároveň se dotýká i osudu Židů v českých zemích.

Hlavní hrdinka Alžběta vyrůstá v Sudetech, kamarádí se s Kristýnou, německou dívkou, a je zbita německými mladíky, což v ní zanechá doživotní následky. Po obsazení Sudet je její rodina nucena domov opustit. Do rodného kraje se vrací opět po válce a zdá se, že ji po boku manžela čekají hezké roky. Nicméně řada okolností a rozhodnutí vedou k tomu, že je Alžběta dotlačena učinit kroky, které jí nejsou příjemné.

Alžbětin nejstarší syn má z nevydařeného manželství dceru Ninu. Nina vyrůstá s matkou a rodinu z otcovy strany skoro vůbec nezná, proto se rozhodne s babičkou Alžbětou vyrazit na výlet, který je nejen cestou do rodného kraje, ale rovněž výpravou do minulosti, snahou získat odpovědi na otázky, které by Nině pomohly najít sama sebe. Možná právě tomuto Ninině hledání mohla autorka věnovat i více prostoru a poskytnout čtenářům četnější informace o Ninině dětství, v němž se její babička prakticky nevyskytovala.

Poncarová své vyprávění představuje ve dvou časových rovinách – v přítomnosti (čas výletu) a v minulosti (babiččin příběh). Postupně, vrstvu po vrstvě odhaluje babiččin život a pomalu otevírá třináctou komnatu jejich rodiny. Přítomnost a minulost se proplétá, až nakonec vytváří plastický mnohovrstevnatý obraz. Autorka neustále drží čtenáře v napětí a velmi umně mu dávkuje jednotlivé informace, jako kdyby rozmotávala zašmodrchané klubko.

Kniha nejenže připomíná pohnuté osudy Sudet, z nichž se nejprve stěhovali Češi do vnitrozemí a po válce byli donuceni opustit své domovy Němci, ale rovněž nastiňuje osudy českých Židů. Autorka se inspirovala životními osudy Věrky Kohnové, rodačky z Dobříva (kam je částečně děj knihy situován), jež si jako mladá dívka vedla deník, který se dochoval. Byl vydán rovněž knižně pod názvem Deník. Zachycuje období let 1941 a 1942, než byla Věra deportována do Terezína. Nicméně deníkové zápisky citované v knize jsou smyšlené, nelze jim však upřít dobře vykreslenou atmosféru dané doby a vnitřní pocity dospívající dívky.

Jana Poncarová touto knihou skládá hold své babičce. Do úst Alžběty vložila životní moudra staré ženy, která je vyrovnaná se svým životem, smířená s osudem, i když jí připravil nejen hezké chvíle. Zároveň autorka vybízí k zamyšlení. K zamyšlení nad příběhem vlastní rodiny, nad tím, co všechno víme a nevíme o vlastních předcích, nakolik jsme v podobné situaci jako Nina, jež kvůli rozvedenému manželství svých rodičů byla v dětství připravena o bližší vztah s polovinou své rodiny. Lze říci, že autorka svým románem přispívá k současným iniciativám na podporu mezigeneračních vztahů, např. „kafe s babi“ nebo „pivo s dědou“.

Název: Alžběta a Nina
Autor: Jana Poncarová
Nakladatel: Motto
ISBN: 978-80-267-1894-9
Rok vydání: 2020
Počet stran: 352