Recenze: Knihy pro dospělé

Každodenní situace z nové perspektivy

Recenze: Zuzana Dostálová – Soběstačný

1 1 1 1 1 (1 hlas)
Vytvořeno 25. 9. 2020 1:00
Autor: Markéta Forejtová
5

Román Soběstačný od Zuzany Dostálové sklízí v naší české kotlině jednu pochvalu za druhou. Autorka se noří do hlubin české společnosti a vyzdvihuje kontrasty různých životních stylů. To vše na pozadí osudu dospívajícího Štěpána, který má jedno jediné přání: být už konečně soběstačný.

  

sobestacnyJedenáctiletý Štěpán to nemá jednoduché. Po smrti jeho malé sestřičky Elišky se rodiče rozvedli. Táta si nechal narůst vousy a odstěhoval k Janě, která miluje na světě jen dvě věci: IKEA a tofu. Máma, která pracuje za kasou v Bille, se snaží starat o syna a zároveň vydělat dost peněz, aby bylo z čeho platit účty. S dědečkem se máma moc nebaví. Štěpán se proto začíná těšit na to, až konečně dospěje a bude mít svůj život ve vlastních rukou.

 

„Mami?“

„Copak?“

„Je ti něco?“

„Není, všechno dopadne dobře. Peníze budou, my nebudem.“

DOSTÁLOVÁ, Zuzana, 2019. Soběstačný. Praha: Paseka, s. 19. ISBN 978-80-7637-037-1.

 

Postavu Štěpána sledujeme po dobu zhruba pěti let, přičemž se v románu střídá jeho narativ s kapitolami z pohledu Štěpánovy matky. Tyto dvě perspektivy dávají čtenáři širší kontext, ale také slouží takříkajíc jako odpočinek jedna od druhé. Štěpánovy kapitoly totiž vyznívají stroze, věcně a z velké části bez emocí, zato se do nich prolíná naivita a zranitelnost mladého kluka. Naopak kapitoly z pohledu jeho matky působí lineárněji a utříděněji a také v nich více vyniknou pocity.

 

Celkově se však autorka zdržuje přílišného množství metafor a květnatých frází, protože k prostředí, o kterém píše, se zkrátka nic takového nehodí. O to více ale Zuzana Dostálová pracuje s motivy – nejvíce se želvou, která se dostala i na obálku. Tyto motivy však na čtenáře můžou působit repetitivně a vedou k určité monotónnosti děje.

 

„Máma vstala od stolu a přepočítala krabičky. Chybí víčko, zlobila se. Krabičky pečlivě schovala do skříňky a nalila si čaj. Pak natáhla ruce a přitiskla mě k sobě. Nadlouho. Myslel jsem na Amálku, určitě má hlad. Až začne škola, pozvu Kláru k nám, a potom… potom bude chodit každý den. Dívat se na Amálku. A já se budu dívat na ni. Na Kláru. Mámě zavoněly z pusy pralinky. Pustila mě. Měla takové mokré oči. Nesmí nikdy umřít. Nikdy. Všechny drobečky posbírám. A budu jí pomáhat. Vždycky.“

DOSTÁLOVÁ, Zuzana, 2019. Soběstačný. Praha: Paseka, s. 29. ISBN 978-80-7637-037-1.

 

Tento dojem by mohly zachránit vedlejší postavy, kterým se však nedostává prostoru. Většinově tedy na čtenáře působí jako ukázky stereotypů: ze Štěpánova otce se stává příkladný hipster s kolem, vousy a krátkými kalhotami. Jeho nová partnerka Jana si zakládá na potravinách jako bulgur nebo tempeh, které Štěpán konzumuje jen s velkým odporem.

 

Mnoho ze zvýše zmíněných aspektů knihy nemusí sednout každému. Přesto však Soběstačný stojí za přečtení, především pro všechny fanoušky tuzemské literární tvorby (například autorek Petry Soukupové, Aleny Mornštajnové nebo Petry Dvořákové). Zuzana Dostálová se totiž nevyhýbá aktuálním problémům a popisuje každodenní situace většiny z nás z nové perspektivy. Nejeden čtenář si tedy na román vzpomene třeba právě při nákupu v Bille.

 

„Pravda je jen jedna, ale každý má tu svoji.“

DOSTÁLOVÁ, Zuzana, 2019. Soběstačný. Praha: Paseka, s. 50. ISBN 978-80-7637-037-1.

 

Název knihy: Soběstačný

Autor: Zuzana Dostálová

Překlad: -

Nakladatelství: Paseka

Místo vydání: Praha

Rok vydání: 2020

Vydání: 1.

Počet stran: 272

 

ISBN: 978-80-7637-037-1