Recenze: Knihy pro dospělé

Kdo se skrývá v ulitě

Recenze: Martina Málková – Závity ulit

1 1 1 1 1 (25 hlasů)
Vytvořeno 4. 9. 2018 0:00
Autor: Lenka Krausová
Zobrazeno: 1114
5

Ne vždy jsou naše rozhodnutí správná, ačkoliv se to tak v první chvíli může zdát. Následky buď přejdeme mávnutím ruky, nebo se s nimi potýkáme de facto celý život. Druhá možnost je případem Marty, hlavní hrdinky románu Závity ulit české autorky Martiny Málkové.



Marta šlápla před pár lety vedle. Hodně vedle. Nechala se zlákat chlapcem, kterému uvěřila, že je vysokoškolák. Jenže tenhle vysokoškolák se na začátku nového školního roku objevil v Martině třídě, kterou učila na gymnáziu. A jak to tak bývá, celá záležitost praskla a média jsou po podobných pikantnostech lačná. Moje aprobace čeština-němčina byla v háji. Můj morální kredit ještě dál. Neměla jsem odvahu ucházet se už o místo na jiné škole. (Str. 13-14). Jakou cestou se vydat dál? Marta nakonec u učitelství svým způsobem zůstala, připravuje ke zkouškám budoucí řidiče. Podařilo se jí dokonce provdat. Šťastně? Spíš z rozumu, protože jak říká její muž: „…, zachránil jsem ti pověst, dal jsem ti svoje jméno a ty jsi jenom nevděčná." (Str. 21).

Koho by takový tuctový život bavil? Dá se zvyknout. Marta je i šťastná, ale okolnosti se nakonec seběhnou tak, že se ocitne zpět v pronajatém domku na zahradě starších manželů, kde přebývala v době svých studií na vysoké škole. Navíc znovu mění zaměstnání a stává se řidičem arogantního právníka. „Jak vám mám říkat?“ ozve se ze zadního sedadla. „Jak chcete," nabízím velkoryse a zvednu oči do zpětného zrcátka. Zachytím jeho povýšený pohled. „Tak to si rozmysli, děvenko, taky bych ti mohl říkat Pedro." (Str. 71-72). Kam tohle všechno může dospět?

Závity ulit nemají nikterak složitou zápletku, po chvíli si uvědomíte, že příběh je poměrně prvoplánový. Nicméně se rozhodně nejedná o prostoduchou story. Vše je vyprávěno z pohledu ústřední postavy, která, jak si určitě pamatujete z předchozích řádků, vystudovala mimo jiné češtinu. A autorka tuto informaci rozhodně skvěle prodala, například formou výborných metafor. Obzvláště k současnému tropickému počasí se četba „závitů" hodí: Kdyby teplota vzduchu vydávala nějaký zvuk, nosili bychom teď kromě plavek taky špunty do uší. (Str. 129).

Na kvalitě není ubráno ani v dialozích, občasné vulgarismy jsou použity v situacích, v nichž by se jim ubránil málokterý z nás. Nechybí správná dávka ironie a vtipu. Nemalou radost budou mít čtenáři, kteří tíhnou k pražské Hostivaři. Právě v této části Prahy se totiž valná většina příběhu odehrává. Dalším důležitým faktorem je hudba, která čtenáře provází od první stránky knihy. Marta totiž miluje zaniklou rockovou kapelu Torpédo a snaží se brnkat na piano. „Víte, co bych si přála?" Slávek zpozorní, k čemu jsem dospěla. „Ladiče pian." – Torpédo mi naplnilo malý prostor domku. Je třeba vykouřit nové bydlení mojí srdcovkou. (Str. 109).

Faktem je, že ačkoliv se mohou Závity ulit zdát obsahově jednoduché, Málková jim dodala kvalitu, díky níž se ocitnete na konci knihy, ani nebudete vědět jak. A jako bonus zjistíte, proč jsou závity na ulitách tak důležité, že se dostaly na obálku knihy tak vysoko.

Název knihy: Závity ulit
Autor: Martina Málková
Nakladatelství: Euromedia Group, a. s. – Knižní klub
Místo vydání: Praha
Rok vydání: 2018
Vydání: První
Počet stran: 240
ISBN: 978-80-242-6145-4