Recenze: Ludvík Němec – Žena v závorce

• 

Vytvořeno 29. 5. 2018 0:00

Autor: Jiří Lojín

První myšlenka, která čtenáře napadne na poslední stránce románu Ludvíka Němce Žena v závorce, je ta, že do něj vložil snad veškerý smutek světa. Musí ale respektovat, že smutku je na světě tolik, že ho ani poměrně rozsáhlá kniha nepojme. Avšak Žena v závorce ho obsahuje tolik, že ho lze jen stěží unést.

  

Život hlavního mužského hrdiny je poznamenán řadou traumat, pramenících zejména z jeho podivného vztahu s matkou. Nelze hovořit o obyčejné fixaci, která bývá častým tématem knih, mapujících život současné generace (pokud používám výraz „současné“, míním tím jakoukoliv současnou generaci v době vzniku textu). Hrdinova matka, spisovatelka Barbora Farná, je celý život uzavřena v několikadimenzionálním vězení, bránícím ji v prožívání času v normálním světě. Tím prvním rozměrem, který determinoval její cestu už od počátku, je její fantazie, pro Barboru znamenající superrealitu. Později se přidává alkohol. Nakonec Korsakovův syndrom, definitivně smazávající poslední styčné body s ostatními lidmi.

 

Kniha nemá jednoznačně definované těžiště. Jednu stranu tvoří Barbořin životopis, druhou příběh jejího syna, třetí spletitý konstrukt Vandy Bérové, notářky a femme fatale v jedné osobě. A někde uprostřed se nachází bod, okolo něhož se celá kniha točí.

 

Ludvík Němec vládne bohatým jazykem, který mu umožňuje vyprávět příběh zeširoka, aniž by působil únavně. Krása jazyka koresponduje s krásou kraje, v němž se vše (nebo téměř vše) odehrává. Jižní Morava a propast Macocha evokují šťastnou a prosluněnou zemi s vinicemi a zelenými lesy, frustrace a tápání postav románu působí jako protiváha či kontrast. Čtenář pak může tyto detaily chápat v jiném kontextu. Macocha přestává být přírodní pozoruhodností, na jejímž dně čeká na turisty romantická projížďka loďkou po řece Punkvě, ale poněkud zrádně lákává náruč určená sebevrahům.

 

Obscénní obrazy a obhroublé výrazy úspěšně rozmělňují vzletný jazyk a rozhodně nejsou samoúčelné. Převážně tvoří Barbořin autorský výraz, udičku, na které utáhla své čtenáře. 

 

Němcův text naplňuje velké množství metafor, ovšem na druhé straně (zejména prostřednictvím Vandy Bérové, u níž se projevuje právnické vzdělání jako nemoc z povolání) si autor hraje s významem slov a precizuje latentně sporné výrazy tak, aby zdůraznil všechny nuance situace, v níž se jeho postavy nacházejí. Dělá to on jako autor i jeho postavy. Žena v závorce reprezentuje český postmoderní román, text v textu, manipulaci s rolemi, přerušovaná časová linie. Román je zábavný pro zejména pro ty čtenáře, kteří přistoupí na autorovu hru a chtějí se nechat unést jeho fantazií.