Recenze: Ray Bradbury – Ilustrovaný muž

• 

Vytvořeno 24. 7. 2017 0:00

Autor: Lucie Sigmundová

Je to neuvěřitelné. Bradburyho vize jsou staré 60 let, a přesto, až na nějaké to malé škobrtnutí, nestárnou.

 

 

Raye Bradburyho není třeba představovat, je proslavený jako geniální spisovatel sci-fi. Pokud jste jeho román 451 stupňů Fahrenheita nečetli, pak jste pravděpodobně viděli film, nebo jste tenhle název přinejmenším zaznamenali. Nicméně za touhle kultovkou je ještě další tvorba, o které stojí za to mluvit. Konkrétně mám na mysli Ilustrovaného muže. Knížku, kterou bych doporučila každému, ať už sci-fi miluje, nebo ne. Protože Ilustrovaný muž je uchvacující soubor povídek: každá jedna má myšlenku, je vypiplaná a vypointovaná tak, že má-li vás na konci mrazit, tak vás taky mrazit bude. Tahle knížka je důkaz, že Bradbury byl výtečný povídkář a že tady o něm stále dokola píšeme články zaslouženě.

Ilustrovaný muž je soubor 18 povídek, které rámuje devatenáctá o muži se zvláštním tetováním. Tento muž má na těle ilustrace, jež před očima pozorovatelů ožívají a rozehrávají nelítostnou podívanou. Nikdo se na ně nevydrží příliš dlouho dívat, protože všechny tyto příběhy jsou buď smutné nebo kruté, končí smrtí či beznadějí. A tak ilustrovaný muž putuje v osamění stále dál a dál.

Těchto osmnáct povídek spojuje, dalo by se říct, konfrontace člověka a techniky a zároveň fascinace vesmírem. Přičemž technika a veškerý lidský pokrok vedou k záhubě. Ať už doslovné fyzické, nebo přenesené v tom smyslu, že čistá racionalita vytlačuje fantazii a duchovno a lidské bytí tak nelítostně vyprazdňuje.

Tyto povídky pocházejí z přelomu minulého století. Přesněji řečeno, datují se do konce čtyřicátých a začátku padesátých let. A stejně vás dostanou. Čtete je dnes a stále se můžete ponořit do Bradburyho fikcí a nechat se jimi pohodlně unášet.

Doba vzniku se v tom samozřejmě promítá. Především v tom, že v Bradburyho příbězích se dokola opakují prvky raket jako dopravních prostředků, představa volného pohybu 

po Marsu i dobývání jiných planet ameziplanetární konflikty. Je to trochu úsměvné, když konfrontujete desítky let staré vize se současností, která se jim v mnohém ani nepřibližuje (aneb když představy budoucnosti ulétnou za čáru dál, než by měly, ale divit se tomu nikdo nemůže).

Co však dělá Bradburyho povídky výjimečné, je to, že do nich vložil mnohem víc, než jen high-tech udělátka. Každá z nich má své poselství. Knihu kupříkladu otvírá známá povídka Savana, která svou stavbou patří k tomu nejlepšímu ze sbírky. Je to skvělý tah už jen proto, že vás dostane do té správné polohy – budete vědět, co od tohoto díla čekat dál.  Skladba Savany, to je jednak samouklízecí dům a nebezpečná technika, jednak problémy rodičů, jimž se vzdalují vlastní děti. A především naprosto brilantní vyprávění. Tušíte, co se stane a kam to všechno směřuje, což je v tomto případě žádoucí prvek. Přes všechny symboly a náznaky postupně houstne napětí a vše se řítí až k očekávanému nelítostnému konci. Má to v sobě jistou dávku hororovosti, díky které se vám povídka vryje do paměti.

A podobně jsou na tom i ostatní povídky. I když ne každá obsahuje hororové prvky, někdy je to jen zamyšlení nad životem při volném pádu napříč vesmírem. A občas se tady tak prolínají prvky fantasy a sci-fi, že daný příběh nemůžete s čistým svědomím nikam zařadit. Kromě jmenované Savany bych také vypíchla Psance, Kaleidoskop a Nultou hodinu.

Ilustrovaný muž je skvělá kniha, která by neměla chybět v žádné knihovně. Je to ten typ, ke kterému se budete rádi vracet, protože má co říct a ty myšlenky jsou naléhavé. Zároveň je díky povídkové formě velmi snadná na přečtení. Vlastně je to neuvěřitelné. Bradburyho vize jsou staré 60 let, a přesto, až na nějaké to malé škobrtnutí, nestárnou.