Recenze: Lubomír Macháček – Odložené hříchy

• 

Vytvořeno 24. 5. 2017 1:00

Autor: Jiří Lojín

Když je nalezena mrtvá žena v kostýmu anděla, vypadá to na začátek detektivky se spletitým a zajímavým dějem. O Lubomíru Macháčkovi je známo, že takové příběhy umí, čtenáři se u jeho knih rozhodně nenudí. Odložené hříchy, nejnovější detektivka tohoto pardubického autora, slibuje opravdu napínavé čtení.

Sára Rulíková – totožnost mrtvé není žádnou záhadou – byla uškrcena a do jejího těla někdo vpálil pár kulek, ovšem jak se ukázalo, teprve delší dobu po její smrti. Což je druhá záhada. Křídla, ležící u mrtvé ženy, mají spíš symbolický význam a podněcují k úvahám o nevinnosti, o podstatě andělských bytostí, podporovaných větou: „Anděl bez křídel je jako nahý.“ (13) Avšak hned zpočátku je cítit, že nás autor trochu mate.

Způsob, jakým Lubomír Macháček uvádí čtenáře do děje, je pro něj charakteristický. V ordinaci psychiatra Cyrila Hlávky jsme svědky rozsáhlého rozhovoru, v němž komisař Viktor Madlenka rozkrývá pozadí případu a svou úlohu v něm. A ta je důležitá, pro vyšetřovatele trochu netypická, protože je v případu hodně angažovaný, Sára byla jeho milenkou. Situace se zkomplikuje poté, co majorovi někdo zabije i jeho doktora Hlávku. Odstraněním terapeuta, poté, co splnil svou úlohu posluchače expozice detektivky, se otevřel prostor pro důležitější postavu, bývalou ženu majora Madlenky, Kristýnu. 

Odhlédneme-li od kriminální zápletky, jsou Odložené hříchy především knihou o vztazích. V jejich středu stojí sám Madlenka a kvůli jejich propletenci se na něj hrnou katastrofy ze všech stran, vše se stává nadmíru osobní. I kulka, kterou na něj někdo vypálí a která jej vážně zraní na choulostivém místě, má symbolický charakter, jde o brutální útok na jeho mužství.

Samostatnou kapitolou je Madlenkův vztah k matce. Když z jeho života vymizely jiné ženy, zůstala jen ona a starost o ni vyplňuje veškerý zbytek času, který mu zbývá mimo práci. Za povšimnutí stojí, že autor o ní jen zřídka píše jako o matce, téměř výhradně ji oslovuje jako Žofii. Žofie se ve svých devadesáti letech už pohybuje na pomezí reality a svého vlastního světa, i pro Madlenku je těžké rozlišit, kde v jejím vyprávění mizí skuteční lidé a přicházejí přízraky. Pravidelné SMS zprávy od neznámého odesílatele „VÍŠ VŠECHNO O SVÉ MÁMĚ?“ jsou proto další zákeřnou ranou, podobnou té, která byla vystřelena z pistole.

V názvu jsem – samozřejmě s trochou nadsázky – označil detektivku Lubomíra Macháčka za „zelenou“. Příroda a domov jsou pro tohoto autora velká témata, opakující se v jeho díle pravidelně. Jsou tak úzce svázána, že by dokonce bylo možné napsat jedno téma. Lubomír Macháček má ke svému domovu silný vztah a jeho příběhy se téměř výhradně odehrávají ve městě, v němž bydlí. Bezhlavé kácení stromů i devastace životního prostředí, která se v detektivce objevují, vycházejí ze skutečných případů z Pardubicka.

Své místo si v knize našla i autorova záliba v pěstování ovocných stromů. I když komisař Madlenka není typický sadař, krátká scéna se stříháním stromků se do textu přece jen vešla. V mnoha ohledech jsou Odložené hříchy velmi osobní, a nejen tím, že odrážejí autorovu dlouholetou praxi psychologa.

Lubomír Macháček se neomezuje na pátrání po vrahovi, jeho postavy jsou plastické a žijí svým vlastním životem, který se zdaleka netýká jen věcí úzce souvisejících s případem. Okruh postav je sice omezený, ale vztahy mezi nimi tvoří složitý propletenec, komplikující vyšetřování. Čtenář sice může předpokládat, že se zločinec bude skrývat mezi nimi, ale trvá poměrně dlouho, než se vše vyjasní. A to i navzdory tomu, že autor se svým čtenářem hraje poctivou hru a nemusí se uchylovat k zamlčování, matení nebo kličkování. Jazyk, použitý v textu, je kultivovaný. V některých případech, zejména v dialozích, to sice může být na škodu, málo lidí je schopno používat v řeči spisovný jazyk, ale celkový dojem je velmi příjemný. Autor dokazuje, že detektivka může mít vysokou úroveň i po stránce jazykové.

Příběhy komisaře Madlenky nekončí, v knize najdeme mnoho indicií, naznačujících, že je možné navázat. V detektivově soukromém životě zůstává několik nedořešených míst, zločinci na Pardubicku budou dál páchat nezákonné činy, kriminalisté je budou řešit a spisovatelé o nich budou psát.