Recenze: Han Kang – Vegetariánka

• 

Vytvořeno 18. 4. 2017 2:00

Autor: Sabina Huřťáková Hašková

Kniha v křiklavě růžovém přebalu s šokujícím obrázkem orchidejí a prorostlého masa. To je Vegetariánka. Velmi svérázné literární dílko korejské spisovatelky, které sice spatřilo světlo světa již před několika lety, v Koreji se však nijak výrazně neprosadilo. Až nový překlad v londýnském literárním prostředí vyvolal překvapivé ohlasy a dostal knihu do povědomí mnoha dalších zemí. V roce 2016 za ni autorka Han Kang obdržela Man Bookerovu cenu a nyní si ji máme možnost přečíst i my.

 

Hlavní hrdinkou knihy Vegetariánka je mladá žena Jonghje, provdaná za obyčejného korejského muže s celkem slušným zaměstnáním. Stejně jako tisíce jiných žen je svázaná společenskými zvyklostmi, které počínají již v dětství při výchově korejských dívek. Je tedy tichá, poslušná, vzorná manželka, která vždy čeká na svého muže s uvařenou večeří. Ovšem Jonghje má v sobě cosi, co ji nutí se těmto společenským pravidlům vzpírat. Absolutně ji nerozhodí, když si vyjde s manželem na společenskou večeři bez podprsenky a zpod tenké blůzky jí prosvítají bradavky. Pro korejskou upjatou společnost něco naprosto nepřípustného.

Jonghje se jednou zdá podivný sen, ve kterém se prodírá cáry syrového masa, jež visí všude kolem ní. Rozhodne se proto přestat jíst maso a živočišné produkty. Jelikož jí pohled na maso a jeho pach vadí, přestane z něj také vařit. Má problémy se spánkem, hubne, chřadne a mluví ještě méně, než dříve. Manžel o ni má starost, která však spíše pramení z toho, že doma nedostává to, co od manželky očekává. Tedy teplou plnohodnotnou stravu a pravidelný sex.

Když jednou na společné rodinné oslavě požádá její příbuzné, aby s ní promluvili, strhne se hádka a boj mezi Jonghje a jejím otcem. Scéna končí velmi tragicky a Jonghje se dostane do péče lékařů a posléze psychiatrů. V další části se s ní setkáváme jako s rozvedenou ženou, která se stále vzpamatovává z životních proher a její chování je ještě podivnější. V tom však o ni začne mít zájem manžel její sestry Inhje a celý příběh dostává úplně jiný směr, než bychom čekali.

I když samotný příběh Jonghje a její sestry Inhje je velmi zajímavý, to, co je v knize obsaženo, je jakási sonda do života korejské společnosti a především korejských žen. Pravidla, která tam vládnou, jsou totiž velmi tuhá a nekompromisní a už jen to, že autorka zvolila jako ústřední problém vegetariánství hlavní hrdinky, ukazuje, jak se společnost ke změnám stavěla. Co je na tom špatného, když někdo nejí maso? U nás nic, ale v Koreji to je mnohem víc, než jen společenské klopýtnutí. Stejně tak Jonghjiny potřeby chodit bez podprsenky, ve volném oblečení, nesvázaná… Nesvázaná čím? Jistě ne látkou, kterou má na sobě. Ale právě společenskými pravidly a jejich neústupností.

Ukázka:
…pes, co mi prokousnul lýtko, je přivázaný za tatínkovým motocyklem. Je mi devět a stojím mezi vraty našeho domu, nohu pečlivě omotanou obvazem. Podle venkovské pověry mi tatínek na ránu přiložil spálenou srst ze psího ohonu. Je horký letní den. I když se ani nepohnu, pot ze mě teče proudem. Pes vyplazuje červený jazyk, který mu padá až pod bradu, a ztěžka oddychuje. Pěkně rostlý, bílý pes, tělem větší, než já. Do té doby, než pokousal dceru vlastního pána, si o něm všichni v sousedství říkali, jaký je to bystrý hafan. (Str. 46)

Jako ukázku jsem záměrně vybrala jednu z osobních vzpomínek Jonghje z první části knihy. (Celkem je kniha rozdělena na části tři.) Zde popisuje zážitek, který se jí hluboko vryl do paměti. Podle pověry musí pes, který pokousal pána nebo jeho rodinu, zemřít. A otec ho nemůže usmrtit jen ranou. Přiváže ho za motocykl a jezdí s ním dokola, dokud pes nepojde vysílením. Pak prý má jemnější maso. Tento pes se totiž musí uvařit a sníst. A polévku z něj musí sníst právě pokousaná Jonghje, aby se vyléčila.

Tento zážitek je děsivý a ukazuje právě na nekompromisní společnost. Čtenář ani nedýchá a říká si, co je tohle za společnost, když nejíst maso je téměř zločin, ale brutálně utýrat psa a pak ho sníst je nutnost?

Tuhá společenská pravidla jsou také znát při setkání celé rodiny. V naší společnosti je normální, že užší rodina, tedy otec, matka, děti a jejich manželky a manželé si zpravidla tykají. Samozřejmě mohou být výjimky, ale… Zde si mezi sebou jednotlivci vykají a udržují jakýsi chladný odstup. O to víc pak musí být pro Jonghje ponižující, když se k ní otec zachová tak drsně a ona vyřeší situaci velmi dramaticky. (Nebudu prozrazovat jak.)

Román Vegetariánka mě velmi překvapil svým tématem, příběhem, vypovídací hodnotou, ale především čtivostí. Mohlo by se totiž zdát, že takto zaměřená kniha bude sice kvalitní čtení, ale těžké a nezáživné. To se tady nestalo. Přečetla jsem ji jedním dechem za jedno odpoledne a od té doby neustále přemýšlím nad dějem a jednotlivými událostmi. Dalo by se o ní psát do nekonečna, protože každou chvíli si uvědomím něco nového, co chtěla autorka některou ze scén naznačit.

Proto mi nezbývá, než vám ji doporučit k přečtení. Kdo ji nečetl, nemůže si udělat správnou představu. Kniha Vegetariánka je velmi čtivá, poutavá, překvapivá, místy až šokující. Věřím, že musí každého pohltit tak, jako mě, přičemž každý čtenář si v ní jistě najde odlišné události, které ho zaujmou.