Recenze: Frederick Forsyth – Vypravěč: Vlastní životopis

• 

Vytvořeno 17. 3. 2017 1:00

Autor: Alena Lochmannová

Životopis není rozhodně dílo, po kterém čtenář, není-li to přímo jeho šálek kávy, sahá v knihkupectví nejčastěji. Snad proto, že už samotný výraz životopis vzbuzuje zdání něčeho nudného, nezáživného, u čeho člověk nebude moct relaxovat tím správným způsobem, který by po náročném pracovním dni očekával. To vše ale zcela vyvrací kniha Vypravěč: Vlastní životopis, jejímž „vypravěčem“ je Frederick Forsyth. Jeho životopis, s ohledem na to, jak neobyčejný prožil tento velikán mezi spisovateli život, totiž boří všechna klišé, která se k tomuto žánru váží.

Sira Fredericka Forsytha považuji skutečně za Pana spisovatele s velkým „P“ a jsem si jistá, že nejsem jediná. Jeho převážně špionážní romány si získaly čtenáře po celém světě, a to nejen díky napětí a dobrodružství, které do čtenářovy domácnosti přináší, ale především díky autenticitě. Forsyth je známý tím, že před sepsáním každé ze svých knih věnoval mnoho času studiu a podrobnému zkoumání problematiky, které měl zájem se věnovat. Což potvrzuje a blíže přibližuje i na stránkách knihy Vypravěč. 

Forsyth se tentokrát rozhodl vyprávět zcela jiné dobrodružství, a to své vlastní. Ze stránek knihy tak zjistíte, že si vyzkoušel dráhu toreadora ve Španělsku, prožil mnoho smutných, šťastných, ale především nebezpečných chvil za občanské války v Nigérii, jako sedmnáctiletý se stal příslušníkem RAF (a nikdy nebyl pyšnější), v Negevské poušti se setkal se zakladatelem moderního izraelského státu Davidem Ben Gurionem a svoji identitu mu při náhodném setkání odhalil terorista, který řídil nákladní vůz s výbušninami, které zničily hotel Král David. A to je skutečně jen zlomek z neuvěřitelně zajímavého života talentovaného vypravěče a spisovatele. A je třeba děkovat nouzi, do které se ve svém životě dostal, neboť právě ta ho přivedla k psacímu stroji, za nímž strávil desítky hodin. Výsledkem byl Den pro Šakala, který byl předzvěstí děl dalších, neméně zdařilých.

Na knize Vypravěč je třeba ocenit především skutečnost, že ačkoli není čtenář příznivcem Fredericka Forsytha a nikdy od něj nepřečetl ani řádku, vůbec to nevadí (a po přečtení jeho životopisu to nejeden čtenář záhy napraví). Forsyth svůj životní příběh vypráví se stejným umem a dynamicky jako příběhy hrdinů svých knih. Vypráví příběh nejen svého života, který by vydal za životů nejméně pět, ale také příběh své tvůrčí kariéry, přibližuje pozadí vzniku jeho románů a mnohdy také dohru příběhu, který publikoval. Věděli jste, že se díky jeho knize, která byla následně zfilmována, podařilo dopadnout jednoho z krutých nacistických pohlavárů? 

Forsyth dokáže působit na emoce svých čtenářů (vždycky dokázal), kteří s ním tak prožívají všechna jeho dobrodružství a kroutí hlavou nad štěstěnou osudu, která mu v řadě případů zůstávala nakloněna. Přidanou hodnotou je skutečnost, že se jedná o příběh bez přikrášlení, o prožitou skutečnost. Autor tak nemusel v daném případě uvažovat nad nezbytností vytvořit příběh, který se bude co nejvíce blížit realitě, tak aby si mohl čtenář říct: „Takhle nějak by to mohlo být.“ V tomto případě Forsythovi stačilo jednoduše vyprávět a čtenáři tak předložil realitu, která si atraktivitou nezadá s dokonalou fikcí. 

Současně je zajímavé na pozadí autorova vlastního života sledovat dění v Evropě, potažmo ve světě v průběhu času. Bezpochyby je třeba zmínit, že Forsyth byl zpravidla tam, kde se něco dělo, tudíž měl možnost poznat místní poměry, hloubku konfliktu, bezvýchodnost situace i patetičnost politického rozpoložení. Někteří čtenáři při četbě Vypravěče jistě zavzpomínají, jiní si budou užívat možná neočekávaný historický exkurz, který je čtenáři poskytnut tak bezprostředně a nenásilně, že jej nejenže mile překvapí, ale rozhodně i obohatí o nový pohled či fakta, která mu dosud nebyla známa, případně o nich nikdy nepřemýšlel z odlišné perspektivy.

Ukázka z knihy: 
V roce 1974 přišel do kin film, v němž hlavní role vytvořili Jon Voight jako Peter Miller a Maximilian Schell jako ohavný Roschmann, a příběh se dočkal pozoruhodného zvratu.
V roce 1975 jeden Argentinec sledoval španělskou verzi ve špinavém kině na pobřeží jižně od Buenos Aires, když vtom si uvědomil, že Eduard Roschmann, který byl natolik přesvědčený, že mu nic nehrozí, že se vrátil ke svému skutečnému jménu, bydlí v jeho ulici. A tak ho udal.
Argentina právě prožívala jednu z krátkých epizod demokratické vlády za prezidentky Isabel Perónové, vdovy po starém tyranu Juanu Perónovi, a protože se snažila jednat správně, Roschmann byl zatčen. Západní Německo přispěchalo s žádostí o vydání.
Než byly vyřízeny právní formality mezi západoněmeckým velvyslanectvím a ministerstvem spravedlnosti, Roschmann, propuštěný díky místnímu soudci na kauci, ztratil nervy. Prchal na sever k paraguayskému diktátorovi Stroessnerovi, příznivci nacistů. Dostal se na hranice a čekal na přívoz přes řeku Paraguay do bezpečí.
Přímo uprostřed řeky ho postihl rozsáhlý infarkt. Svědci vypověděli, že byl po smrti dřív, než dopadl na zem či v tomto případě na palubu. Následující události jako by se odehrály v nějaké potrhlé komediální show. (Str. 222 - 223)

Název knihy: Vypravěč: Vlastní životopis  
Autor: Frederick Forsyth
Překlad: Michal Prokop
Nakladatelství: Euromedia Group, a.s. - Knižní klub
Místo vydání: Praha
Rok vydání: 2016
Vydání: První
Počet stran: 320
ISBN: 978-80-242-5468-5