Recenze: Raymond Khoury – Koncová hra

• 

Vytvořeno 21. 1. 2017 1:00

Autor: Alena Lochmannová

V branži tajných služeb neví člověk dne ani hodiny. Jeden den můžete být hrdinou, který zachránil život prezidentovi, druhý den hledaným zločincem. Život jako na houpačce žije také agent Reilly. Raymond Khoury o sobě dal vědět již detektivním thrillerem Poslední templář, který směle konkuroval i Šifře mistra Leonarda. Že je mistrem slova ve fiktivním světě konspirace nyní potvrzuje i novinkou s názvem Koncová hra.

Agent Sean Reilly úspěšně dokončuje operaci na poli kyberzločinu, na které pracuje se svým parťákem Nickem. Vnitřně ho ale sžírají tužby, které si na první pohled nejsou příliš blízké, ale jak se později ukáže, souvisejí spolu více, než by se mohlo zdát. První je touha po pomstě muži, který stál za vymýváním mozku jeho syna Alexe, ať už je tím mužem kdokoli. Druhou je touha po zjištění pravdy o smrti jeho otce, který před lety údajně spáchal sebevraždu jako důsledek depresí, kterými trpěl, což za celá léta nedokázal Reilly přijmout a akceptovat jako fakt a za smrtí otce začíná pozvolna vidět víc nekalého, než si sám dokázal kdy dříve připustit. Pátrá tak všemi možnými legálními i nelegálními způsoby po informacích. To, společně s telefonátem, který přijme, ho dostane do hledáčku významných funkcionářů stojících na pozadí černých praktik amerických tajných služeb. Reilly se tak okamžitě stává nežádoucím a na jeho hlavu je vypsána odměna. O to spíše musí zaplašit své démony a nalézt odpovědi na své otázky, neboť to nyní neznamená pouze zprostředkování kýženého klidu jeho duši, ale též cestu k očištění svého jména, které bylo pošpiněno.

Kniha Koncová hra je od začátku do konce protkána akcí, a to akcí toho typu, která vás nenechá vydechnout. Čtenář má jen několik úvodních stránek na přijetí nového příběhu, zasazení do situace, a pak už mu nezbývá, než tajit dech a s napětím očekávat, jaký další zvrat další strany přinesou. Khoury je autor, který pracuje s dějem. V jeho knihách, a Koncová hra není výjimkou, se toho děje opravdu mnoho. A ač se zpravidla jedná o příběh odehrávající se v rámci poměrně krátkého časového období, čtenář může nabýt dojmu, jako by se jednalo o mnohem delší dobu. Dílo je příjemnou změnou oproti knihám, ve kterých se děj točí kolem jedné klíčové události a důležitější jsou spíše postavy a jejich nitro. To je naopak aspekt, který je v Koncové hře potlačen. Pochopitelně známe hlavní hrdiny příběhu, dokážeme si je víceméně zařadit na bipolární škále padouch – hrdina nebo dobrý – zlý člověk, nicméně více než útržky informací o nich nevíme a vlastně je poměrně těžké si udělat hlubší představu o jejich charakteru a prožitcích, neboť toto všechno je v pozadí hlavní dějové linky. To ovšem není na škodu a knize to na atraktivitě neubírá, ve finále si totiž čtenář užívá příběh a minimalizace myšlenek vnucovaných ze strany hlavních hrdinů mu umožňuje vytvářet své vlastní scénáře a představy.

Co na příběhu samotném oceňuji ze své vlastní perspektivy, je rovnováha, kterou mu autor dokázal dodat. Agent Reilly je popisován jako skutečný (možná až příliš velký) hrdina – jedná tak, prezentuje se tak a je o něm tak referováno ze strany druhých. Protože realita nebývá černobílá, myslel autor i na tento aspekt a v závěru knihy ukázal, že Reilly je také jen „člověk“, jehož hrdinství musí občas ustoupit racionální volbě.

Pochopitelně je třeba knihu číst s jistou dávkou nadsázky, jedná se o čistou konspiraci a příběh, který bude pro racionálně smýšlejícího čtenáře na hony vzdálený realitě. Faktem je, že právě racionalita je to, co pro čtení knihy nepotřebujete. Khoury je vypravěč, který ctí své řemeslo, předkládá příběh, který je ze světa nám natolik vzdáleného, že je jen těžko uvěřitelný. Faktem však zůstává, že to, co neznáme a čemu nerozumíme, může mít v sobě špetku pravdy a inspirace v realitě. To, co kniha čtenáři poskytuje, a co je její přidaná hodnota, jsou možnosti. Možnosti uvažovat nad uvěřitelností příběhu, možnosti uvažovat nad fungováním institucí a organizací, s nimiž se jako běžní občané v každodenní žité realitě nemůžeme setkat, možnosti nad prostředky a sofistikovanými nástroji kyberzločinu, nad komplikovaností lidské povahy a náročností mnohých rozhodnutí, která musíme ve svém životě přijmout a udělat.

Kniha Koncová hra je rozhodně zajímavým prožitkem na pozadí příběhu agenta tajné služby, který pátrá po temných tajemstvích, která se přímo dotýkají nejen jeho rodiny, ale také národní bezpečnosti, morálky a spravedlnosti.

Ukázka z knihy:
Rosetti se zhluboka nadechl.
Byl ve všem všudy tvrdý chlap. Působil jako válečný reportér v mnoha konfliktech, mimo jiné uvízl na pět měsíců s Osmdesátou druhou výsadkovou divizí v Afghánistánu. Jen o vlásek unikl smrti vícekrát, než si pamatoval – a než si vůbec uvědomoval. Čelil šikaně a výhrůžkám ze strany právníků, vládních agentur i pohůnků velkých korporací. Podstoupil výslech v Kongresu a opakovaně odmítal prozradit své zdroje, přestože mu hrozili obžalobou z velezrady. Skončil kvůli tomu na čtyři měsíce v kriminále, dokud rozsudek nezrušil odvolací soud. Sepsal svoje zážitky – jak se jen stěží vyhýbal drogám, násilí a ponižování, které v nápravných zařízeních jeho vlasti zvesela bují, protože se už dávno zapomnělo, co a jak se tam vlastně má napravovat – o obdržel za ně cenu George Polka. Pulitzerovu už tou dobou měl. Nikdy si o sobě nemyslel, že je bůhvíjak odvážný, i když ho tak popisovali kolegové i osvícení občané, kteří ještě věří ve svobodu tisku a souhlasí s názorem, že vláda se má ze svých činů zodpovídat.
Momentálně ale potřeboval veškerou kuráž, na kterou se zmohl. A věděl, že ani ta nejspíš nebude stačit. (str. 8–9)

Název knihy: Koncová hra
Autor: Raymond Khoury
Překlad: Hana Pernicová
Nakladatelství: Domino
Místo vydání: Ostrava
Rok vydání: 2016
Vydání: PrvníR
Počet stran: 520
ISBN: 978-80-7498-183-8