Recenze: Héctor Tizón

• 

Vytvořeno 17. 10. 2016 1:00

Autor: Jiří Lojín

Argentinský spisovatel Héctor Tizón, patřící k významným zástupcům latinskoamerické literatury, není u českých čtenářů příliš známý, přestože Muž odjinud je už třetí knihou, která se na našem trhu objevila. Zavádí čtenáře – stylově i obsahově – do zcela jiného prostředí, než hlavní proud literatury, který v současné době opanoval český i světový trh.

Pokud čtenář hledá něco výjimečného, knihu, která není koncipovaná primárně podle masového vkusu, zpravidla uspěje, pokud nahlédne do nabídky menších nakladatelství.  Nakladatelství Runa, v němž Muž odjinud vyšel, má ve své nabídce mnoho pozoruhodných knih, před rokem vydalo i jinou Tizónovu knihu – Dům a vítr. 

Rozevlátým způsobem vyprávění i směsicí reality a fikce, balancující na hraně pohádek či pověstí, nenechává autor čtenáře již od úvodu na pochybách, že má před sebou jihoamerickou prózu, která se v žádném případě nemíní odtrhnout od svých kořenů. Základ děje je zcela prostý – muž uprchne z vězení a přichází do malé, zapadlé vesničky, aby se v ní ukryl. Jasný a jednoznačný děj, předkládaný zpočátku autorem, však není tak bezproblémový, jak by se mohlo zdát. Héctor Tizón čtenářovu jistotu rozbíjí hned ve své předmluvě, a tak v rozporu s vyzněním dalšího textu můžeme přemýšlet, jak reálné je to, o čem muž uvažuje.

Jednou ze základních autorových myšlenek je určení identity člověka. Muž, přicházející do vesnice, je místními obyvateli považován za kněze a on, aby mohl zůstat či snad z lhostejnosti, přijme novou totožnost. Podobnou zápletku najdeme ve známé knize Josefa Škvoreckého Farářův konec. Nalezneme i další společné prvky – váhání muže zda odejít, marné pokusy vysvětlit svůj skutečný původ i střet s jinými autoritami, těmi, které představují zdánlivý pokrok. Tizón však ke všemu přistupuje jiným způsobem. Zatímco Škvorecký s typicky česky chápaným humorem vytváří situace, v nichž kombinuje vtip s melancholickým a smutným pohledem na člověka, argentinský autor filozofuje o životě a opírá se při tom o omezený rozhled místních obyvatel.

Identita, kterou muž přijal, ho nakonec pohltí. Stává se ortodoxnějším vesničanem, než jsou původní obyvatelé, a brání se pokroku. Autor nechává na čtenáři, aby posoudil sám, zda je příčinou jeho sžití s vesnicí, lenost nebo strach.

Atmosféru zapadlé vesnice dokáže Héctor Tizón vystihnout velmi sugestivně. V promluvách místních lidí se ozývá fatalizmus, bez něhož by nedokázali v nuzných poměrech přežít, překroucené věty z Bible, které někde zaslechli oni či jejich předkové. Izolace lidí vede k tomu, že některým mužovým větám ani nerozumějí, ale ten se jim nesnaží vysvětlit, co jeho slova znamenají. Hovory představují jakousi pohádkovou rekvizitu – debaty o spravedlnosti, zmínka o soutěži v hádání i pokládání hádanek.

V Tizónově románu plyne čas velmi zvláštně. Jde sice stále dopředu, muž se ve svých úvahách jen zřídka vrací do minulosti, ale ubíhá velmi pomalu. Nebýt zteřelých bot, které jsou na začátku příběhu zcela nové, snad by si čtenář – a ani muž – nevšiml, kolik jej vlastně uteklo. Celý román je poznamenán prázdnotou a stagnací. Autor zcela staví do pozadí překotný vývoj, způsobený stavbou silnice. Silnice přináší spojení s civilizací, návštěvy hodnostářů, obchod, hospodu i hudbu. To vše může čtenář vnímat jako kulisu, ale pokud bychom se řídili pouze pohledem muže, nic z toho by vlastně neexistovalo. Tím autor zdůrazňuje mužovu izolovanost, která se neustále zvětšuje, až po smrti jeho jediného přítele – slepce – dosahuje maxima.

Čtenář je nakonec konfrontován s důležitou otázkou: proč muž z vězení utíkal? Co útěkem získal? Život v izolaci v  zapadlé vesnici mu nepřinesl nic lepšího. Celý život strávil ve vězení jiné identity a necítil žádnou touhu, kterou by chtěl ukojit.

Kniha Muž odjinud přináší fascinující pohled na mentalitu lidí, žijících v minulosti prostým životem v zapadlé vesnici. Muž, jehož identita je určená míněním okolních lidí, podléhá línému plynutí času a pasivně přijímá svou roli. Tím si autor sám odpovídá na otázku, kterou v úvodu pokládá. Vezmeme-li však v potaz úvod, jímž zpochybňuje další děj, nemůžeme si být jistí, zda je jeho odpověď skutečná.

Název: Muž odjinud
Nakladatel: Runa
Autor: Héctor Tizón    
ISBN: 978-80-87792-19-3
Překlad: Machej, Jan
158 stran    
Rok vydání: 2016 (1. vydání)