Recenze: Markus Zusak – Když psi pláčou

• 

Vytvořeno 25. 8. 2016 1:00

Autor: Jitka Culková

Třetí a závěrečný díl o bratrech Wolfeových Když psi pláčou se Markusu Zusakovi opravdu povedl. Ač v Česku trilogie vychází teprve nyní, jsou příběhy bratrů Wolfeových Zusakovou prvotinou. Se všemi problémy a chybami, které k prvotinám patří. Ale také se všemi přísliby do budoucna. V této trilogii a hlavně v její závěrečné části je patrný náběh na Posla. Hrdina-outsider, flákač z australského předměstí, hluboké monology, originální zápletka a brutalita, která má své opodstatnění. Novodobý Holden Caufield je na světě. 

 

Cameron a Ruben mají bratrské vztahy nastavené snad od narození, Rubík je ten fešácký ranař, Cam je citlivý smolař. Lůzr. Ví to o sobě a snaží se to změnit. V této knize Cam přijde na něco zásadního o své osobě. Umí psát. Myšlenky, které svěřuje pomuchlanému kousku papíru, jsou poetické, pravdivé a ukotvují ho ve světě. Jako by psaní Camovi pomohlo prozřít a díky tomu umožnilo i ostatním lidem v jeho okolí zahlédnout aspoň kousek skutečného Camerona Wolfea. Toho, který dokáže týdny stát před domem milované dívky, i když ví, že je to marné. Camerona, který se postaví za bratra, i když jsou rozhádaní do krve. Camerona, který si zamiloval sousedovic zženštilého psa. 

Cesta za Cameronovým přerodem je ale trnitá. Bolavá a krvavá. Jak už slibuje anotace, dojde na milostný trojúhelník. Ale Zusak není banální ani ve své prvotině. U bratrů Wolfeových nejde o prachsprosté přebrání holky bratrovi. Spodní proudy naznačené pouze v Camových monolozích jsou propracované a poetické. 

Kromě rozporu s bratrem Rubíkem, ke kterému měl Cam vždycky nejblíž, řeší v této knize i vztahy s ostatními sourozenci. Ambiciózní Steve si od nejmladšího lůzra udržoval odstup, který se Cam snaží zrušit. Jediná sestra mu najednou přijde jako velmi chápavý člověk. Jen matka je pro něj stále tou úžasnou paní Wolfeovou, která se rve se světem a miluje své děti všechny stejně, ať už udělají jakýkoli průšvih.

První a druhý díl v mnoha čtenářích vyvolal pocit, že rozdělení knih na trilogii bylo zbytečné, anebo že šlo pouze o marketingový tah. V současné době se není čemu divit, ale poslední díl rozdělení do trilogie obhajuje. Ne snad, že by byl svou délkou tak obsáhlý, jde spíš o myšlenkové oddělení od přechozích dílů. Cameron třetího dílu je jiným Cameronem než tím z prvních dvou. Možná by bylo logičtější celý příběh rozdělit pouze do dvou dílů, ale zase by nebyly vyrovnané počtem stran. Tudíž se zpětně omlouvám nakladatelům, trilogie je jediná možnost. 

Markus Zusak se nejen u nás proslavil knihou Zlodějka knih, která je zatím posledním autorovým románem. Druhý román Posel je svou náladou i tématem podobnější právě trilogii o bratrech Wolfeových (Roky pod psa, Smečka rváčů, Když psi pláčou). Dosavadní dílo Markuse Zusaka je tak kompletně přeloženo do češtiny. Naštěstí Zusak pracuje na dalším románu.