Recenze: Sarah Waters – Platící hosté

• 

Vytvořeno 22. 6. 2016 1:00

Autor: Sabina Huřťáková Hašková

Sarah Watersová opět přichází s netradičním námětem na knihu. Do staré vily umisťuje dva nesourodé páry. Matku a dceru z vyšších vrstev, poznamenané válkou a následující chudobou, a mladý manželský pár střední třídy, který vnese do domu ruch, život, energii a divokost. Jak si tyto čtyři osoby na sebe zvyknou a dokážou si vyjít vstříc, nebo bude jejich soužití problematické?

 

 

Hlavní hrdinkou románu ze 30. let 20. století je Frances Wrayová. Stará panna (27 let), žijící ve velikém domě sama se svou upjatou matkou. Kvůli špatnému hospodaření otce se jim po jeho smrti žije dost těžce. Peníze chybí a dům se rozpadá. Proto se Frances rozhodne, navzdory tomu, že na ně sousedé a známí budou pohlížet skrz prsty – část domu pronajmout.

Spolu s novými nájemníky, kterým Frances s matkou říkají honosně platící hosté, přichází do domu nový život. Manželé Lilian a Leonard Barberovi jsou nespoutaní, veselí a rádi si užívají života. Zatímco on tráví většinu času v pojišťovně – ve své práci, Lil zdobí sebe a domácnost barevnými tretkami a postupně se seznamuje s Frances. To, co zpočátku vypadá jako zdvořilostní výměna slovíček, se přehoupne do přátelství. Když Frances Lil přizná, že není dosud vdaná z důvodu, že dává přednost ženám před muži, Lil se stáhne. A když už se Frances obává, že přišla o dobrou přítelkyni, nastane změna a náklonnost Lily se změní z přátelské na mnohem mnohem intenzivnější…

Sarah Watersová stejně jako ve většině svých románů rozehrává provokující příběh lesbické lásky, ale i mnohem víc. Mnohem šokující, než rodící se vztah Lil a Frances, jsou jeho následky. V románu se postupně dostáváme až k nečekanému úmrtí, které změní životy všech k horšímu, a čtenář s napětím sleduje, jak vše dopadne. Soudní proces se táhne celou druhou polovinou knihy a někomu by mohl připadat příliš zdlouhavý a nudný. Autorka však tuto dobu využila k tomu, aby vykreslila změny charakteru, povah a jednání jednotlivých postav v závislosti na tlaku, který na ně vydává společnost, spolubydlící i vlastní svědomí a pocit viny.

Román Platící hosté je pro mě dosud tím nejlepším, co Watersová napsala, a je jednou z nejlepších knih, které jsem v poslední době přečetla. Naprosto předčila veškerá má očekávání a zcela mě uchvátila. A to dokonce natolik, že ještě nyní, pár dnů po dočtení, přemýšlím nad okolnostmi v knize a její postavy mi schází, jako bych přišla o vlastní přátele. 

Ukázka:

Tentokrát už se Lilian neodtáhla a neřekla přestaň nebo počkej. Vlezly si spolu do postele a znovu se líbaly. Lilian jí dovolila, aby jí rozvázala pásek županu a opatrně vysvobodila paže ze saténových rukávů. Ale když Frances tahala za ty perleťové knoflíčky na noční košili, chytila ji za ruku. „Vysvlékni si taky něco,“ vybídla ji se směsicí stydlivosti a troufalosti.

A tak Frances sklouzla z postele, odepnula si háček na sukni a vysoukala se z ní. Svlékla si korzet, punčochy, podvazky a položila se k Lilian jen v bavlněném kombiné. (Str. 220)

Sarah Watersová je vystudovaná historička, která se věnovala především ženám a lesbické lásce ve viktoriánském období. Její romány však toto období přesahují. I tak dokáže vykreslit ve svých popisech Londýn takový, jaký skutečně mohl být ve 30. letech 20. století. Velmi citlivě popisuje nejen dobu, oděvy, domy, místa, ale také charakteristiku tohoto období – kulturu, názory společnosti, politiku atd. To všechno dělá z jejích knih a stejně tak i z knihy Platící hosté velmi kvalitní literaturu, kterou stojí za to číst, přestože jeho čtení nepatří mezi nejlehčí.

Na závěr musím zmínit ještě nádherné grafické zpracování knihy. Pestrobarevný obal skrývá mnohem více, než se může na první pohled zdát. Patrně znázorňuje průhled vitrážovým sklem dveří na zahradu, kde při troše pátrání spatříme stát několik postav v dobovém oblečení. Kniha je velmi pěkně graficky zpracována i uvnitř a každá ze tří částí je oddělena černobílými listy s výjevy podobnými tomu na obálce.