Recenze: Jim Davis – Garfield si dává nášup

• 

Vytvořeno 24. 1. 2016 2:00

Autor: Petra Lojínová

Ten, kdo nemá kočku, považuje pravděpodobně příběhy kocoura Garfielda za zdařilé a vtipné, nicménězcela vymyšlené. My, kteří kočku nebo kocoura máme, však víme své! Naštěstí jejich komentáře ani neslyšíme, ani si nemůžeme přečíst v bublině.

Všemi milovaný, líný, sebestředný a obézní kocour Garfield je typický antropomorf, zejména z hlediska psychiky. Kromě několika málo kočičích vlastností v sobě nese řadu povětšinou negativních lidských, které máme téměř všichni a tak trochu se za ně stydíme. On se je nesnaží skrývat, naopak na nich vybudoval svou image.

Poprvé se kreslené Garfieldovy příběhy objevily na veřejnosti 19. 6. 1978, od té doby je otiskuje velké množství novin takřka po celém světě, Garfield se postupně dostal do televize i do filmu a samozřejmě mu vycházejí sešity a knihy stripů. V roce 2015 vydalo komiksové nakladatelství a vydavatelství CREW celobarevnou knihu Garfield si dává nášup, která obsahuje stripy ze sešitů Garfield polyká pýchu (č. 13) a Garfield široko daleko (č. 14). Autorem je americký kreslíř Jim Davis (narozen 1945), který vyrůstal na farmě v Indianě se svou rodinou a 25 kočkami, což mu nepochybně poskytlo nekonečný zdroj inspirace.

Asi nejvýraznějším námětem stripů jsou Garfieldovy diety a nadměrná žravost, ostatně těm je věnováno několik samostatných sešitů (Garfield přibírá na váze, Garfield: Jím, tedy jsem, Garfield drží tlustou linii apod.). Vzhledem ke společenské masáži, pranýřující zejména u „celebrit“ každé deko navíc, jsou Garfieldovy antidietní zásady hotovým pohlazením na duši. Samozřejmě chápu, že nadměrné vykrmování domácích mazlíčků je týrání, vedoucí k jejich výrazným zdravotním problémům, ale u Garfielda je to úplně jinak. Nevykrmuje ho Jon, Garfield se bezuzdně nacpává sám. Není to pouhá primitivní nenažranost, Garfield filozoficky, ale i reálně povyšuje přijímání potravy (a zejména lasagní) na jediný smysl života. V těch vzácných okamžicích, kdy se Garfield nevěnuje přímé konzumaci potravy, zabývá se často gastronomickou teorií – sledováním pořadů o vaření, čtením receptů atd. Chápe i takové detaily, jako je pokles hladiny cukru v krvi při déletrvajícím (u Garfielda několikaminutovém) hladovění. Je zajímavé, že láska k lasagním se objevila u Garfielda už necelý měsíc po vydání prvního stripu.

Dalším z výrazných Garfieldových témat je nenávist k pondělí. S tím se snad ztotožňuje každý v mém okolí, nezávisle na tom, zda člověk vlastní, či nevlastní kočku. Ostatně dle vědeckého výzkumu stráví v pondělí zaměstnanec průměrně 12 minut nadáváním na to, že je pondělí.

Kocour Garfield žije ve společné domácnosti se svým pánem Jonem Arbucklem, nesmělým mladíkem, který tak nějak nemá štěstí na ženy. Jon je naprosto bezmocný proti kocourově lenosti a sobectví. Nejedná se o vztah nadřazený pán-podřízené zvíře, ba ani vyrovnaný vztah mezi oběma, tady má jednoznačně navrch kocour. Jonovo počínání, zejména v jeho marných pokusech navázat milostný poměr se ženou, komentuje Garfield bez servítků, velmi ironicky a sarkasticky. Dlužno dodat, že také trefně.

Podobně nevyrovnané vztahy panují mezi Garfieldem a jeho psím kolegou Odiem. Zatímco Garfield svůj charakter, chování a jednání jednoznačně přebírá od lidí,  Odie zůstává věrným, bezelstným a oddaným psím kamarádem.  I přes neustálou Garfieldovu šikanu a přezírání projevuje Odie radost při každém jejich setkání, i když často slouží jako nevědomý vykonavatel rčení „kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá“.

Jako důsledný městský gaučový povaleč Garfield samozřejmě velmi špatně snáší návštěvy na venkově a s jedovatou ironií komentuje nejen venkovské prostředí, ale i jeho obyvatele. Naopak velmi dobře vychází se skupinou myší, které jsou si vzhledem k absenci jeho kočičích instinktů dobře vědomy, že jsou s ním v absolutním bezpečí. V knize samozřejmě vystupuje i celá řada dalších postav ze světa lidí i zvířat.

Kniha Garfield si dává nášup obsahuje kombinaci barevných klasických tříobrázkových a šestiobrázkových stripů a má pevnou vazbu, čímž tvoří ideální dárek nejen pro milovníky a znalce Garfielda. Úroveň je stabilní, při představě téměř čtyřicetiletého trvání vydávání příběhů je to věc nevídaná a obdivuhodná. Jazyk je poměrně úsporný, podobně jako kresba, nicméně škála výrazů tváře kocoura je velmi široká a odpovídá lidské mimice. Neukládejte knihu do knihovny, nechte si ji po ruce, zejména každé pondělí ráno určitě přijde vhod. A kdyby vás někdy popadlo nutkání zahájit dietu, připomeňte s Garfieldova slova: Většina diet začíná „ZÍTRA“.

DAVIS, Jim. Garfield si dává nášup. Vydání první. Praha: CREW, 2015, 188 s. ISBN 978-80-7449-339-3.