Kolumbie, jak ji znát nechcete

• 

Recenze

Vytvořeno 11. 8. 2014 3:00

Autor: Marie Svobodová

Nejmenovaný mladík z románu 35 mrtvých od Sergia Álvareze se rozhodně nenarodil pod šťastnou hvězdou. Vlastně se narodil v zemi, kde je těch šťastných hvězd jen velmi málo – v Kolumbii.

 

Celých 35 let se snaží zapadnout do pokřivené kolumbijské společnosti a žít svůj život šťastně až do smrti. Z jeho neúspěšných pokusů se však brzy stane jakási rutina. Po každém fiasku se opět postaví na nohy, najde si práci, kamarády a hlavně holku, se kterou se dřív nebo později vyspí. Nikdy to ale netrvá dlouho a něco se pokazí – ať už je to chyba osudu, nebo skutečnosti, že se hrdina nikdy nepoučí z vlastních chyb. Nakonec skončí úplně sám v cizí zemi, daleko od všeho, co zná. Doufám, že je to pro něj šance začít úplně znovu, daleko od země, do které, stejně jako tolik ostatních, nikdy tak úplně nepatřil.

Stejně hlavního hrdinu svým způsobem obdivuji, protože i když se často rozhoduje hloupě a dostane se na úplné dno, vždycky se nakonec oklepe a vydá se zase kupředu, poznamenaný tragédií, vstříc další.

Příběh hlavního hrdiny místy prolínají jiné dějové linie – u některých se ukáže, že mají s příběhem spojitost, u jiných ne. Seznamují čtenáře s dalšími problémy a dokreslují celkovou neutěšenost života v Kolumbii.

„Když teď vím, co dělaj lidi, musim bejt anděl…“ [1]

Je to hrozný pocit, když máte o někoho strach, nevíte, co s ním je, a nemáte žádnou šanci to zjistit. Kolumbie je země pohřešovaných lidí, nikdy nevíte, kdy koho vidíte naposled. Máte-li někoho rádi, potom žijete svůj život v neustálém strachu.

Autor se snaží obsáhnout všechno trápení, které může člověka potkat, občas se z toho však vyklube jen povrchní epizoda bez hlubší myšlenky nebo vyústění, a tudíž více méně bez efektu. Navíc se mi zdálo, že je kniha spíše vyprávěním o tom, jak se hlavní hrdina (a vlastně i spousta chlapců kolem něj) vyspal s hromadou dívek a to ostatní, co se dělo, jako by občas bylo až na druhém místě.

35 mrtvých je kniha plná napínavých, akčních a erotických scén, často až příliš děsivých na čtení v posteli. Brzy je však začne zákonitě doprovázet frustrace z toho, že žádná akce nikdy nedopadne dobře a už předem je jasné, že hrdina skončí zase zpátky na dně. A asi hlavně proto mi připadala tak smutná – ne kvůli spoustě hrozných věcí, které se tam děly, ale protože nebyla žádná naděje, že by se to mohlo zlepšit.

Nemůžu knize upřít, že je poutavá a originálně podaná. Myslela jsem ale, že jejím hlavním účelem je seznámit čtenáře s neutěšeností života v Kolumbii, a mám pocit, že to se povedlo jen napůl. Stále totiž přemýšlím, jestli je skutečnost opravdu taková, a každou chvíli si říkám, že nemůže. Nedokážu si totiž představit, že jakákoli společnost dokáže fungovat navzdory věčné nejistotě, chaosu a utrpení. A pokud se tam jednou nevypravím, abych to zjistila, nikdy nebudu vědět, nakolik je obraz, který autor vytvořil, pravdivý.

[1] ÁLVAREZ, Sergio. 35 mrtvých. Vyd. 1. Překlad Lada Hazaiová. Brno: Host, 2013, 464 s. ISBN 978-80-7294-685-3. Str. 20