„Jsem lovec démonů. Přijďte si pro mě."

• 

Recenze

Vytvořeno 3. 1. 2014 2:00

Autor: Lenka Martinková

Podle anotace fantasmagorie. Z děje čtenář nabývá dojmu, že v ruce drží severskou krimi. Nebo možná příručku pro sériové vrahy. Všechny zmíněné prvky totiž v knize Já, Monstrum spojil americký autor Dan Wells. Podle nakladatelství BB/art jde o druhý díl jeho hororové trilogie o náctiletém Johnovi.

Zdá se, že knihy na sebe příliš nenavazují. Vše podstatné se čtenář dozví během čtení, nepotřebuje sáhodlouhé pátrání v paměti, aby se dozvěděl, co popisovaným událostem předcházelo.

Proto i já začnu událostmi druhého dílu. V malém městečku se nacházejí dívky, které někdo před smrtí mučil. Policie je bezradná. Na pomoc si přivolává místního hrdinu Johna, pyšnícího se rozsáhlými znalostmi o sériových vrazích. Navíc bydlí nad márnicí, kde pracuje jeho rodina, a je víc než jisté, že bude mít dostatek poznatků, aby mužům zákona mohl pomoci.

Kromě mučení mrtvé spojuje další věc. Dlouho byly nezvěstné a teď se objevují na místech, kde se oběti nacházely už v první knize (Nejsem sériový vrah). John alespoň jednu z mrtvých touží dostat do rodinného podniku. Jen tak by měl možnost s ní chvíli pobýt o samotě a zjistit nové informace, které policii možná unikly; pak by mu přece musela věnovat pozornost a on by se mohl podílet na řešení případu. Na pozadí těchto děsivých událostí John zve na rande svou sousedku Brooke. Nic však nejde podle jeho představ, na místě schůzky se najde další mrtvola a rázem je po romantice…

John je sociopat, posedlý smrtí a představami násilí. Celých šestnáct let svého života předstíral, že je někdo jiný. Monstrum držel na uzdě díky přísným pravidlům. Teď se to však změnilo. Stává se lovcem zločinců, hrdinou chránícím nevinné občany před démony, kteří ohrožují jejich životy. Ideál dívčích představ, dokud dámy nezjistí, kým je ve skutečnosti. I pravda může chutnat sladce. Podle některých náznaků se zdá, že za všechno může rozvrácená rodina. Přece jenom agresivní otec není nejlepší výchovný prvek. O nic lepší dojem na čtenáře neudělá ani hysterická matka, která neustále ryje do své dávno dospělé dcery. Myslí to s ní dobře, jak jinak, ale své rady jí nedává příliš ohleduplně.

Hlavní část děje se odehrává v bytě nad márnicí. Někomu by to mohlo připadat morbidní, až odporné, to nejhorší však ještě přijde a mrtvý člověk nikomu nic neudělá. Dalším hojně popisovaným místem je samotná márnice. Autor se tady nevyhne popisu upravování těl před pohřbem a poměrně se v tom vyžívá. Následuje policejní stanice, kde je John pečený vařený – má status korunního svědka a hlavního podezřelého zároveň.

Čtenář během okamžiku odhadne, kdo je skutečný pachatel i proč se na svých obětech tak sadisticky vyřádil. Jestliže se na první pohled zdálo, že je kniha určena pro děti či mládež, tahle část hravě přesvědčí o pravém opaku. A možná i leckterý dospělý knihu odloží – bude to na něj dost silná káva.

Ukázka z knihy:

„Vždycky jsem si říkal, že chlapce, který ji na to rande vezme, trošku postraším. ‚Mám pušku a rýč‘ nebo tak něco. Nemyslím si však, že zrovna tohle by tě příliš postrašilo, když si vzpomenu, čím vším sis prošel.“
Kdyby věděl to, co já…
„Jde o to,“ dodal a podíval se mi do očí, „že díky tomu, čím sis prošel, jsi podle mě ideální kandidát na první rande. Pokaždé jsem si představoval, jak Brooke nasedá na Harleye nějakého pobudy a ani mi nezamává, když s ním odjíždí.“
(WELLS, Dan. Já, Monstrum. Praha: BB/art 2013, s. 95.)

Knihu Já, Monstrum vydalo nakladatelství BB/art