Flegmatický ničema

• 

Recenze

Vytvořeno 22. 11. 2012 1:00

Autor: Petr Měrka

Z nevinného žertu pojatého ve formě „tiskařského šotku“ povstala gigantická postava notorického flegmatika Gastona, který na co sáhne, to pokazí. Zatímco jeho samotného to nechává ledově chladným, jeho okolí se může pominout na smyslech, což se týká především redaktora Fantasia, jenž je také jeho hlavním partnerem.

Podstata tohoto úspěšného comicsu, pocházejícího z pera slavného belgického comicsového autora André Franquina, vězí v ztřeštěných skečích, jejichž základ je patrný v němé grotesce. Jde tedy o okamžitou reakci čtenáře, který je ve zkratce konfrontován se zhuštěnou situací napěchovanou akcí, čehož jediným účelem je vyvolat u něj smích.

Hodně tomu napomáhá Franquinův dynamický kresebný styl. Jeho výtvarný projev je založen na karikující zkratce a vypjaté emotivnosti jednotlivých gest. Na straně Fantasia je patrná škodolibá radost, zloba, rozčílení, amok, hysterie, zoufalství, údiv, šok, bezmoc a proti němu stojí naprostý flegmatik Gaston.

Zde je nutné podotknout, že po výtvarné stránce se na Gastonovi spolupodílel Jidéhem. Další význačný belgický comicsový tvůrce.

Gaston si kouří svoji cigaretu a zdánlivě se plouží skutečností od ničeho k ničemu. Ale to je opravdu jen na oko. Flegma ho obestírá závojem nezničitelnosti. Snad aby si ukrátil dlouhou chvíli, vymýšlí, ale hlavně pak realizuje různé konfliktní situace, z nichž jde Fantasiovi hlava kolem.

Toto by se dalo tedy považovat za meritum radioaktivního pudla základních komických principů série, která se vesměs odvíjí v redakci časopisu Spirou. Nutno dodat, že kresba dalece vyniká nad humorem psaného slova. Ale to tolik nevadí, protože právě vizuální stránka činí z tohoto originálního a svěžího díla příjemné rozptýlení pro ukrácení dlouhé chvíle.

Podobných sérií začalo u nás v poslední době vycházet víc a dodejme, že ty pocházející z frankofonních zemí mají svoji neoddiskutovatelnou poetiku. Za pozornost určitě stojí kupříkladu takové Pupíky od autorsko partnerské dvojice Delav-Dubuc. V nich je grotesknost dotažena k dokonalosti. Na rozdíl od mikroskečů obsažených v Gastonovi nám však představuje jednotlivé děje ve stránkových až dvoustránkových sekvencích s vlastní pointou, jež jsou současně fabulovány do uceleného příběhu, který každým dílem graduje a dráždí čtenářovu zvědavost ohledně toho, co bude následovat.

Gaston je králem věčného okamžiku. Protože ve chvíli exploze, požáru či jakékoli jiné havárie dojde ke „kolizi“ časoprostoru, kdy se jedna vteřina může jevit nepřeberně dlouhou. V našem případě mám pak na mysli smích, který je v nás s to vyvolat euforii, jež nám je schopna navodit pocit radosti a štěstí, kdy nevnímáme nic jiného než právě to.

A to se André Franquinovi s postavami Gastona a Fantasia podařilo bezezbytku naplnit. Jejich peripetie své čtenáře vždy pobaví.

„Gastone! Chtěl jsem po tobě všechny podklady k tomu článku o kybernetice… A pořád nemám nic!“
„GASTONE!  Včera jsi měl koupit dopisní známky… A já je tu nevidím!“
„Ale… GASTONE! Neroznesl jsi redaktorům dopisy od čtenářů UŽ ZA DVA DNY!“
Nejvyšší čas přesvědčit se na vlastní oči, jak ten budižkničemu využívá pracovní dobu!!
„Jedu pokojovou Tour de France! Při každý etapě udělám přesně tolik kiláků jako závodníci.“
(Franquin, A.: GASTON 1: Z Packalovských archivů. Praha: CooBoo, 2012, s. 44.)

Knihu GASTON 1: Z Packalských archivů vydalo nakladatelství CooBoo