Recenze: Knihy pro dospělé
Nukleární exploze pravdy
- Recenze
- Vytvořeno 1. 10. 2012 2:00
- Autor: Petr Měrka
Pro toto pojetí novinařiny je příznačná značná dávka subjektivního zabarvení, kdy se stírají hranice mezi fakty a výmysly, jako tomu je kupříkladu v Thompsonově novele Strach a svrab v Las Vegas, jež byla i zfilmována Terry Gilliamem s Johnny Deppem v hlavní roli. Jednotlivé události jsou de facto jedním velkým tripem, na jehož pozadí se má odvíjet reportáž velkého motocyklového závodu nazvaného Mint 400. Druhá část pak je věnována, opět z perspektivy psychedelického třeštění, policejní konferenci zaměřené právě na problematiku drog.
Spider Jerusalem je na rozdíl Thompsona smyšlená postava, ale její autor Warren Ellis si právě jeho vzal za vzor budování základních charakterových vlastností. Místo děje je blíže neurčité futurum. Hyper moderní město, v němž se prolíná minulé s budoucím a vytváří tak hybrid plný rozličných bizarností, jež jsou úzce propojeny s technologickým pokrokem. Nemůžeme tušit do jaké míry je v tomto ohledu Warren Ellis vizionář, nicméně svým meritem se drží současnosti a to především v oblasti, jež se dotýká sociální kritiky, s čím přirozeně těsně souvisí praktiky politických špiček, kdy, jak se sami můžeme přesvědčit, jsou často těsně propojeny se světem organizovaného zločinu. Nejde o to, aby obyčejný člověk mohl slušně žít, nýbrž pouze o koryta a moc. Na ničem ostatním nesejde. Potentáti jako by se řídili heslem: „Po nás nechť přijde potopa.“
Do politiky vesměs vstupují lidé, jimž schází charakter a chtějí si výhradně nahrabat, byť se skrývají za ideály a svým potencionálním voličům mažou tak zvaně med kolem huby. Poskytují jim nerealizovatelné sliby, jež beztak neměli a ani nikdy nebudou mít v úmyslu splnit. A právě této problematice se na investigativní úrovni věnuje Spider Jerusalem. V šestém pokračování nazvaném: Někdy příště se opět vrhá hlavou proti zdi zkorumpovaného systému, který je od samotného základu prohnilý.
Warren Ellis v Transmetropolitanu snoubí prvky černého humoru a akce, jež činí jeho vyprávění nanejvýš dynamickým, k čemuž i vydatně napomáhá kresba Daricka Robertsona. Tento comics má velkou šanci zaujmout ty čtenáře, kteří mají smysl pro nadsázku s prvky absurdna a s mírnými přesahy do svébytného surreálna.
Svým způsobem by bylo záhodno, kdyby takový Spider Jerusalem existoval i v dané skutečnosti, protože bychom potřebovali opravdu kvalitní novináře, aby tak říkajíc, natrhli mocipánům prdel. Namísto toho jdou postupem času veškeré kauzy týkající se korupce do ztracena. Nechají se vyšumět a my můžeme jenom trpně sledovat, jak nám ti nahoře s úsměvem na rtech a plnými panděry serou na hlavu, zatímco my dole se strachujeme, zda-li nepřijdeme o práci a v jednom z mnoha důsledků i třeba o střechu nad hlavou.
Spider Jerusalem, ač působí sebevíc jako ulítlá smažka, je ukázkovým příkladem zarputilého bojovníka za pravdu a spravedlnost, jenž upozorňuje na křivdy, které se dějí vesměs na těch nejslabších, nejchudších a nejméně schopných se adekvátní měrou bránit proti zlovůli, jíž jsou vlivem žití na ulici prakticky nepřetržitě vystaveni.
„A už běží; k životu na ulici, kde budou biti a kde prožijí hrůzu a kde dost možná skončí ubodáni k smrti tupým nožem na máslo a pak přijdou i o to, co mají na sobě… nebo k životu v nějakém šíleném charitativním útulku, kde je bude noc co noc análně znásilňovat mentálně postižený obr jménem George…“
(Ellis, W. TRANSMETROPOLITAN 6: Někdy příště. D. Šmíd. BB art: 2012, s. 40)
Kniha Transmetropolitan 6: Někdy příště vyšla v nakladatelství BB art