Nový případ týmu Patrika Hedströma

• 

Recenze

Vytvořeno 14. 9. 2012 2:00

Autor: Jana Semelková

Detektivky severských autorů dobývají český knižní trh. Spustila se doslova lavina. Čtenáři je hltají, shání nové svazky, doporučují známým. Není divu. České překlady severských autorů patří k velice zdařilým, neošizeným – plusový bod jedna. Autoři ze severu Evropy ve svých krimi románech neřeší jen vraždy a násilí, stejně důsledně se zaměřují na důvody a příčiny jednotlivých případů, na podhoubí, ze kterého lotři vyrůstají, na společnost, která je ovlivnila, tvarovala svými sociálními podmínkami – plusový bod dva.

 

Proto se například ve švédských detektivkách dočteme víc, než že pan XY byl nalezen mrtvý ve značném stádiu rozkladu tam a tam, podle stádia vývoje larev hmyzu je nebožtíkem tolik a tolik dní/měsíců/let a pravděpodobný vrah má takový či makový profil. Proto nebývají zahlceny odbornými výrazy a forenzní věda je tu jenom prostředkem k úspěšnému pátrání, netvoří samostatnou či spíše hlavní dějovou linii.

Camilla Läckberg představila čtenářům detektiva Patrika Hedströma z tanumhedské party vyšetřovatelů. Z její série detektivních románů se o životě ve Švédsku dozvíme mnohem víc, než bychom od krimi příběhu čekali. Vedle vyšetřování záhadných vražd na malém městě tak poznáme rodinná zázemí všech vyšetřovatelů i podezřelých, leccos se dozvíme také o fungování švédských rodin a spoustu jiných zajímavostí. Mimoto se vyšetřuje, pátrá, odkrývají se pečlivě skrývaná tajemství minulosti.

Patrik Hedström je podruhé ženatý, jeho druhá žena Erika je spisovatelka, která musí dokončit svůj nový román. Patrik proto zahajuje rodičovskou dovolenou – má se půl roku starat o roční Miu. Je jasné, že první dny otcovy péče o malé robě se neobejdou bez potíží. Přestože sliboval, že se nebude zabývat prací svých kolegů, pořád ho to na policejní stanici táhne. Ostatně kolegové se rádi svěří zkušenému parťákovi s cílem získat od něj cenné rady. Patrik tedy občas „vypomůže“ kolegům, což se jeho ženě moc nelíbí.

Ani Erice se nedaří stoprocentně pracovat jen na své knize, přestože ji tlačí termín odevzdání rukopisu. Našla totiž v pozůstalosti po své matce její deníky, zakrvácenou dětskou košilku a německý válečný kříž. Tento objev ji odvádí od práce nad knihou, protože se snaží objevit matčino tajemství. Je jasné, že dokud nezjistí, co se před šedesáti lety událo, nebude schopna soustředit se na psaní…

Malá dětská košilka bývala kdysi bílá, ale teď, když ji držela na světle, bylo patrné, že stářím zežloutla. Nemohla odtrhnout oči od hnědých fleků. Napřed si myslela, že je to rez, ale pak jí došlo, že musí jít o zaschlou krev. Kontrast mezi maličkou košilkou a krvavými skvrnami bral za srdce. Jak se sem ta košilka dostala? Čí byla? A proč si ji její matka schovala?
(Läckberg, C.: Elsyino tajemství, Praha: Motto, 2012, s. 9.)

Erika se zpočátku zlobí, že její muž odbíhá za svými kolegy, a proto se částečně „namočí“ do vyšetřování smrti dvou sedmdesátníků. Nakonec však manželé dojdou k tomu, že oba usmrcení se znali s Eričinou matkou a že vraždy a tajemná minulost Elsy spolu souvisejí. A tak odhalení viníků přinese odpovědi i Erice a její sestře Anně, které dokonce naleznou bratra, o němž neměly ani tušení.

Camilla Läckberg vedle současné dějové linie odvíjí linii, jež se odehrává v letech 1944 a 1945. Zde prožíváme život patnáctileté Elsy a jejích přátel. Poznáváme jinou Elsu – veselou, plnou očekávání, zamilovanou, vstřícnou – naprosto odlišnou dívku od chladné ženy bez emocí, kterou znaly její dcery.

Příběh kdysi nerozlučných přátel, jež rozdělila děsivá událost, která se stala na samotném konci války, navádí čtenáře správným směrem. Díky těmto vsuvkám jsou vlastně o krok dříve před samotnými vyšetřovateli, vědí také víc než Erika pátrající v matčině minulosti. Přesto jim autorka nebere chuť číst dál. Naopak, navnadí je tak, aby pokračovali, přesvědčili se, že jejich úsudky jsou správné. Elsyino tajemství je vskutku dobrým detektivním románem se všemi atributy tohoto žánru.

O autorce:

Pro dnes již velice populární autorku bylo psaní detektivních příběhů dlouho pouhým snem. Vystudovala ekonomii na univerzitě v Gothenburgu a několik let se ve Stockholmu tomuto oboru profesně věnovala. Když ale od svých blízkých dostala k Vánocům kurz tvůrčího psaní „Jak napsat zločin“, její kariéra nabrala zcela jiný směr. Právě v průběhu tohoto kurzu totiž začala psát román, který byl následně publikován jako Ledová princezna (shodou okolností v tomtéž týdnu, kdy se narodil její první syn Will). Ve svých dílech mistrně využívá i odborných znalostí svého druhého manžela Martina Mellina (vzali se v srpnu 2010), který je policistou. Změna profese se Camille opravdu vyplatila: má na kontě již více než 1,5 milionu prodaných výtisků ve 26 zemích, její knihy jsou překládány do angličtiny i dalších jazyků a dva z jejích románů se dokonce dočkaly ve Švédsku filmového zpracování. Česky kromě Ledové princezny vyšly příběhy Vlastní spravedlnost, Soukromá jatka a Černé lži, rudá krev (vše v Mottu).

Knihu Elsyino tajemství vydalo nakladatelství Motto