Velká Sova uzavírá případ

• 

Recenze

Vytvořeno 5. 2. 2012 1:00

Autor: Jiří Lojín

Současný knižní trh je zaplaven detektivkami americké provenience, také kriminální romány severského původu zažívají nebývalý boom, a tak české knihy s tématikou zločinu zůstávají poněkud v ústraní. Michal Sýkora se svou knihou Případ pro exorcistu pokouší dokázat, že neoprávněně. Tým kriminalistů, vedený Marií Výrovou alias Velkou Sovou, mu v tom vydatně pomáhá.

Na první pohled je Případ pro exorcistu typická kniha na dovolenou. Název i žánr slibují dobrou zábavu bez zbytečných nároků na intelekt. Dokonce i potěžkání  v ruce potvrdí předchozí dojem - kniha, která nezpůsobí překročení limitu váhy zavazadla do letadla. Možná budeme počítat i s tím, že ji po přečtení zahrabeme do písku na pláži, po vzoru Houellebecqova hrdiny románu Platforma.

Sýkorova kniha vychází z těch nejlepších kořenů české detektivní školy, která se výrazně liší od podobné cizojazyčné literatury. Nenapodobuje cizí vzory, je originální zápletkami i celkovou atmosférou. Proti neprůstřelným, všestranně dokonalým hrdinům, ze kterých ukapává charisma a neochvějný smysl pro čest, staví Michal Sýkora  nenápadnou padesátiletou kriminalistku. Místo stigmatizovaných, životem okoralých, alkoholem a špínou prosáklých ztracených existencí objevíme obyčejné lidi, kteří - kromě práce - mají své obyčejné starosti. Stručně řečeno, hrdiny Sýkorovy knihy jsou reální lidé, které si dokážeme představit, protože je denně potkáváme na ulicích, občas i v odrazu zrcadla ráno v koupelně.

Jednou ze silných stránek Michala Sýkorovy je nenásilný humor. Jeho základem jsou především dialogy, často okořeněné hanáckým nářečím. Autor, který z Olomouce pochází, ho má dobře naposlouchané a dokáže jej v pravou chvíli použít:

„„Jarin!“ vyprskla paní Krňávková. „Promiňte pane inspektor, ale ve Jarina neznate. Ten každé večer okamžitě osne, chrape jak sviňa a nic ho neprobodi. Vite, on má každé večír popito, to vite s chlapama v sokolovně, nekde se sežeró jak ten dobetek, to mo pak řekno, te sviňo, te mně nechoď dom tak sežraté, a one se mně směje.““
(M.Sýkora: Případ pro exorcistu. Litomyšl, Paseka 2012, str.41)

Lehký humor je cítit i ve jménech a povoláních postav. Autor využívá toho, že některá jména rezonují se zaměstnáním, nebo mají mezi sebou určitý symbolický vztah. A tak Martin Sýkora stvořil postavu Marie Výrové, zvané Velká Sova hlavní podezřelý je ornitolog, který „dělá kachny“.

Druhou stránkou Sýkorova vypravěčského talentu je sugestivní líčení emocionálně vypjatých scén, ve kterých dokazuje, že se umí vžít do své postavy a vyjádřit její rozpoložení. Ukázková je kapitola, ve které mladá kriminalistka Kristýna Horová sleduje ve svém prázdném bytě horor, a pak se uprostřed noci probudí s podivným pocitem:

„Všechny souvislosti z večerního filmu Kristýně naskakovaly v hlavě. Klep klep klep, posmívalo se jejímu strachu topení. Může být něco pod postelí? napadlo Kristýnu. Rozsvítila lampičku na nočním stolku. Klep klep klep, na to topení nesouhlasně. Kristýna se postavila na posteli, stále zabalená do přikrývky, a skočila ke dveřím, aby ji nic, co by se mohlo skrývat pod postelí, nemohlo chytit.“
(M.Sýkora: Případ pro exorcistu. Litomyšl, Paseka 2012, str.98)

Případ pro exorcistu je detektivka určená pro bystrého českého čtenáře, který nemá potřebu být udivován a ohlupován dynamickými akcemi, absurdním hrdinstvím hlavních postav, ani zběsilými teoriemi o záhadných globálních spiknutích. Její podstata tkví v poutavém vyprávění vedeném kultivovaným jazykem, dokonale vyfabulovaném příběhu, správném dávkování a udržování napětí, vnitřní logice děje a humoru, který vychází z běžných situací.

Je škoda, že se do poměrně precizní detektivky vloudily chyby, které se - pravděpodobně vinou korektora - dostaly do tisku. Asi nejvážnější je záměna jména Veroniky Štěpánové, ze které se na okamžik na straně 210 stává Kristýna. Pavel Edelweiss byl  na zadní straně knihy překřtěn na Martina.

Detektivka  Michala Sýkory patří, i přes svůj trochu fádní název, k tomu nejlepšímu, co nám může současná česká detektivní literatura nabídnout. Příznivce kvalitní detektivky potěší, že tento žánr, navzdory nesmírné konkurenci zahraničních autorů, u nás stále žije, rozvíjí se a má své mladé, talentované autory, kteří se nesnaží kopírovat bezduchá, leč dobře prodejná díla. Trio kriminalistů Marie Výrová, Kristýna Horová a Pavel Edelweis mají potenciál vytvořit základ pro další pokračování, které se, jak doufám, brzy na knižním trhu objeví.

Knihu Případ pro exorcistu vydalo nakladatelství Paseka