Kde poobědváme dnes? V Paříži

• 

Recenze

Vytvořeno 21. 12. 2011 1:00

Autor: Hana Moualla

Elizabeth Bard by mohla být jednou z dalších obyčejných žen, které se zamilovaly takřka mezinárodně a prožívají onu zvláštní směsici zkušeností a pocitů v novém domově. Tentokrát jde o příběh americké novinářky ve Francii. Autorka píše NY Times, International Herald Tribune, ad. Elizabethin příběh je autentický a spočívá nikoliv v receptech nebo milostném dramatu, ale popisu typických potíží při začátku života v nové zemi, se všemi krásami i bolestmi. Ticho způsobené neznalostí jazyka, neschopností se vyjádřit. Něco jako úder kladivem přes hedvábný kapesník. Jakási příběhová paralela se Sarah Turnbull se jistě nabízí sama. Proč bychom měli knihu Oběd v Paříži číst?

Kniha nakladatelství Motto vyšla v roce 2011 a na jejím vydání se jako redaktorka podílela autorka knihy Říkal jsi Ti amo, Eva Rýznerová (a skutečně tento vliv je patrný na struktuře této knihy). Autorka působí dojmem křehkého koťátka a milé ženy. Snadno se s ní mohu identifikovat. Jiná řeč, jiné zvyky, jiné suroviny pro vaření, jiný styl bydlení... A hlavně hledání nové identity. Šťastná kombinace pro bestseller nebo knihu, co založíme do knihovny?

Elizabeth Bard používá drobné ironie (od popisu seznámení s manželem, po kritiku zdravotnictví, když onemocněl tchán) a text působí příjemně, ničím neruší. Dobré čtení ke kávě a odpočinku. Přemýšlím, zda podobný titul může nadchnout nějakého muže (možná kulinárního experta?!). To kvůli mužům totiž  takové změny dívky dělají. A pak obtížně hledají rovnováhu ve svých životech. To sebezapření je v této knize znát. Elizabeth to nakonec zvládne. Začne pracovat jako průvodkyně v Louvru a postupně poznává nové přítelkyně. A jako bonus, naučí se připravovat čokoládové suflé. Paráda.

Znělo by to jako pohádka, nebýt maličkostí, kterých si všímám. Složitá seberealizace v cizím prostředí. Podpora partnerovy kariéry na úkor její vlastní. Stesk po muffinech a donutech. Jistá míra společenské revolty (zejména v kontrastu amerického snu a francouzského nevybočování z řady). Ve Francii přeci o tolik nejde, mohli bychom si říci, starý kontinent se pro našince jeví jako „stravitelnější cizina“. Nenechejme se oklamat. Životem nám může zatočit i přestěhování z Vísky do Horní. Jak se dál tato novinářka protlouká životem, můžeme sledovat na jejích stránkách. Mimochodem, její fotky a příspěvky se skutečně točí kolem jídla a potravin, obyčejného života. Možná proto kniha „dívky od vedle“ získá popularitu i u nás.

Osobně se ještě ke knize vrátím, musím pohostit jednu Francouzku. S čím bych mohla začít? Cibulovou polévkou. Narozdíl od Elizabeth, si mohu udělat vývar doma a nemusím ho vozit v konzervách. Ostatně na ty mi ani nezbývá místo, protože kufr vždycky napěchuji recenzními výtisky. A o tom to je. Život je trvdý a pestrý a my si musíme rozhodnout, čemu dáme přednost. Jednoduchému nebo složitějšímu. Nemusí jít nutně o srovnání nudy a opravdovosti, spíše jako toho, co v dané etapě skutečně chceme... Příjemný den.

Knihu Oběd v Paříži vydalo nakladatelství Motto