I andělé chtějí svůj ráj

• 

Recenze

Vytvořeno 24. 3. 2014 2:00

Autor: Lenka Krausová

Je téměř o polovinu méně obsáhlá, což může vést k mylnému názoru, že jí to ubere na kvalitě. Mohu vás ujistit, že tomu tak není. Pokračování úspěšné Angelologie americké autorky Danielle Trussoni si udržuje čtivost a pootevřená vrátka do poněkud jiného světa rozráží dokořán. Seznamte se s Angelopolis…

 

Minulo dlouhých deset let. Deset let od doby, kdy univerzitní profesor naposledy viděl františkánskou sestru. Že je něco špatně? Samozřejmě. Verlain už dávno nemá nic společného s učitelováním a ani Evangeline v žádném klášteře nenajdete. Jejich cesty se rozešly, když Verlain spatřil mladou ženu s rozepjatými křídly nad brooklynským mostem. Přesvědčen, že Evangeline o své pravé totožnosti věděla a jeho tím pádem podvedla, se přidal k lovcům andělů, jejichž potomci – Nefilim –, které měli s lidskými ženami, jsou opět na vzestupu. Sama Evangeline se nepřidala na žádnou ze samozvaných stran. Ví, že není člověkem, ale není si ani jistá, zda je příslušníkem andělské rasy.

Je jasné, že obě hlavní postavy se opětovně setkávají. Děje se tak v Paříži. Evangeline je pronásledována Emimkou, příslušnicí nižší andělské kasty. V boji může s přehledem zvítězit, nechá se však zajmout, čemuž Verlain bezmocně přihlíží. Než mu nestárnoucí Evangeline zmizí z dohledu, předá mu zlaté vejce a navede ho na cestu pátrání po původu tohoto cenného předmětu, jež má úzkou souvislost s Nefilim. Vejce ale není to hlavní, proč se Verlain vydává se svým přítelem a kolegou v jedné osobě na výpravu. Chce především najít unesenou dívku.

Děj se odehrává výhradně v Evropě, přičemž z Paříže se přesouvá do Ruska, kde se čtenář seznámí s další postavou, angeloložkou Věrou. Ta dostává rozsáhlý prostor, srovnatelný s Verlainovým. Dohromady se jim podaří zjistit, že Nefilim se snaží vytvořit jakýsi ráj pro čisté andělské bytosti – Angelopolis. Zjišťování, kam až vede odhodlání okřídlených tvorů být těmi jedinými, je plné střetnutí, z nichž si angelologové odnášejí plno bolestivých ran.

Verlaine se vzpíral, přetlačoval se s ní, ale cítil, jak se ho její křídla zmocňují, jak mu tiskne ruce na prsa stále silněji. Přes tlukot vlastního srdce cítil nějaký ostrý vibrující pulz. Viděl oběti andělských elektrošoků. Jejich těla byla sežehnutá na uhel. Zmocnila se ho vlna strachu a paniky. Eno ho zabije. [1]

Danielle Trussoni znovu na jedničku pracuje s dějinami naší Země a poukazuje na nefilský vliv napříč celou historií. Vše působí úžasně realisticky, až má čtenář pocit, že mu bylo v hodinách dějepisu mnohé zatajeno. Poznáte, jak skutečně vznikl zvyk velikonočních vajíček, že královské a carské rodiny neměli s lidmi pranic společného.

Že jsem stále v pozitivech? Nedá se nic dělat, ještě nějaká přidám. Jako velké plus kvituji obšírnější popis dalších andělských ras. Vedle bílých křídel existují černá, oči můžou být v odstínu žluté, růžové. Mohla bych pokračovat, ale to bych vás ochudila o objevování zajímavostí, které si na své čtenáře autorka přichystala. Malou ukázku vám ovšem přece jen dopřeji…

Byla obrovská a zářivá, tvořená vrstvami sytě fialových per se stříbrným žilkováním – a přesto byla průsvitná, efemérní, tak lehká, že Verlaine viděl texturu zdi za nimi. Díval se, jak její křídla vibrují energií. Pulzovala pomalým rytmem jejího dechu, otírala se jí o ramena a vrhala jí paprsky do vlasů. [2]

Pokud se ptáte, zda je nutné znát první díl, pak ano. Pro pochopení veškerých souvislostí, ať už dějových či vztahových, je seznámení se s Angelologií nezbytností. Mnohem více se ale nabízí otázka týkající se pokračování. Bude autorka následovat trend trilogií? Jakmile dočtete poslední větu Angelopolis, odpovíte si sami.

[1] TRUSSONI, Danielle. Angelopolis. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 2013, ISBN 978-80-242-3954-5, str. 111
[2] tamtéž, str. 31