Pohádky o všem, co je kolem nás

• 

Recenze

Vytvořeno 28. 11. 2011 1:00

Autor: Jana Semelková

Miloš Macourek napsal v roce 1971 pohádky, v nichž najdeme mixéry, vodovodní kohoutky, makaróny, budíky a spoustu dalších věcí, na které běžně narážíme každý den. Nikomu z nás třeba starý ušák nepřipadá pohádkový, ale Miloši Macourkovi přišel naprosto úžasný. A až si přečtete pohádku o něm a kočce, která na něm ráda odpočívala a předčítala mu noviny, tak se vám bude zdát taky pohádkový. Nebo jak se do pohádky hodí budík? Pomyslí si leckdo. Představte si, že hodí – a dokonce jich je šest tisíc a mají vlastní ostrov. Nebo ty makaróny…

Ležet v nějaké krabici a nic nevidět, to musí být hrozná nuda. A takhle se v jedné krabici nudilo asi sto dvacet makarónů. A protože to byly pravé italské makaróny, říkaly si italsky:
To je nuda, to je nuda.
K ukousání, řekl jeden makarón, ještě se tady navzájem sníme.
Syrové nejsme k jídlu, řekl třetí, ale což kdybychom se šly někam podívat, svět je přece tak zajímavý, jsou na něm kolotoče a houpačky a různé koncerty, přepychové restaurace, zoologické zahrady a kdoví co ještě.
Dobrá, řekl devátý makarón, ale cožpak nás někdo pustí? Uvidí nás a řekne, aha, makaróny, chytí nás a bude po procházce.
Musíme vypadat tak, aby nás nikdo nepoznal, řekl třicátý sedmý makarón, vezmeme si klobouky a pláště do deště.
Tak si vzaly klobouky a pláště do deště a šly.

Ale nejen věci, i zvířátka si užívají nevšedních událostí. Taková stonožka v jedné příhodě třeba odnesla na botách tajně půjčených od dětí celý park. Vlastně ho ukradla.
Hlavně se však všude setkáme s dětmi a jejich viděním světa. Protože úplně stejně se na své okolí díval i Miloš Macourek. Například jeden klučík sám sebe kus ujedl, když spadl do mixéru a stal se z něho šlehačkový dort, jindy zase holčička, které se vůbec nic nelíbilo, vygumovala celé své okolí včetně maminky, jenže svět, který si pak sama namalovala, se jí pranic nelíbil. V jiném příběhu – a ten mám moc ráda – jakýsi Ivánek pořád tloustl – a nikdo netušil proč. Pak se na to jednou přišlo – Ivánek rád četl, jenže četl tak rychle, že přitom polykal slovíčka, a jak je polykal, tak ta slovíčka mu zůstávala v bříšku, až byl kulatý jako balon…

Mohla bych pokračovat příběh po příběhu, pohádku po pohádce – každá něčím překvapí, každá nadchne novým pohledem na rádoby obyčejné věci. Poetika Miloše Macourka, jeho krásný, střízlivý jazyk nás pohltí a nepustí. Pro nové vydání Macourkových pohádek se Mladá fronta vrátila k ilustracím Václava Sivka, který ozdobil pohádkový svět úžasných slovíček, obratů, slovních spojení a netradičního humoru velmi působivými ilustracemi. V téhle knížce je prostě co číst a na co koukat. Jen pozor – čtěte všichni pečlivě, slůvka nepolykejte, abyste nedopadli jako malý Ivánek…

Knihu Pohádky vydalo nakladatelství Mladá fronta