Recenze: Odborná literatura
20. století české architektury
- Recenze
- Vytvořeno 22. 11. 2009 1:00
- Autor: Petra Šmejdová
Ve spolupráci nakladatelství Titanic a společnosti Grada vyšla další kniha o české architektuře. Ta se za poslední dobu stala oblíbeným tématem vydavatelů i čtenářů. Tato publikace se originálním způsobem zabývá posledním stoletím naší architektury.
V tomto případě se ale nejedná o klasický souhrnný přehled. Autorka Radomíra Sedláková se na 235 stranách snaží popsat období let 1901 až 2000. Každá dvoustrana se věnuje jednomu roku, který představuje jediná stavba českého architekta. Realizace jsou sice většinou zástupcem nějakého dobového směru nebo hnutí, ale ve většině případů se rozhodně nejedná o prototyp tehdejší české architektury.
U této knihy je potřeba upozornit na pojem česká architektura, která nezahrnuje stavby cizích tvůrců na našem území. Nenajdeme zde proto například slavnou brněnskou vilu Tugendhat, jejímž autorem je Němec Ludwig Mies van der Rohe. Nepatří sem ani úpravy a realizace na Pražském hradě od Josipa Plečnika. Naopak zde najdeme i jednu stavbu českého architekta stojící v Berlíně.
Architektonická díla nejsou řazena podle chronologického stylové dělení. Umění ve 20. století se totiž už nedá tak snadno škatulkovat jako dřív. I předtím se hovoří o stylovém pluralismu. Ačkoli je kniha připravena odbornicí na dané umělecké období, je určena veřejnosti, milovníkům architektury i laikům, kteří se chtějí dozvědět něco nového. Čtenáři tak v knize najdou například informace o Tančícím domě, rozhledně na Ještědu, budově divadla Husa na provázku nebo plaveckém areálu v pražském Podolí.
Z formálního hlediska je kniha velmi přehledná. Hlavička jednotlivých textů obsahuje vždy několik dobových událostí vztahujících se ke konkrétnímu roku. Stavby jsou tak vsazeny do kontextu kultury, výzkumu, vědy, techniky, politiky a dalších aspektů ovlivňujících architekturu. Samotný text realizaci nejprve obecně charakterizuje a srovná ji se světovou a ostatní českou tvorbou té doby. Dále čtenáři přiblíží stylové, estetické a technické tendence, kterými se řídili architekti při návrhu a při výstavbě. Druhá polovina textu, i za pomoci fotografií Pavla Friče, přímo popisuje exteriér a interiér konkrétní stavby. V závěru následuje krátký souhrn toho, čím je realizace výjimečná, jaký je její přínos a místo v historii architektury.
Publikace 20. století české architektury je dobrým přehledem dobové problematiky. Nejvíce ji jistě ocení ti, kteří mají širší povědomí o této umělecké oblasti nebo alespoň ještě jinou přehledovou knihu o architektuře.
Knihu 20. století české architektury vydalo nakladatelství Grada.
U této knihy je potřeba upozornit na pojem česká architektura, která nezahrnuje stavby cizích tvůrců na našem území. Nenajdeme zde proto například slavnou brněnskou vilu Tugendhat, jejímž autorem je Němec Ludwig Mies van der Rohe. Nepatří sem ani úpravy a realizace na Pražském hradě od Josipa Plečnika. Naopak zde najdeme i jednu stavbu českého architekta stojící v Berlíně. Architektonická díla nejsou řazena podle chronologického stylové dělení. Umění ve 20. století se totiž už nedá tak snadno škatulkovat jako dřív. I předtím se hovoří o stylovém pluralismu. Ačkoli je kniha připravena odbornicí na dané umělecké období, je určena veřejnosti, milovníkům architektury i laikům, kteří se chtějí dozvědět něco nového. Čtenáři tak v knize najdou například informace o Tančícím domě, rozhledně na Ještědu, budově divadla Husa na provázku nebo plaveckém areálu v pražském Podolí.
Z formálního hlediska je kniha velmi přehledná. Hlavička jednotlivých textů obsahuje vždy několik dobových událostí vztahujících se ke konkrétnímu roku. Stavby jsou tak vsazeny do kontextu kultury, výzkumu, vědy, techniky, politiky a dalších aspektů ovlivňujících architekturu. Samotný text realizaci nejprve obecně charakterizuje a srovná ji se světovou a ostatní českou tvorbou té doby. Dále čtenáři přiblíží stylové, estetické a technické tendence, kterými se řídili architekti při návrhu a při výstavbě. Druhá polovina textu, i za pomoci fotografií Pavla Friče, přímo popisuje exteriér a interiér konkrétní stavby. V závěru následuje krátký souhrn toho, čím je realizace výjimečná, jaký je její přínos a místo v historii architektury.
Publikace 20. století české architektury je dobrým přehledem dobové problematiky. Nejvíce ji jistě ocení ti, kteří mají širší povědomí o této umělecké oblasti nebo alespoň ještě jinou přehledovou knihu o architektuře.
Knihu 20. století české architektury vydalo nakladatelství Grada.