Globalizovaný stát

• 

Recenze

Vytvořeno 5. 9. 2015 3:00

Autor: Štěpán Cháb

Na politický aparát každého státu působí dvě zásadní a určující síly. Síla lidí, voličů a síla nadnárodních společností, korporací. Vláda musí brát ohled na obě. Jak na lidi, tak na korporace. Na lidí ovšem bere ohled jen před volbami (ač se to může zdát jako klišé, skutečně to tak z větší části je). Zbytek tak zvané „politiky pro lidi“ je jen na efekt, populistická gesta, nikoliv politika ve své podstatě. Proč?

 

Korporace nespadají pod národní zákony. Mohou se jim kdykoliv vyhnout úhybným manévrem do jiného státu. Korporace totiž jednají nezávisle na lokalitě. Ony jsou globální. Stát je pohříchu lokální. Jeho moc, síla a vliv končí u státních hranic.

Zároveň s tím lze vysledovat, že právě korporace drží naprostou většinu ekonomické moci ve svých rukou. Státy se tedy před jejich silou stávají bezmocné. Jako děťátka, která se vztekají, mlátí lopatičkami o rantl pískoviště, ale přesto poslechnou. Musí.A takový stav je tragický. Děsivý. Již za starého Řecka jakýsi filosof pravil (má omluva, zapomněl jsem jeho jméno), že je důležité, aby byla politika oddělena od ekonomiky. Důvod je očividný. Jakmile politika bude úzce spjata s ekonomikou, stane se jejím otrokem.

Zygmunt Bauman společně s Carlo Bordonim se právě nad tímto problémem pozastavují a elegantně navazují na starořeckého filosofa. Popisují co se děje, když ekonomika získává očividně převahu nad politikou. Poukazují na stát, který je uzamčen místní příslušností a na korporace, které operují celosvětově. Které určují politiku mnoha a mnoha států, jen proto, že přes ně plyne takové množství financí a s tím spojené moci.

Politika se tedy podřizuje ekonomice, nikoliv potřebám lidí, státu.

Kniha je napsána formou dialogu, což zpočátku může vyznít chaoticky, zmatečně. Autoři na sebe navazují, ale mají občas potřebu se vracet k vyjádření předřečníka. Myšlenky tak neplynou hladce. V knize autoři nebudují jeden myšlenkový směr. Nediktují „věčnou pravdu“, ale polemizují, dá se až říci, že se dohadují, vyvracejí si a potvrzují řečené. V knize tak budete svědky střetu dvou myslí, dvou lidí, kteří se problematikou úzce zabývají, hledají z ní vyústění, hledí do budoucnosti. Tu s optimismem, tu zase s pesimismem. A zvou vás k účasti nejen na knize, ale i na světovém dění. Zvou vás k tomu, abyste pochopili a dokázali se orientovat ve světě lokální politiky a globálního obchodu.

Protože zásadním poznatkem knihy je právě lokální versus globální. Lokální stát nikdy nemůže vzdorovat globálním korporacím. Přičemž řešení máme přímo na dosah ruky. Myšlenka Evropské unie je krásná. Spojení doposud se hašteřících států a státečků. Vytvořit onu potřebnou hráz. Politickou a mocenskou hráz, která má zastavit často nemravné jednání společností operujících po celém světě. Samotný stát nic nezmůže. Nemá tu sílu, podporu.

Nemá vlastně nic. Spojením států do jednoho celku vznikla bariéra. Plnohodnotný soupeř ekonomického tlaku. Ovšem jsme pouze u myšlenky Evropské unie.

Skutečnost je jiná. Tragicky jiná. Evropská unie je nesourodá, hašteřivá, namísto pevného politického kurzu zvolila nesmyslně překážející byrokratickou cestu, cestu plnou překážek, kdy mnohé z nich nejdou přeskočit, protože prostě chybí možnost, vůle, chybí společný hlas. Pravomoci států jsou stále určující a důležitá rozhodnutí tak nejdou prosadit, protože je neustále někdo proti. Evropská unie se tak změnila na směšného přeměřovače délky banánů a zakazovače nafukování balónků dětmi do dvanácti let. Což je k smíchu.

A posléze je vlastně děsivým zjištěním, že hráz proti ekonomickému diktátu, tedy Evropská unie, podléhá právě ekonomice globálních korporací. Jejich zájmům. Jak jinak lze nazvat například pro Evropu, pro Evropany, nesmírně nevýhodnou smlouvu TTIP, kterou se unie chystá na závěr roku podepsat, a která nás dostane dokonale pod nadvládu korporací?

Světoznámý sociolog a filosof Zygmunt Bauman a Carlo Bordoni polemizují v knize s vývojem světové politiky. Kladou zásadní otázky a předkládají odpovědi, možnosti. Žijeme v absurdním světě, ale stále jsou dobré cesty, kudy se můžeme vydat, ač jich je čím dál méně a jejich dosažení je čím dál víc nesnadnější. U čtení knihy pochopíte, že máme problém. Pochopíte, kde ten problém je. A můžete se spolu s autory vydat do říše hledání východiska.

BAUMAN, Zygmunt; BORDONI, Carlo. Stát v krizi. Vyd. 1. Olomouc. Broken Books, 2015, 194 s. ISBN 978-80-905309-7-3