Fenomén napříč staletími

• 

Recenze

Vytvořeno 10. 11. 2014 2:00

Autor: Pavla Sklenářová

Nostradamus. Jméno, které vzbuzuje vášně nejen v řadách příznivců esoteriky, ale i v řadách skeptiků. Jméno, které se vynořuje z hlubin minulosti vždy v období krizí a očekávání konců světa. Jak se stalo, že doktor, astrolog a básník Michel de Nostredame se postupně přeměnil ve fenomén Nostradamus? Vše vysvětluje kniha francouzského historika Stéphane Gersona.

Kniha není typicky biografická, o životě Michela de Nostredame se dozvídáme pouze v prvních třech kapitolách. Autor sleduje vývoj fenoménu Nostradamus od doby Nostredamova života až po současnost, tedy v rozmezí necelých pěti set let. Ve své knize nejen popisuje podobu daného fenoménu, ale vysvětluje rovněž, co vedlo k tomu, že byl Nostradamus vnímán tak, jak byl právě vnímán. Aby nedocházelo ke zmatkům, autor ve své práci důsledně odlišuje osobu, kterou označuje původním jménem Nostredame, od sociálního jevu, který je označován latinizovaným jménem.

Renesance je doba, kdy se mísí staré s novým. Střetává se středověké myšlení, v jehož centru stojí Bůh, s myšlením moderním, v jehož středu stojí člověk a svobodný rozum. V centru pozornosti je lidská individualita a její nezávislost, avšak stále je nemyslitelné, aby se kdokoliv zřekl Boha. Chce-li člověk nahlédnout do budoucnosti, není odkázán jen na vůli Boží, ale může se zeptat odborníka. Nejde však za lidmi, kteří se nazývají proroky a předpovídají budoucnost na základě mystických vidění, ale za astrologem. Astrolog přesnými metodami zjistí příslušnou konjunkci planet, ze které určí vyhlídky do budoucna. Astrologie je disciplínou na pomezí vědy a mystiky, disciplínou, která je stará tisíciletí, ale svým charakterem dokonale zapadá do renesanční atmosféry. Není proto divu, že právě v tomto období dochází k jejímu rozvoji. Jak se ale stalo, že z mnoha astrologů renesance právě Nostradamus úspěšně proplouvá lidskými dějinami a i přes etapy, jako jsou osvícenství, pozitivismus, ale i současná éra, má neustále své čtenáře a vykladače?

Nostradamus se vynořuje vždy, když společnost prožívá nějakou krizi. Jeho oblíbenost kolísá ve vlnách, ale nikdy tento fenomén nezanikl. Objevil se při velkém požáru v Londýně 1666, Velké francouzské revoluci, ale i v době obou světových válek či na přelomu milénia. Za života se Michel de Nostredame stal jednou z prvních celebrit moderního typu a je jedním z nejcitovanějších, ne-li vůbec nejcitovanějším Francouzem v dějinách.  Jak k tomu došlo? Jeho pověstná čtyřverší v Proroctvích jsou dle autora z básnického hlediska sice přijatelná, nikoliv však na úrovni básníků – klasiků.  Jako astrolog měl rovněž své kvality, ale také nebyl bezkonkurenční.

Základ jeho slávy byl položen už za jeho života. Michel de Nostredame proslul jako statečný lékař, který v rámci svých možností pomáhal v době morových epidemií. Samo o sobě to však nestačilo – aby rozšířil svou slávu, sepsal recepty na zdravý život a nechal je vydat. Byl si vědom toho, že díky dostupnému knihtisku může dosáhnout slávy při troše práce a investic prakticky kdokoliv. To bylo znát obzvláště tehdy, když změnil své zaměření a začal se věnovat astrologii. Můžeme zde spatřit prvky tržního chování – budování sítě kontaktů, své pověsti a využívání tehdejšího nejefektivnějšího média, tisku.

Vydával almanachy (ročenky s tabulkami pro určení předpovědí na rok dopředu) i tzv. předpovědi, což byly sborníky s prozaickými či veršovanými texty, které predikovaly počasí, hospodářskou situaci atd. Paradoxně díky tomu, že autorské právo bylo v době renesance v plenkách, se jeho sláva rozšířila do celé Evropy – jeho almanachy a později slavná Proroctví byla vydávána často bez autorova vědomí a souhlasu, často byla i účelově napodobována.

Dalším klíčem k úspěchu, který položil on sám, byla struktura a obsah čtyřverší. On si psal podle sebe, příliš nehleděl na správnost formy veršů, vytvořil si formu vlastní. Slova dokázal volit pečlivě, neboť věřil, stejně jako jeho vrstevníci, že slovo není pouze symbol, ale je v něm obsažena skrytá pravda a božské ideje a podstata věcí i lidí. [1] Z obsahového hlediska dbal na to, aby vedle katastrof byla dána čtenářům i naděje na lepší časy. Jeho verše však nebyly jednoznačné, což vedlo k různým výkladům a komentářům. To vše jej uvolňovalo z pout své doby, díky tomuto je nadčasový.

Stejně jako měl plno příznivců, tak měl i kritiky. Tím, že nahlížel pánu Bohu pod pokličku a ještě tyto informace pouštěl „do světa“, aby si je mohl přečíst i prostý lid, narušoval stávající řád, který měl být devalvací Nostradama a jemu podobných znovu obnoven. Vedle toho se ale objevují i klasické výtky, například nepřesnost, přílišná obecnost – jevy, které člověk neuznávající astrologii jako vědu vytýká i dnes.

Poprvé po smrti Michela de Nostredame se fenomén Nostradamus objevuje v Paříži 1610, kdy byl zabit král, jehož smrt byla tímto prorokem údajně předpovězena. Nostradamus se stal značkou, která poskytovala vydavatelům a napodobitelům jistý zisk a zákazníkům toto jméno zajišťovalo serióznost astrologických děl.

V roce 1696 se tento jev objevuje znovu, a to v souvislosti se zjevením ducha jistému kováři Michelovi (sic!). Duch sděluje jisté poselství, které má být předáno králi. Prostý kovář žádá o audienci a je přijat. Kovář totiž přichází ze Salonu de Provence, města, kde žil a zemřel Michel de Nostredame, a o duchovi se soudilo, že se jedná právě o tohoto astrologa. Je to doba, kdy lidé rádi žasli nad historkami s tajemným nádechem, toto byla jedna z nich. Zároveň však učenci od tohoto posvátného údivu ustupovali. Vedle toho se Nostradamova Proroctví stala nástrojem ke zkoumání politických událostí. Objevoval se všude tam, kde byly neshody ohledně legitimity vlády atd., vzhledem k nejasnosti veršů byl používán i oběma protivníky v mezinárodním sporu, kdy každá strana našla něco ve prospěch svůj či v neprospěch soupeře.

Další vlna zájmu o Nostradama přichází v době Velké francouzské revoluce. Událostí této etapy bylo znesvěcení hrobky a poničení Nostradamových ostatků gardovými vojáky. Kolovaly různé příběhy o Nostradamově hrobce – mág v ní dodnes žije a pracuje a kdo jej vyruší, zemře. Vandalství těchto vojáků lze vysvětlit osvícenským přístupem: „my už na magii nevěříme“, ale dle autora se v tomto jejich činu skýtá silná nejistota ve stylu: „radši to nebudeme riskovat“. Nostradamus se také stává jevem v oblasti zábavy, píší se o něm parodické opery.

První polovina 19. století je dobou revolucí, ale i technického pokroku a přibývajícího volného času. Nostradamova čtyřverší z Proroctví i almanachů se stávaljí soukromou kratochvílí, čtenářům je umožněno vytvořit si vlastní výklad proroctví nikoliv z politických či osobních důvodů, ale z prosté radosti z luštění.

Skutečně masovou záležitostí se Nostradamus stává až v období fin de siècle, době, která vede k bourání dosavadních hodnot – v umění se prosazuje avantgarda, v duchovní sféře vznikají a rozvíjejí se okultistické směry jako např. theosofie, spiritismus a další. Lidé hledají kontrast proti již dominujícímu chladnému rozumu a jsou znovu fascinováni nadpřirozenem a tajemnem. Z astrologa se stává záhadný prorok.

Za druhé světové války se z Nostradama stává státní propagandistický nástroj proti nepříteli či pro povzbuzení národa a v době přelomu tisíciletí se završuje jeho přeměna na proroka zkázy, když se po 11.9.2001 vynořily verše, které tuto katastrofu údajně předvídaly. Poslední vlnou se stal rok 2012 a očekávání konce světa v souvislosti s koncem mayského kalendáře.

Jak je rozporná osoba Michela de Nostredame, tak je rozporné i jeho přijímání napříč epochami. Podobně jsou psány kapitoly. S. Gerson věnuje vždy jednu pasáž dobové situaci či příhodě, jednu pojetí Nostradamových příznivců a jednu pasáž kritikům. Tyto úseky nejsou vždy oddělené, leckdy se prolínají. Jsou však graficky odlišené. Kniha je opatřená jmenným rejstříkem, obsáhlou bibliografií a poznámkovým aparátem. Je však psaná nikoliv odborným stylem, jedná se spíše o rozsáhlou, avšak čtivou esej, kterou když čtete, máte pocit, jakoby s vámi autor hovořil osobně. V textu jsou uvedená i některá čtyřverší, která paní překladatelka nově přeložila zvláště pro případ této knihy, neboť dosavadní český překlad nekorespondoval zcela s následným Gersonovým výkladem. Vhodné pro všechny zájemce o historii, dějiny astrologie, ale i o sociologii a psychologii.

[1] GERSON, Stéphane. Nostradamus. Jak se z podivínského renesančního astrologa stal moderní prorok zkázy. Překlad Ludmila Dudáková. Praha: Práh, 2014, 408 s. ISBN: 978-80-7252-515-7, str. 61.