Nespecializujme se, buďme radši renesančními tvory

• 

Recenze

Vytvořeno 5. 4. 2014 3:00

Autor: Štěpán Cháb

Název knihy může být jemně zavádějící. Internet inteligentních aktivit. Člověk může pojmout podezření, že se jedná o nový internet, který bude prost všeho trollingu, urážek, kde se bude probírat výkon operní zpěvačky v La Traviatě – part Jodine, ten byl, pánové, dechberoucí – ó nikoliv. Kniha Internet inteligentních aktivit je o krocích, kterými pravděpodobně bude kráčet vývoj celého internetu. Pavel Burian v knize vysvětlí technickou stránku věci, tu, o které většina z nás má jen mlhavé představy.

 

Nová doba s sebou nese nové objevy. A nová doba, ta se aktualizuje téměř každou minutu. Zásadním poznatkem, ke kterému jsem při pročítání knihy Internet inteligentních aktivit došel, je následující: Lidská zvídavost je nesmírná, lidstvo je schopno dosáhnout met, o kterých se ani bohu nesnilo (no rouhám se, rouhám jak ten pohan, proto snad jsem použil malé „b“). Jen nevím, zda je potřeba každý objev aplikovat na lidstvo samé, někdy stačí skutečně zůstat u teorie. V dalších odstavcích se tuto troufalou tezi pokusím vysvětlit.

Co to jsou „inteligentní věci“, které tak drze visí v názvu samotné knihy? Prosté vybavení domácnosti, pracoviště, vybavení veškerého prostředí, kterým se lidé nechávají obklopovat a mnoho dalšího. Dejme tomu žárovka, aby bylo vše jasné. Elektrický rozvod po domácnosti je založen na mechanickém ovládání. Při rozsvícení se žárovka rozzáří, při zhasnutí pohasne. Jednoduchý princip. Jakmile by byl do domácnosti zaveden internet věcí, nebude potřeba natáhnout ruku a rozsvítit. Bude stačit už jen vejít, zbytek udělá „lokální“ internet domácnosti. Při otevření dveří prostě rozsvítí. Šmytec. Není třeba nic dalšího vysvětlovat. Pohodlí, úspora financí a času – tři jezdci nové apokalypsy. Pak je tu ten čtvrtý jezdec, neměli bychom na něj zapomínat. Tím je sledování. Dovysvětlím později, ač modří už vědí.

Pavel Burian se v knize věnuje také e-learningu. Vysvětluje princip, na kterém by mohla probíhat výuka studentů on-line. Mezi nesporné výhody uvedl u e-learningu autor pohodlí, úsporu času a financí. Jako nevýhodu jisté odosobnění a hledání motivace ke studiu, kterou bude muset najít student sám v sobě, nebude se krčit pod rákoskou pedagoga. Jistě má pravdu. Burian ukazuje databáze a protokoly, pod jejichž vedením by výuka mohla probíhat. Prostředky by na to byly, schopnosti již také. Jen kdyby…

Jako nesmírně užitečný nástroj byl v knize prezentován internetový portál Oracle APEX. Jeho uživatelské rozhraní a ovládání je zvládnutelné i pro laika nepostiženého „ajťáctvím“. Tvorbu aplikací, grafů, tabulek a podobného neřádstva, které je občas k užitku každému, autor předvedl na konkrétním příkladu i s vysvětlivkami.

Počátek knihy se nese v duchu seznamování se základními pojmy a procesy, programovacími jazyky, protokoly, ukazuje nové možnosti chytrých telefonů a nových aplikací, vysvětluje či připomíná, co které zkratky v počítačové mluvě znamenají. Zvláštní kapitolou je kouzlo cloud computingu, kterému autor zvěstuje světlou budoucnost. Burian se také věnuje zabezpečení před průniky nežádoucích elementů do vnitřní sítě podniků, a to obzvláště u cloud computingu, u kterého je zabezpečení mírně problematické, ale přesto relativně možné.

Nyní se pokusím dovysvětlit výše nevysvětlené. Edward Snowden, je tomu tak rok, jsem-li blahé paměti, vynesl z Ameriky spoustu usvědčujícího materiálu o tom, že uživatelé internetu jsou sledováni, monitorováni, vyhodnocováni, foceni, jsou o nich vedené posudky jako za bolševika. Informovaný systém je přeci silný systém. Z toho důvodu bychom se měli mít před zaváděním „inteligentních věci“ do běžného chodu života velmi na pozoru. Zlo se vždy ohlašuje nesmírnou dobrotou. Hitler dal lidem práci, Lenin jim dal spravedlnost, americký sen jim dal bezpečí, a vše se nakonec zvrhlo ve svůj opak.

Když se v místnosti rozsvítí žárovka jen proto, že vejde člověk, je to pohodlné, skutečně to ušetří čas i peníze, protože se nikdy nesvítí navíc. Nikdo nezapomene zhasnout, protože to má na povel systém a ten nikdy nezapomíná (doufám, že to znělo dostatečně výhružně). Člověku nemusí příliš vadit, že někdo někde může vědět, že právě v 19:43 jeden vlezl na záchod a po urputném boji z něj v 19:55 vylezl. Nahlásí mu to žárovka. Zda do mísy splachoval vlastní exkrement či kontraband heroinu oznámí někomu někam splachovadlo. Jsou to maličkosti, vím. Obligátní – já nic špatného nedělám, tak mi nevadí, že o mně vědí. Předejdou tak velkému množství teroristických útoků (u vás doma na záchodě!!!), budeme v bezpečí, bude o nás postaráno. Možná zacházím do absurdit, ale skutečně do nich zacházím? Nevím. Je to všechno v plánu.

Dalším problémem je podstatné snižování lidské inteligence. Díky, nebo kvůli technice se nemusíme starat o spoustu věcí, nemusíme na ně myslet. V počátku to bylo v pořádku, nevolnictví nebylo právě růžové. Ovšem nadužíváním techniky přicházíme o přirozený kontakt se svým okolím. Nikoliv jen s okolím technickým, ale i s okolím lidským. Technika nás zastane i ve vztazích. Miluju tě – cinkne chytrý telefon, jako odpověď stačí odeslat smajlíka a dopsat – MUCK. Dámy a pánové z literárních kruhů, Mácha by blil. Mladší ročníky se velmi těžce vyjadřují, ve virtuální komunikaci jsou přeborníky, při osobním setkání rudnou, koktají a hlavně, nemají co a jak říct. Kamenujme výjimky, co s nimi jiného.

A nyní proč bychom se neměli specializovat? Čím větší odborností jedinec vládne, tím menší má zájem o jiné obory. Člověk by měl být renesanční typ. Nikoliv přelétat od tématu k tématu a ve výsledku nevědět nic. Ale zajímat se, hledat souvislosti i mimo vlastní obor. Jen nadšeně křičet, že něco funguje, není dobrý přístup. Ono to může fungovat i na bázi vodíku a zabíjet lidi, a tudíž je to značně pitomý nápad, který může mít třeba pekelně vytříbený design a zalévat záhonky, ale to na jeho pitomosti nic nemění.

BURIAN, Pavel. Internet inteligentních aktivit. Vyd. 1. Praha: Grada, 2014. Průvodce (Grada). ISBN 978-80-247-5137-5.