Jak si to ti mladí vůbec představují

• 

Recenze

Vytvořeno 18. 1. 2012 1:00

Autor: Hana Moualla

Název knihy byl slibný – Na prahu dospělosti: Partnerství, sex a životní představy mladých v současné české společnosti. Každý jsme tak trochu voyery, tak jsem byla zvědavá, copak se to peprného dozvím. Autorský kolektiv kolem Tomáše Katrňáka (Zdeňka Lechnerová, Petr Pakosta, Petr Fučík) vydal díky výzkumnému záměru MUNI  u vydavatelství Dokořán publikaci, která má být sondou do představ o životě mladé generace. Jenže jak napsat recenzi na sociologickou studii? Nechala jsem to malinko odležet. Jako koňak.

Na knihu sedal prach asi čtyři měsíce. Chodila jsem kolem ní jako kocour kolem baněk, které shodil a už dvakrát dostal po zádech papučí. Proč jsme se s knihou musely navzájem hledat? Snad to bylo kohortami (to slovo se mi opravdu nelíbí). Nebo grafy. Nebo také tím, že jsem ještě nedozrála do jistého věku. Jazyk byl značně akademický, i když se místy snažil působit lidsky (jako např. historkou z filmu s Jane Fondovou). 

Předmětem studie byli mladí lidé v České republice (ročníky 1991–1993, 1981 a 1983) a mapování vnějších sociálních bariér. Graficky jde o velmi podařenou knihu, kresby samy vtipně uvádějí jednotlivé kapitoly. Posbírat takové množství dat muselo dát značnou práci. Vážím si takové práce ještě z doby, kdy jsem v bankovním archivu skenovala všechny došlé platební příkazy, faktury a další dokumenty a pak se měla věnovat rozvoji spisové služby, metodice. Hodně rutiny se tak nějak bilo s kreativitou. Celou dobu jsem netušila, proč se lidem nechce číst ty příkazy, kolonky a doporučení. Možná není studie špatná. Možná, že autoři jen hledají klíč ke komunikaci s námi mimo obor.

Jsem zhýčkaná online studiemi v americkém duchu, kde se novinky servírují zábavnou formou v nadšeném stylu. V době, kdy se část našich životů odehrává v síti (sociální sítě prý mají aktuálně okolo jedné miliardy uživatelů), by bylo jistě zajímavé zohlednit vliv virtuální komunity na životní aspirace mladých. Jak to, že se naše hodnoty dostávají do širších kulturních souvislostí, ovlivňuje to, co si odnášíme od rodičů. Virtuální hranice padají a my můžeme sledovat názory lidí od Srí Lanky po Chile. Jak nás to mění? Jak se mění česká rodina?

O struktuře knihy napoví: „Problematiku, která je předmětem této knihy, nemůžeme empiricky analyzovat, aniž bychom ji představili v teoretické rovině.“ (str. 15) Kniha se zabývá představami o partnerství (sexu, rodině a rozvodech), seznamováním a definicí vážných vztahů, dále sexuálním chováním a představami mladých o životních drahách, rodičovství. Posledním oddílem jsou představy mladých o rozpadech partnerských vztahů. 

Podle studie se očekávání mladých (jejich hodnoty) nijak neliší od těch našich, našich rodičů... A to se dobře čte. Zejména nyní, když se slovo krize používá pro všechno od měny, domácího produktu přes krizi rodiny, identity ženy, muže... Je to jako slovo svoboda. Svobodný boj. Samý chybný výklad. Netuším, jak souvisí boj za svobodu slova s rozbíjením zastávek, bitím druhých lidí nebo implantací náboženských dogmat do právních systémů států. Názor, který mi je představen fackou, neaplikuji do svého života. Svobodná reakce je nepředvídatelná.

Sociální šance nejsou rovnoměrné (nikdy nebyly). Poznání společenských bariér, které existují bez našeho působení, nám pomáhá bariéry změnit (str. 13). A neznamená to, že zahazujeme karty, které nám osud dal. Tolik kniha o změnách ve společnosti. Dává to smysl? Abychom mohli něco změnit, musíme nejprve něco pochopit a poznat. Kameny a facky mluví cizí řečí.

Kdo by měl knihu číst? Knihu doporučuji nejen odborníkům, ale také nám běžným čtenářům, kteří máme potřebu srovnávat, jak to bylo za našeho mládí a jak je to teď. S nadsázkou samozřejmě, ještě mám daleko k bilancování. Je krása číst, že mladí mají stabilní hodnoty, že jim záleží na rodině a dětech a že nejde o „krizi tradiční rodiny (ta už stejně dávno neexistuje, a kdo ví, zda kdy v předpokládané idylické podobě existovala)“. (str. 157) Když se autorům podaří sestavit další studii v méně komprimované formě (příliš mnoho údajů k zapamatování), ráda si ji přečtu... Člověk by měl chápat, jaké karty rozdává svým dětem.

Knihu Na prahu dospělosti vydalo nakladatelství Dokořán