Medailonky: Medailonky autorů

Květa Legátová nenapsala pouze Želary

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
Medailonky
Vytvořeno 16. 11. 2009 1:00
Autor: Alena Štouračová
kveta legatova

3. listopadu 2009 oslavila jubilejní devadesáté narozeniny spisovatelka Květa Legátová, která svůj život prožila coby učitelka na venkovských štacích a na literární výsluní se „vyhoupla“ zásluhou povídkového pásma Želary a novely Jozova Hanule až počátkem třetího tisíciletí.

 

Legátová, vlastním jménem Věra Hofmanová, se narodila 3. listopadu 1919 v obci Podolí u Brna ve venkovské učitelské rodině. Dalo by se říct, že měla odjakživa učitelování v krvi. Po studiích češtiny, němčiny, fyziky a matematiky učila na brněnské konzervatoři němčinu, poté působila na jednotřídkách v Beskydech. Po roce 1948 byla jako politicky nespolehlivá často překládána z jedné školy na druhou. Nutno dodat, že Legátová vykonávala učitelské povolání přes více než 40 let.

Krátce v roce 1957 autorka pod pseudonymem Věra Podhorná debutovala souborem črt Postavičky, po němž následoval román pro děti Korda Dabrová (1961). Koncem čtyřicátých let psala texty a hry pro Československý rozhlas – literární kritika Legátovou mimo jiné řadí do „brněnské školy rozhlasové hry“, v padesátých letech její tvorba z politických důvodů ustala. Autorka se však k tvůrčímu psaní krátce vrátila na konci let šedesátých, kdy publikovala v literárním časopise Host do domu. Poté se na dlouhou dobu odmlčela.

kveta legatova

Zdroj obrázku: http://www.ct24.cz/

Do světa literatury se autorka navrátila až počátkem třetího tisíciletí, kdy pod pseudonymem Květa Legátová vydala povídkové pásmo z valašských a slováckých kopanic Želary (2001) a novelu Jozova Hanule (2002). Želary obsahují ucelený cyklus osmi povídek navzájem propojených jednotlivými postavami. Námětem povídkového cyklu jsou osudy lidí ze zapadlé beskydské vesnice Želary (fiktivní vsi, nejspíše inspirované Starým Hrozenkovem) v době první republiky. Novela Jozova Hanule tzv. zelařský cyklus uzavírá. V centru vyprávění je osud mladé lékařky, která se v zapadlé horské vesnici ukrývá před nacistickým pronásledováním.

Za povídkové Želary Legátová v roce 2002 obdržela Státní cenu za literaturu. I když byly Želary označovány jako autorčina „novodobá“ prvotina, Legátová, vlastním jménem Hofmanová, se přiznala, že Želary napsala již v době před čtyřiceti lety a koncem 90. let 20. století se rozhodla k jejich přepracování:

„Povídky Želary byly napsané tak před třiceti, čtyřiceti lety. V kostce, zhruba, já jsem to musela potom předělat. A Hanuli jsem psala v devadesátých letech do soutěže. To vzniklo jako soutěžní povídka, když nadace Miloše Havla vypsala soutěž na filmový scénář. Tak já jsem si povídala, Hofmanko, co kdybys vzala nějakou povídku z těch Želar a poslala to.“ (Zdroj: http://www.radio.cz/cz/clanek/33769)

zelary

Zdroj obrázku: http://www.ct24.cz/

Novelu Jozova Hanule převedl v roce 2003 do filmové podoby pod názvem Želary režisér Ondřej Trojan. Snímek, v němž si hlavní roli zahrála Anna Geislerová, získal spoustu ocenění a dostal se dokonce do úzké nominace na Oskara.

Po výrazném úspěchu knih Želary a Jozova Hanule vyšly Květě Legátové krátce po sobě dvě sbírky rozhlasových her Pro každého nebe (2003) a Posedlá a jiné hry (2004). V roce 2005 pak byla vydána kniha rozhovorů s Dorou Kaprálovou Návraty do Želar. Posledními knihami, které autorce vyšly, byl soubor čtyř téměř detektivních próz Nic není tak prosté (2006) a cyklus třiadvaceti úsměvných a laskavých povídek  Mušle a jiné odposlechy (2007).