Medailonky: Vaše Literatura - Literatura pro všechny!

Martin Kukučín

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
Medailonky
Vytvořeno 16. 10. 2009 2:00
Autor: Andrej Lobotka
martin kukucin 100x100
Lékař, cestovatel, prozaik, dramatik, publicista a překladatel. Tím vším byl Martin Kukučín, jeden z významných představitelů první vlny slovenského literárního realismu. Jeho díla se vyznačují hlavně tzv. laskavým humorem a snahou najít řešení vztahu zemanství – sedláctví.

 

Jeho život začal 17. dubna 1860 v Jasenovej, v malební vesnici na úbočí Choča na severu Slovenska. Martin Kukučín, vlastním jménem Matej Bencúr, se narodil do rodiny svobodného sedláka (šoltýsa) Jána Bencúra Juriša a Zuzany Bencúrové.

Spolu se dvěma bratry a jednou sestrou se proháněli po Jasenovském chotáru, ať už při pasení krav a ovcí nebo při polních pracích.

martin kukucinV jasenovské základní škole se jeho učení věnovali tři vynikající učitelé: Ján Laco, Ctibor Zoch, představitel štúrovské generace, a Ján Kožehuba, autor slovenských učebnic. Po dokončení základního studia začal navštěvovat první slovenské gymnázium v Revúcej. Později přestoupil na gymnázium do Martina a Banské Bystrice.

V Kláštore pod Znievom navštěvuje učitelský institut, odkud se domů vrací jako kvalifikovaný učitel. Dlouho však v Jasenové nevydrží. Po šesti letech učení opouští rodné město natrvalo.

Vrací se zpět do školy. V Šoproni si udělá maturitu, aby mohl pokračovat ve vysokoškolských studiích.

Odchází do Prahy, kde na Karlově univerzitě od roku 1885 studuje medicínu. V průběhu studií je aktivním členem ve slovenském akademickém spolku Detvan, dva roky dokonce působí jako jeho předseda. Začíná se uplatňovat jako překladatel a publicista. Píše fejetony o životě v Praze, divadelní kritiky i seriózní články o hladu na Oravě.

V roku 1893 skončí se studiem a začíná pracovat jako lékař v Selciach na ostrově Brač v Chorvatsku. V této době začíná publikovat v Slovenských pohľadoch své práce s dalmatskou tématikou. V roce 1904 se jeho manželkou stává Perica Didolićová.

Po třinácti letech strávených v Dalmácii spolu s manželkou odchází do Santiaga de Chile, kde vydrží dva roky. Od roku 1908 působí jako lékař v komunitě chorvatských přistěhovalců v Punta Arenas.

V roce 1922 se vrací domů. Po dvou letech však odchází do Jugoslávie a v roce 1925 odjíždí na chvíli do Jižní Ameriky, aby uspořádal své majetkové záležitosti. Na jaře 1926 se nadobro usazuje v chorvatských lázních Lipik spolu se svou nemocnou manželkou.

Zemřel 21. dubna 1928 v nemocnici v Pakraci. Byl pohřbený v Záhřebu na národním hřbitově Migoroj. 28. října 1928 byly jeho tělesné pozůstatky převezeny na Národní hřbitov v Martině.

Jeho dílo najdeme volně dostupné na internetových stránkách:
http://zlatyfond.sme.sk/autor/58/Martin-Kukucin/


Dílo:

Svou literární činnost začal povídkou Na hradskej ceste, kterou napsal v roce 1883. V prvních dílech čerpal zejména ze svého mládí, vesnického života a sedláckého údělu.

Už v této době, ještě před odchodem do Prahy, začíná psát díla jako Na jarmok, Dedinský jarmok, Na Ondreja, Hody, Hajtman, Obecné trampoty, kde se soustředil na drobnokresbu postav a kde se formoval jeho nový přístup k dobové slovenské próze.

V počátcích jeho tvorby převažovala groteska a humor, po roce 1918 se však jeho díla stávají tragičtějšími, nostalgičtějšími, nadále ale přetrvává víra v člověka. U Kukučína hovoříme o laskavém humoru. I navzdory tomu, že si ve svých dílech často dělá legraci z obyčejného vesnického člověka a jeho problémů, zlozvyků nebo chyb, nadále věří v možnost lepší budoucnosti a vyřešení všech těžkostí.

Přestože ve svých dílech často používá humor (možná právě proto hodně lidí nepovažuje jeho tvorbu za vážnou, inteligentní a hodnou zájmu), věnuje se složitým problémům.

V povídce Neprebudený nám autor vypráví tragikomický příběh odehrávající se na vesnici, kde rozumově zaostalý husař Ondráš Machuľa podlehne svým představám o své lásce k Zuzce a naivně věří, že se stane jejím manželem.
Zuzka se však provdá za jiného, což Ondrášovi láme srdce. Během svatební hostiny začne hořet a právě kvůli Ondrášovu vztahu k Zuzce ho všichni podezírají.
V jedné z hořících budov zůstávají husy, které už není možné zachránit. Ondráš se o to ale pokusí. Vběhne do budovy a umírá.

V povídce Rysavá jalovice stejným humorným způsobem líčí následky alkoholu na život lidí z vesnice.

Jeho zájem o vesnici se postupně vytrácí a přechází ke složitějším společenským a mravním problémům (Keď Báčik z Chochoľova umrie…, Na podkonickom bále, Dies irae). V díle Keď Báčik z Chochoľova umrie se věnuje otázce zemanství, které odsuzuje. Popisuje zde jeho úpadek a nedává mu žádnou šanci na nápravu.

Dom v stráni je společenský román, který zachycuje příběh lásky sedláckého děvčete a bohatého statkářova syna. Na stránkách románu autor odhaluje postupný rozpad patriarchální společnosti v sedláckých rodinách a soustřeďuje se na propastné rozdíly mezi statkáři a sedláky.

V době svého pobytu v Jižní Americe napsal pěti svazkové dílo Mať volá, ve kterém popisuje osudy chorvátských  přistěhovalců, jejich život, zápas o výdělek, ale i neutichající tužbu po domově.

K napsání historických románů Lukáš Blahosej Krasoň a Bohumil Valizlosť Zábor ho inspirovaly události z obdoba štúrovského hnutí.

Divadelní tvorbě se věnoval Kukučín jen okrajově. K napsání první hry Komasácia ho inspiroval rušný pražský život, který poznal během svých studií na vysoké škole.

Drama Obeta je divadelní verzí románu Lukáš Blahosej Krasoň a ve hře Bacúchovie dvor autor rozebírá problematiku vystěhovalectví. Čerpá z vlastních zkušeností a předkládá nám pocity, jaké ho doprovázely, když se vrátil do své rodné vlasti.

Mezi jeho knihami najdeme i mnoho cestopisů, ve kterých zachycoval své dojmy z jednotlivých navštívených zemí. Píše o domácích lidech, ale i o těch, kteří do cizí země přišli. Ať už dobrovolně, nebo nedobrovolně.


Přehled tvorby:

Romány:
Dom v stráni (1903 – 1904)
Mať volá 1 – 5 (1926 – 1927)

Historické romány:
Lukáš Blahosej Krasoň (1929)
Bohumil Valizlosť Zábor (1930)

Divadelní hry:
Komasácia (1907)
Bacúchovie dvor (1922)
Obeta (1924)

Cestopisné črty:
V Dalmácii a Čiernej Hore (1898)
Prechádzky po Patagónii (1923)
Prvá zvada (1896)
Svadba (1896)
Parník (1896)
Štedrý deň (1897)
Baldo et comp. (1900)

Črty z prostředí dědiny:
Na jarmok
Dedinský jarmok
Na Ondreja
Hody
Hajtman
Obecné trampoty
Z teplého hniezda
Panský hájnik
Na svitaní
O Michale
Ako sa kopú poklady
Pozor na čižmy
Veľkou lyžicou
Sviatočné dumy
Tri roje cez deň
Na obecnom salaši
Z našej hradskej
Pred skúškou
Na stanici
Regrúti (1891)
Visitatio canonica (1887)
Tichá voda (1892)
Preháňanky
Za ženou
Dedina v noci
Mladé letá (1889)
Keď báčik z Chochoľova umrie (1890)
Na podkonickom bále (1891)
Zakáša – darmo je! (1891)
Koniec a začiatok (1892)
Dve cesty (1892)
Mišo (1892)
Nie milí, nie drahí (1892)
Dies irae... (1893)
Neprebudený (1886)
Rysavá jalovica (1903)

Navzdory tomu, že mu jeho rodná zem vždy chyběla, nedokázal se – nebo nechtěl – se do ní vrátit natrvalo.Můžeme vést diskuze o tom, zda je přemístění jeho ostatků v souladu s jeho rozhodnutím dožít život na Dalmácii. Ale v jednom se musíme shodnout.

Martin Kukučín byl obětavý světoběžník, který pomáhal jako lékař všem, kteří to potřebovali. Během svého putování světem i životem poznal mnoho krajin, lidí a jejich osudů. A o těchto osudech nám vypráví prostřednictvím svých knih.


Zdroj obrázků: Wikipedie.org