Medailonky: Medailonky autorů

Michal Ajvaz, nositel Magnesie Litery

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
autor

Český básník, prozaik, esejista, přestavitel magického realismu, tvůrce fantaskních příběhů, to vše v sobě ukrývá osobnost Michala Ajvaze. Letošního nositele jedenáctého ročníku soutěže Magnesia Litera za novelu Lucemburská zahrada.



Michal Ajvaz se narodil 30. října 1949 v Praze do rodiny ruského exulanta, chemika a překladatele. Po maturitě na SVVŠ studoval na FF UK češtinu a estetiku. Po absolutoriu vystřídal řadu dělnických profesí (mimo jiné domovník, noční hlídač garáží a čerpadel ve Vodních zdrojích Praha), v roce 1994 si zvolil svobodné povolání. Začala rovněž spolupracovat s Literárními novinami. Od roku 2003 pracuje v Centru pro teoretická studia, v Centru fenomenologických bádání a v Kabinetu pro teoretická studia Filozofického ústavu AV ČR.

Co se týče novinařiny, publikuje v již zmíněných Literárních novinách, Tvaru, Kritickém sborníku, Revolver Revue, Filozofickém časopise, Prostoru, Estetice, Aluzi, Světě literatury, Hostu a mnohých dalších.

Základní rysy Ajvazova básnického díla utváří snaha o celistvé tvůrčí filozofické a umělecké gesto. V roce 1989 debutoval svou první básnickou sbírkou Vražda v hotelu Intercontinental, v níž ztělesnil svou představu reflexivní tvorby, odkazující v popisu všedních detailů skutečnosti k archetypální vrstvě záhadných, magických či alegorických fenoménů.

Podobný charakter mají i jeho prózy z devadesátých let, a to povídkový cyklus Návrat starého varana (1991), román Druhé město (1993) a především Tyrkysový orel (1997), představující romantickou teorii o nepřetržitém pronikání fantastického a mimoreálného, dokonce až ezoterického světa do skutečnosti moderní doby.

Každodenní realita je v jeho prózách znejistěna v soukromé i společenské sféře, neplatí v ní žádné konstrukce ani tradiční interpretační možnosti. Styl a jazyk Ajvazových textů směřují k postižení momentů, jež umožňují estetické ztvárňování tajuplné, svou jevovou podobu přesahující skutečnosti. Střídají se v nich různé vypravěčské polohy, od grotesky a morytátu až k mytologickému a filozofickému podobenství či psychologickému thrilleru.

Ajvazův vypravěčský styl je uplatněn především v knize Zlatý věk (2001), v němž mýtus o světu a lidstvu splývá s legendou o knize a o její mytické roli. Fantaskno ve spojení s groteskou, důraz na mnohoznačnost stejně jako několikastupňové vyprávění a asociativní spojování nesourodých jevů jsou základní vlastnosti próz Světelný prales (2003) a Sny gramatik (2003).

V Prázdných ulicích (2004) hrdina spisovatel vede rozsáhlé mnohoznačné promluvy, v nichž převládá alegorický obraz současného nesourodého světa. Ve filozofickém eseji Znak a bytí (1994) se Ajvaz pokusil v polemice s některými estetickými kategoriemi francouzského myslitele J. Derridy o osobité pojetí uměleckého díla, nazíraného v první řadě jako sumář vzájemně se prostupujících vnějších a skrytých významových komponentů. Literárně-filozofické problematice je věnován soubor studií Tajemství knihy (1997). 

Za prozaický diptych Tyrkysový orel byla autorovi v roce 1998 udělena Výroční cena Nadace Český literární fond, za román Prázdné ulice získal v roce 2005 Cenu Jaroslava Seiferta. Lucemburská zahrada Ajvazovi letos přinesla Magnesii Literu.


Použitá literatura:
MENCLOVÁ, V. a kol. Slovník českých spisovatelů. Praha: Libri, 2005.
slovnikceskeliteratury.cz

 

Soutěže

Aktuality

  • Svaz českých knihkupců a nakladatelů děkuje zdravotníkům a spouští iniciativu #knizkaprosestricku

    Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) si velice váží práce sester, lékařů a dalších zdravotnických pracovníků, kteří v těchto dnech intenzivně pečují o pacienty nemocné Covidem-19 a letos proto nemají mnoho možností připravit se na blížící se Vánoce. SČKN proto věnuje kolekci knižních titulů Fakultní nemocnici Královské Vinohrady a spouští iniciativu #knizkaprosestricku. Nabízí tak veřejnosti možnost poděkovat zdravotnickým pracovníkům za jejich nasazení tím, že pro ně mohou koupit a darovat jim knížku.

    Číst dál...  
  • Více času na čtení (tentokrát trochu jinak) O poslechu audioknih a možnosti žít za dva

    Na podzim roku 2015 zahájilo internetové knihkupectví Martinus kampaň zvanou Více času na čtení. Ta se v principu odrážela od skutečnosti, že rozbalit si na Vánoce darovanou knihu je jedna věc, ale mít čas si ji skutečně přečíst, to už je věc jiná.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení