Medailonky: Medailonky autorů

Agatha Christie – Dáma detektivních příběhů

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
Medailonky
Vytvořeno 26. 8. 2010 2:00
Autor: Alena Oudová

Na poli detektivních příběhů nemá konkurenci, její dílo ji postavilo do pozice nejprodávanějšího autora svého žánru, její knihy byly přeloženy mimo angličtiny do dalších 103 jazykových mutací, což v tomto ohledu překonává i dílo samotného Shakespeara, a jedinou knihou, která byla přeložena do více světových jazyků, tak zůstává Bible.

Agatha Christie (celým jménem Agatha Mary Christie Mallowan) se narodila 15. září 1890 v přímořském letovisku Torquay v jižní Anglii. V rodinném domku v Ashfieldu vyrůstala se svými rodiči, kteří se sami postarali o její základní vzdělání, což tou dobou nebylo nic neobvyklého, a se svými dvěma staršími sourozenci, babičkou a pečovatelkou. Už v raném věku se u ní projevila láska k detektivním příběhům s komplikovanými zápletkami, přičemž si řadu takových příběhů spolu se setrou vymýšlely (a byla to právě její sestra Madge, kdo ji přivedl k napsání prvního detektivního románu).

V roce 1906 odjela Agatha Christie studovat do Paříže. Zde v sobě objevila značné hudební nadání, ale ostych před publikem pro ni byl problém, který nakonec nepřekonala, a snu o hudební kariéře se vzdala.

24. prosince 1914 se pak provdala za důstojníka Archibalda Christieho, s nímž měla později po skončení války dceru Rosalindu. Během první světové války získala  inspiraci pro svoji budoucí literární tvorbu a později zúročila informace v tomto období nabyté, když pracovala jako dobrovolná sestra a lékárnice v nemocnicích v Ashfieldu, kde přicházela do styku s různými léky a jedy.

V roce 1920 Agathě vychází první román – Záhada na zámku Styles, který však vzhledem k faktu, že se v závěrečné části příběhu objevila řada nesrovnalostí a sporných bodů, musel být přepsán. Od té doby se autorka v případě jakýchkoli nejasností v rámci oblasti, která jí nebyla příliš blízká, radila s příslušnými odborníky.

V roce 1926 jí vychází román Vražda Rogera Ackroyda, který upoutal pozornost čtenářské veřejnosti, a to především (dnes už pro autorku tak typickým, ale dříve velmi netradičním) překvapivým rozuzlením zápletky děje. Na závěr totiž Christie čtenáři přeložila veškerá logicky odvoditelná, ale  rámci děje velmi umně skrytá fakta a vodítka, na jejichž základě čtenář sám mohl dojít k závěru, kdo je vrahem. Tentýž rok, tedy 1926, je spojen s autorčiným záhadným jedenáctidenním zmizením, které se nikdy zcela neobjasnilo. V dubnu o dva roky později se po vleklé manželské krizi nechává Christie rozvést.

Za další dva roky, tedy v roce 1930, poznává v iráckém městě Uru svého druhého manžela, o patnáct let mladšího Maxe Mallowana, archeologa, který se v Uru podílel na tou dobou právě probíhajícím výzkumu. O svém manželství s mladším Maxem sama Christie říkala: „Žena, která je provdána za archeologa, se může považovat za šťastnou, protože čím je starší, tím je pro svého muže zajímavější.“

Agatha Christie nebyla pouhou prozaičkou, psala mimo jiné divadelní hry. Za všechny lze jmenovat Past na myši nebo Svědek obžaloby. Celkem má na svém kontě patnáct divadelních her, osmdesát detektivních románů a souborů povídek, přičemž dalších šest knih napsala pod pseudonymem Mary Westmacott a čtyři díla vydala již jako Agatha Christie Mallowan.

Zemřela 12. ledna 1976 ve Wallingfordu, nicméně její hrdinové – Hercule Poirot, slečna Marplová, Tommy a Pentlička – zůstali a i nadále zůstávají v srdcích všech čtenářů, milovníků detektivních příběhů a příznivců Dámy britského impéria (tento titul byl Agathě Christie udělen královnou Alžbětou II. v roce 1971).