Komiksy: Joe Kubert – Fax ze Sarajeva

• 

Vytvořeno 17. 7. 2016 2:00

Autor: Marta Šimečková

Rozpad Jugoslávie a následné válečné konflikty, jež v letech 1992–95 zasáhly i Bosnu a Hercegovinu, si někteří z nás pamatují, ti z mladší generace o nich slyšeli z doslechu např. v hodinách dějepisu. Pro oba tábory je přitom příznačné jedno – jen mlhavé povědomí o tehdejší situaci ve východní Evropě. V tomto bodě je nutno přiznat, že ani já jsem o dění na Balkáně příliš nevěděla. To se ale změnilo po přečtení komiksu Joea Kuberta Fax ze Sarajeva (Crew, 2016), který mi dal možnost nahlédnout do života jedné sarajevské rodiny bojující ve své domovině o život.

Jde o pravdivý příběh skutečné postavy, kterou je Ervin Rustemagić, umělecký agent vracející se do rodného Sarajeva ke své rodině. Píše se rok 1992 a ve vzduchu jde cítit napětí. V zemi vypukne občanská válka, která se rychle přesune i do Sarajeva. Ervin je nucen opustit vše, co vybudoval, jen aby zachránil holý život a své nejbližší – manželku Edinu a děti Maju a Edvina. Věří ve vnější pomoc, svět ale raději nečinně přihlíží; přítomnost modrých přileb je spíše divadýlkem pro zahraniční pozorovatele, stejně tak jsou pouhou chimérou přísliby západoevropských politiků, kteří sice hovoří o míru, přitom ale mlčky trpí etnickou čistku prováděnou ze strany Srbů na ostatních obyvatelích Sarajeva, upomínající na hrůzy ve jménu konečného řešení židovské otázky za druhé světové války. Jedinou nadějí se pro celou rodinu stávají faxy, které Ervin posílá svým zahraničním přátelům, mezi nimi i lidem z komiksové branže. Pokouší se o několik úniků z města, žádný z plánů mu však nevychází. Nepropadá však zoufalství a vymýšlí nové způsoby, jak zachránit svou rodinu před jistou smrtí v troskách jejich starého domova…

Na komiksu je znát vypravěčský talent autora – přestože by se mohlo zdát, že vše už bylo řečeno, čtenář je stále seznamován s novými a novými událostmi, jež jsou spojeny s osudem samotné rodiny i s ostatními obyvateli Sarajeva Z menších motivů je to např. dočasný pobyt hlavních postav v dříve luxusním hotelu, návštěva lékaře nebo nepodařený průnik na letiště, z těch majících dopad na větší část obyvatelstva je to pak kupříkladu cílené vraždění dětí placenými odstřelovači, násilí na ženách nebo zakládání koncentračních táborů. Přes pestrou motiviku přesto vyprávění občas trpí hromaděním některých témat, zvláště při popisu válečného teroru páchaného na civilistech (např. několikrát opakovaný motiv střílení dětí). Vyprávění je místy poněkud vláčné, schází klasická gradace děje, způsobená snad autorovou snahou o popis skutečných událostí v takovém sledu, jak o nich byl informován prostřednictvím zpráv od svého přítele.

Líčení válečných hrůz přitom není primárním cílem komiksu; hlavním motivem je tu pokus o přežití jedné rodiny a o její přemístění na bezpečnější místo. Přesto právě ony drobné zmínky o vnějším dění zasáhnou nejednoho čtenáře a snad jej přimějí i k zamyšlení, jak je vlastně možné, že se mohlo něco takového dopustit na konci 20. století v jinak kultivované Evropě. V neposlední řadě si pak může vnímavý čtenář i uvědomit, že podobné nebezpečí číhá za dveřmi všude a vždycky (připomeňme třebas nedávné, vlastně soudobé!, události na Ukrajině).

Komiks lze žánrově zařadit mezi dokumentární tvorbu spojující v sobě beletristické prvky. Forma je netradiční – klasické vyprávění v „obrázcích a bublinách“ je doplňováno faxy, které jsou de facto jakousi alternativou neviditelného vypravěče. Tyto zprávy jsou někdy velice osobní, jindy naopak stroze popisují nové události nebo vysvětlují vnější souvislosti. Ilustrace jsou pak standardní – představují zlatou klasiku americké komiksové tvorby v podání zkušeného tvůrce Joea Kuberta (z jeho bohatého díla jsme na našich stránkách představili např. nově kolorovanou edici Tarzana).

V komiksu je jmenováno několik skutečně žijících osob, se kterými byl Ervin v kontaktu během sarajevské války. Mezi nimi je to i zmíněný Joe Kubert, který se ujal sepsání a ilustrování komiksu. Ten mj. navštívil rodinu Rustemagićových v Sarajevu ještě před válkou, proto jsou jeho ilustrace velmi autentické. K tomu napomohly i fotografie mladého Karima Zaimoviće, z jehož snímků se mohl J. Kubert seznámit s pozdějším Sarajevem zpustošeným válkou Tomuto fotografovi, který měl později pracovat v komiksovém vydavatelství ve Slovinsku, je komiks věnován – tento dedikační akt je symbolický, neboť K. Zaimović zemřel ve věku pouhých 24 let po útoku granátem na sarajevské ulici, a je tak jedním z mnoha zbytečných obětí sarajevské občanské války.

V závěru komiksu jsou připojeny komentáře k jednotlivým kapitolám za doprovodu dobových fotografií, též dovětek o dalších osudech rodiny Rustemagićových. Neschází ani barevné snímky jednotlivých členů, na kterých jsou zachyceni ve svém novém domově ve Slovinsku a také s prvním vnoučetem.

Komiks Fax ze Sarajeva doporučuji všem příznivcům komiksové tvorby Joea Kuberta, stejně tak zvídavým čtenářům, kteří by se komiksovou formou chtěli seznámit se sarajevskými událostmi na konci minulého století.