
Valašská dystopie
- Recenze
- Vytvořeno 29. 8. 2012 2:00
- Autor: Jiří Lojín

Systém, do kterého se zařazujeme hned po narození a který nás provází až těsně za hranici smrti, nás neustále formuje, postrkává, snaží se z nás udělat poslušné občany, kteří mají splňovat několik základních kritérií – pracovat, odvádět daně a poplatky, konzumovat a v neposlední řadě se rozmnožovat a vychovávat další platné občany dříve socialistické, dnes kapitalistické společnosti. To je ve stručnosti smysl života jedince z hlediska státní mašinérie, kterou svou existencí pomáháme neustále udržovat při životě.
Zvykli jsme si nevnímat tuto deprimující skutečnost, a abychom udrželi alespoň zdání šťastného života, snažíme se hledat vyšší smysl, krásu nebo třeba lásku. Pokud tyto ochranné obaly z lidského bytí strhneme, zůstane jen syrový, drsný a špinavý svět. Svět podle Měrky. V jeho sbírce Hitler se na vás usmívá najdeme přes čtyřicet povídek, které nám dostatečně jasně napoví, jak takový svět konkrétně vypadá. Mohu rovnou říct, že taková představa se bude líbit málokomu.
Petr Měrka není na literární scéně nováčkem, i když díky tématům a způsobům, jakým je zpracovává, nepatří mezi spisovatele, jehož díla by vévodila knihovnám českých domácností. V roce 2007 mu vyšla kniha povídek Telekristus a mentál, o čtyři roky později novela Fantasmagorie a televize. S jeho povídkami se můžeme setkat ve sbornících a na různých internetových stránkách. Číst Měrkovy povídky není pro mnoho lidí jednoduché, ne proto, že by byly složité a vyžadovaly by neúměrné intelektuální vypětí, ale čtenář musí přijmout velmi specifický styl, kterým autor píše. Asi prvními nápadnými znaky bude nezvyklá vulgarita a brutálnost. Ta pravděpodobně spolehlivě odradí velké procento čtenářů již po přečtení prvního odstavce. Ti otrlejší mohou pokračovat dále, a pokud je nezaskočí některé další osobité rysy autorova stylu, o kterých se zmíním později, pravděpodobně zdárně čtení knihy dokončí.
V Měrkových textech je možné rozlišit několik vrstev. Pokud je začneme jednu po druhé strhávat, odstraníme nadužívání perverzního sexu, hnusu zejména fekálního ražení, záměrnou absenci citu a bezmyšlenkovité násilí, zůstane pouze jádro povídek, které je obrazem bezútěšného světa, který je velmi podobný dystopickým představám současných sci-fi spisovatelů. Měrkova dystopie má několik zajímavých rysů – je umístěna do našeho současného života a na území, na kterém žijeme. Její jednotlivé segmenty nejsou vymyšlené, jsou to jen ostře nasvícené skutečnosti dějící se běžně okolo nás. Postavy, mnohdy pojmenované Měrka nebo Vtěrka, se dívají na svět autorovýma očima, děje povídek jsou situované do nejbližšího okolí jeho bydliště, setkáváme se zkomolenými místními názvy – Valašská Tatranka, Snětín. Rodné Valašsko zní v textech nejen v názvech, ale i občasné použití místních výrazů transformuje obecnou dystopii v dystopii valašskou.
Svět, ve kterém žijeme, je podle Měrky plný násilí a lhostejnosti. Lidé, pokud nepracují a nepřinášejí zisky svým zaměstnavatelům, jsou na obtíž. Bezdomovci jsou umísťováni do táborů. Všude vládnou drogy. Policie se stará jen o to, za co dostane peníze navíc. Zabít člověka je normální. Děti jsou ekonomicky neúnosné. Člověk, který získá práci, získá zároveň perspektivu, že se v ní záhy udře. Lékaři léčí jen za hotové peníze a lékařská péče je dostupná jen pro bohaté. Vše je ovlivňováno systémem, který nás všechny pohlcuje. Politici… ale už dost, nechci zacházet do dalších nechutností. Na první pohled to vypadá jako chmurná vize, která přece nemůže být reálná. Ale vše existuje, třeba jen v menší míře, nebo si toho málo všímáme.
Jádro textů Petra Měrky, které jsme vybalili z nevábných hávů, nyní můžeme opět zahalit. Nejprve vrátíme hnus – svět, který popisuje, nemůže existovat v krásné krajině, kde si s listím stromů pohrává teplý vánek a kde na zelené trávě skotačí roztomilí srnečkové. Autor do svých textů zavádí všechny odpornosti, na které si vzpomene – oblíbené je vykonávání potřeby na špinavých toaletách ve vlaku za současného bušení otylé průvodčí, domáhající se lístku nerudným řevem. Exkrementy, sliz, rozkládající se těla, to vše tvoří rekvizity povídek. Pak můžeme zpětně aplikovat násilí – zabíjení bez emocí, bez rozdílu věku nebo pohlaví, kanibalizmus – v popisovaném světě by o něj nouze opravdu nebyla. Další obal, který jsme před chvílí strhli a teď jej navracíme, je sex. Občas se v souvislosti s povídkami Petra Měrky objevuje výraz „porno“. Pokud by se ale na ně opravdu měl aplikovat, bylo by potřeba jej upřesnit na „nevzrušující porno“. Přemíra a samozřejmost, s jakou se sex v autorových povídkách provozuje, jej degraduje na pouhou mechanickou činnost, pozbývající jakéhokoliv vzrušení. Ponížení sexu na pouhý úkon je další z výstižných charakteristik světa, který Měrka popisuje. Bizarní kombinace použitých výrazových prostředků lze vnímat jako humornou, pokud se dokážeme smát věcem, jejich zesměšňování je obecně společensky nepřijatelné.
Šest let, které uplynuly od vydání sbírky Telekristus a mentál a Hitler se na vás usmívá, ukázalo, že si autor ponechal svůj charakteristický tvůrčí rukopis, pouze se více vyhranil směrem k ostřejšímu vyjádření nechuti k systému. Lakonický styl psaní občas připomíná spíš krátkou anotaci než povídku, a tak se některé slibné motivy naprosto zbytečně ztrácejí. Jeho pohled na svět je velmi dobře promyšlený, ale ke konci knihy má tendenci být jednotvárný.
Nakladatelství Druhé město vedle osvědčených autorů jako Jiří Kratochvil, Michal Ajvaz, Ivan Wernisch či dobře prodejný Michal Viewegh zařazuje do svého edičního plánu i tituly, které stojí hodně stranou od hlavního proudu. Namátkou je možné jmenovat poslední knihu Mariana Pally Njkpùúp kkléedc, Misantropův Plivanec na rozloučenou, který vyšel v době, kdy končilo nakladatelství Petrov, či právě vydanou knihu Petra Měrky. Pozornost, kterou věnuje takovým titulům, je Druhému městu ke cti. Kniha Hitler se na vás usmívá má nápaditou grafickou úpravu, jež je dílem jeremyho, kombinace ilustrace přední strany desek se zlatým nápisem vytváří zajímavé efekty, zadní strana obsahuje grafiku inspirovanou H.R.Gigerem.
Sbírka povídek Petra Měrky Hitler se na vás usmívá je zajímavým vybočením z hlavního proudu literatury, asociace, které často posunují děj nepravděpodobným směrem, připomínají Borise Viana. V textu se nachází přemíra vulgarismů a nechutností, se kterými se mnoho čtenářů nebude chtít ztotožnit. Bez nich by to ale nebyl Petr Měrka.
Knihu Hitler se na vás usmívá vydalo nakladatelství Druhé město
Nejlépe hodnocené články
- Tři otázky na tělo: Dají se psát vážná témata i zábavnou formou?
- Radka Denemarková: Čemu nerozumím, si chci pokaždé propátrat literárním světem
- Jaké to je, být zdravý mezi choromyslnými?
- Petr Kliment: „Tištěná kniha bude jednou starožitností pro sběratele“
- Antická filosofie snadno a rychle. A nejenom to
Soutěže
Aktuality
-
Nominace na Cenu Jiřího Ortena 2021
V pořadí 34. ročník prestižní Ceny Jiřího Ortena (CJO), jíž udílí Svaz českých knihkupců a nakladatelů talentovaným autorům do 30 let věku, zná své nominované. Odborná porota vybrala z 21 přihlášených titulů tři pozoruhodné knihy: básnickou sbírku Šimona LeitgebaBetonová pláž (JT´s nakladatelství), počin Gábiny Pokorné V hlavě (Práh), přinášející bez příkras zápisky mladé schizofreničky,a románový debut Praskliny (Listen) spisovatelky, publicistky a scenáristky Kláry Vlasákové.Slavnostní vyhlášení vítěze proběhne 17. května 2021 od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny.
Číst dál... -
Lidé poslechem audioknih tráví stále více času
Praha, 14. 1. 2021 - Výsledky 7. ročníku Velkého audioknižního průzkumu ukazují, že lidé stále častěji volí jako formu čtení audioknihy a poslechem mluveného slova tráví čím dál více času.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
Odpovědět po dvou letech se vyplatí :) -
Kronika zániku Evropy (1984 – 2054)
Dobrý den, děkuji za komentář, pan Vondruška vystudoval historii na FF UK, studie napsal v době, kdy ... -
Kronika zániku Evropy (1984 – 2054)
Vondruška se sotva mohl zapsat do povědomí (podvědomí je maličko něco jiného) "... mnoha věděckými ... -
Touha bez romantiky
Ano, o tom vím, ale zmiňoval jsem se o Vaší vlastní literární tvorbě, proto jsem neuváděl překlad ... -
Touha bez romantiky
Děkuji za zmínku o knize. Ráda bych doplnila informace, jejichž absence mě zde zarazila. Mezi vydáním ... -
Když se introvertka vdá
Já sice typický introvert nejsem, ale tenhle komiks mě moc baví! Díky za super recenzi -
Nezáleží na tom, odkud jdeš, ale kam míříš
Vážená paní Hlušičková, děkuji Vám za zprávu. Předně Vám přeji vše nejlepší v tomto roce! Moc mne ... -
Literatura faktu
jeto hrozne -
Nezáleží na tom, odkud jdeš, ale kam míříš
Dobrý den, bohužel kniha mi dodnes nedorazila, přestože jsme ji objednávali, tak Vám to píši, že ... -
Literatura faktu
jeto hruza
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...