Rozhovory

Co vás přivedlo ke psaní?

Po pravdě to nevím. Od školních let jsem rád četl a taky vyprávěl děj knížek či filmů kamarádům, kteří byli líní číst. Tak mi to vyprávění zůstalo.

Kdy vás napadlo napsat povídku Štětka?

Je to „přikreslený“ příběh, který jsem tak trochu zažil sám. Není až tak výjimečný, něco podobného zažil i jeden můj známý.

Hrajete si rád s významy slov?

Velmi rád tím bavím své okolí. A někdy se mi to i daří.

Bylo vaším prvním plánem, aby příběh působil humorně?

Ano. Rád si pohraji s čtenářem a tetelím se štěstím, když se mi ho podaří  rozesmát. Ale humor není prvoplánový. Má dát příběhu pouze  nadhled.

V povídce Bezmoc podvědomí naopak najdeme vážné téma. Nechal jste se zde inspirovat nějakou skutečnou událostí?

I tady musím odpovědět ano. Pochopitelně ve skutečnosti to bylo trošku jinak.

Jak je to s procesem psaní? Promýšlíte hodně kompozici, slovní zásobu, charaktery postav?

Žádný velký proces. Najdu nebo vymyslím příběh, kouknu kolem sebe na nějakou výraznější osobnost, dám ji do příběhu a napíšu to. Potom je to jen škrtání a přepisování.

A myslíte si, že by měl mít každý příběh nějaké poslání?

To zcela jistě. To poslání však nesmí z příběhu trčet jako Rákosníčkova kštice. Lidé nechtějí být poučováni. Chtějí se pobavit, nebo jen tak zabít čas.

Často se řeší také autorův záměr. S jakým cílem píšete příběhy?

S cílem? Úplně by mi postačilo, kdyby moje povídka někomu zpříjemnila čekání na vlak nebo u zubaře.

Je někde na internetu přístupná i vaše další tvorba?

Pokud vím, tak ne. Obeslal jsem některými věcmi i další soutěže, ale nikde mi je nezveřejnili.

Jak hodnotíte stránky určené pro amatérské spisovatele, kde mohou zveřejňovat svá dílka?

Je to obdivuhodná práce. Nechápu, kde hodnotící komise berou sílu přečíst všechny ty příspěvky, jak vy to krásně nazýváte, „amatérských spisovatelů“. Myslím, že tím nejsme. Jsme obyčejní „psavci“ nebo dokonce grafomani. Překvapuje mne, kolik nás je a co nás to stále „pudí“ sedět u počítače…

Myslíte si, že autoři literárních děl mohou v dnešní době – třeba i díky internetu – najít snadno čtenáře?

Nevím, zda snadno, ale díky za každého, třeba i jednoho čtenáře. Jestliže se najde čtenář, nebylo vynaložené úsilí k psaní marné.

Jaký je váš největší literární sen?

Nemám literární sen. Stačí mi, jak už bylo řečeno, když můj příběh někoho zaujme. A to není až tak skromné, jak to vypadá. Vždyť zaujmout a eventuelně donutit někoho, aby si v dnešní bláznivé době přečetl kromě zpráv a bulvárních drbů třeba povídku, to už je něco.

Co byste vzkázal všem, kteří se nemohou obejít bez krásné literatury?

Nečtěte moje povídky, zkazíte si vkus a možná se i naštvete…

Děkuji vám za rozhovor a věřím tomu, že si vaše povídky najdou další čtenáře, kteří si jejich čtením rozhodně vkus nezkazí.

Komentářů

Přidat Nový Hledat

!joomlacomment 4.0 Copyright (C) 2009 Compojoom.com . All rights reserved."