Rozhovory

Přiznávám se, že jsem odmalička fascinována krásnou literaturou, nikdy jsem se ale nepokusila žádný příběh napsat. O to více obdivuji ty, kteří jsou schopni vytvořit zajímavá literární díla. Jedním z nich je i Adam Pýcha, mladý autor, který se se svou povídkou Poklad umístil mezi šesticí nejlepších povídek v naší literární soutěži. Zeptala jsem se jej proto, co je podle něj nejdůležitější u originálního příběhu, jaké žánry má nejraději a kteří autoři mu jsou inspirací.

Kolik času věnujete psaní? A o čem nejraději píšete?

Někdy mám období, kdy píši téměř každý den a potom následuje i měsíční pauza. Je to velice různorodé a záleží to na inspiraci, náladě a dalších faktorech. Myslím si, že nemám oblíbené téma. Píši jak poezii, tak prózu. V próze převažují kratší texty, ale pracuji i na rozsáhlejších dílech.

Jak podle vás lze poznat, že má některý autor spisovatelské nadání?

U některých děl je to možné poznat po několika větách, ale určitě to neplatí vždy. Každý autor může mít slabší chvilku a je důležité mu dát více šancí. Hlavní je pocit čtenáře. Některá díla mají prostě jiskru a šťávu.

Jsou někde na internetu přístupné vaše další příběhy?

Ano, přispíval jsem na některé literární servery a píši do literárních soutěží. Jednalo se kupříkladu o liter.cz nebo saspi.cz. Nyní jsem ale k těmto serverům poněkud skeptický. Větší váhu přisuzuji soutěžím, jako byla kupříkladu Píšu, píšeš, píšeme...

Myslíte si, že by mělo nést každé dílo nějaké poselství?

Pro mě je těžké posoudit, co je poselství a co ne. Vždy je důležité, aby si čtenář po přečtení jakéhokoli literárního útvaru něco odnesl. Může to být dobrá nálada, důležitá informace, zloba či námět k zamyšlení. Vše, co jsem vyjmenoval, je podle mě poselství. Pokud je čtenář naprosto apatický a text je mu lhostejný, tak je někde chyba. Odpovídám tedy ano. Poselství musí být, ale toto slovo ve mně nepřestává evokovat něco, co má člověka pozvednout na duši. Proto upravuji svůj výrok a říkám, že každé dílo má mít význam.

Kdy vás napadl námět pro povídku Poklad?

Nad námětem jsem přemýšlel přibližně týden a prošel mnoha změnami. Prvotním impulzem byla zpráva o nešťastné náhodě, kdy otec usmrtil svého syna po náhodném výstřelu. Donutilo mě to k zamyšlení a postupně vznikl Poklad.

Necháváte se při psaní ovlivňovat jinými autory?

Snažím se být neovlivňován, ale vím, že to není zcela možné. Jistou inspiraci jsem převzal kupříkladu od Cormaca McCarthyho, který píše tím nejmodernějším a nejnovějším stylem, kdy je text osvobozen od zbytečných uvozovek u přímé řeči a vše krásně plyne. Je to styl skvělý pro autora, ale náročný na čtenářovu pozornost. Po přečtení pár knih si ale jistě každý zvykne. Jinak jsem snad originál.

Jaké žánry nejraději čtete?

Jsem schopen přečíst cokoli kvalitního. Když nahlédnu do své knihovny, tak velice důležité místo zabírá edice Světové literatury, kde jsem objevil úžasné autory – jak české, tak zahraniční. Kdysi jsem četl cokoli, co mělo nádech fantasy a sci-fi. Těmto žánrům se nebráním ani nyní. Snažím se zkompletovat dílo Terryho Pratchetta, který je autorem naprosto jedinečným a nenapodobitelným. Dlouhou dobu jsem odolával a nepřečetl jsem ani jednu knihu od Stephena Kinga. Nyní to není pravda a řada Temná věž je naprostým literárním unikátem a myslím, že zde se naplno ukázala genialita autora.

A při psaní dáváte přednost stejným žánrům?

U poezie se nedokážu zařadit, ale kupříkladu německý expresionismus je mi velice blízký. Co se týče prózy, tak se snažím psát co nejvíce pestře. Sic humoristických věcí jsem moc nenapsal.

Jak byste popsal svůj styl?

U povídek a delších prací je myslím několik shodných znaků. Určitě jistý nádech tajemna až mystiky. Velice často pracuji s lidskými pocity, nitrem, sny či představami a přeludy. Jsem ateista, ale fenomén náboženství a víry také často používám. Nikterak se nevyhýbám ani hrátkám s časem, které doplňují hlavní dějovou linku. Pracuji maximálně s jednou až dvěma hlavními postavami a nerad ukončuji povídku tak, aby už nebylo možné dále nějak navázat. Myslím si, že je to pro čtenáře zajímavější, když si může konec klidně i domyslet podle svého.

Držíte se stále stejného stylu, nebo vidíte určitý vývoj?

Z mého pohledu autora se to velice těžko posuzuje. Když se zpětně dívám na některé povídky, tak bych některé věci určitě změnil, ale jsem toho názoru, že povídka by se neměla už dále upravovat, pokud už jsem si jednou řekl, že je to finální verze. Do textu je promítnuto, co člověk v danou dobu prožívá, a pokud zasáhne kupříkladu po roce, tak se smísí jiné prožitky a výsledek už nemusí být dobrý nebo jedinečný.

Je podle vás u příběhů důležitější originální styl, nebo téma?

Určitě téma. Pokud budu psát o aktuální politické situaci a napíšu to celé pozpátku a doplním to latinskými citáty, tak to bude možná v něčem originální, ale pořád tam bude téma naší nudné politické scény a to nikoho neosloví. Opakem jsou texty převážně mladých nebo začínajících autorů, které se nevyvarují zaběhlých postupů a mnoha stylistických chyb, ale někdy naleznou úžasná témata a potom všechny chyby s radostí odpustím.

Jak lze rozeznat kvalitní příběh od kýče?

Téma kýče je možné rozepsat na několik desítek stran. Myslím, že to v podstatě není možné. Kýč je ryze individuální záležitostí, a to ve všech oborech lidské činnosti. Kýč vlastně neexistuje, a pokud bude jednou stvořen, tak z celého srdce doufám, že ho nikdy nespatřím.

Co byste vzkázal amatérským spisovatelům?

Piště, tvořte, čtěte a nezapomeňte, že psát se má o něčem a nikdy nejde psát v křeči. Držím všem palce.

Děkuji vám za rozhovor a doufám, že se od vás dočkáme mnoha dalších zajímavých příběhů.



Na stránkách našeho magazínu si můžete přečíst tento příběh Adama Pýchy:

Poklad

Komentářů

Přidat Nový Hledat

!joomlacomment 4.0 Copyright (C) 2009 Compojoom.com . All rights reserved."