Rozhovory

Proč jste si vybrala pseudonym L. P. Deneir?

Vlastně mi byl vybrán. Na střední škole se mi stala jedna příhoda – spolužačka zapomněla vypracovat domácí slohovou práci, a jelikož jí tím pádem hrozila nedostatečná, během desetiminutové přestávky jsem jí vymyslela jednoduchý příběh na A5. Tenkrát to po přečtení okomentovala slovy: „Ty jsi snad sám Deneir!“ Jak mi později sdělila (je blázen do všeho, co se Baldur´s Gate týče), Deneir měl být podle této hry bohem literatury, gramotnosti a patronem umělců. Přiznám se, že oslovení mi docela imponovalo. Když jsem pak pro účast v soutěžích hledala vhodný pseudonym, použila jsem právě Deneir – a už ke mně přirostl. Občas připojuji i své iniciály L. P.

Často se účastníte literárních soutěží? A jaké byly výsledky?

Literární soutěže jsem začala objevovat v roce 2008 a zatím jsem jich příliš neabsolvovala. Za nejvýznačnější úspěchy považuji 3x čestné uznání (6.-10. místo) v celostátní soutěži prózy Hlavnice A. C. Nora, ročníky 2008 a 2009, a vydání mých děl ve sbornících této soutěže.  Také mě potěšilo 1. místo ve vánoční soutěži I-receptáře a 2. místo 6. kola na webu www.piste-povidky.cz. Umístění v top vaší soutěže mě velmi mile překvapilo už jen tím, že jsem uspěla v konkurenci dalších 106 povídek. Každý úspěch mě ohromně motivuje do dalšího psaní a vždy mám upřímnou radost, pokud se zadaří.

Co vás inspirovalo k napsání příběhu Linka č. 18?

Inspirace k příběhu Linka č. 18 měla více původců. Jednak to byly televizní zprávy o zvyšující se nehodovosti a jednak vlastní zkušenost s autonehodou, při které zemřela má kamarádka, což mě dost ovlivnilo. S odstupem času jsem sepsala Linku č. 18 a předpokládala jsem, že povídku nikdy nezveřejním. Jsem ráda, že jsem se nakonec rozhodla jinak. Příběh jako takový je však smyšlený. Pojala jsem námět z trošku jiného úhlu, protože jsem si vědoma toho, že byl již využit nesčetněkrát a zavání klišé. Zároveň jsem nechtěla, aby Linka skončila v grafomanském tratolišti brakové literatury.

Píšete ráda tragické příběhy?

Tragické příběhy píši mnohem raději než humorné, lépe se mi orientuje v citech postav. Je to zajímavé, protože humornou literaturu čtu velmi ráda. Pod pero a ze srdce se mi však derou spíše „hlubší a závažnější“ témata, tedy mnohdy neveselá.

A jaké příběhy ráda čtete?

Jako čtenářka jsem přelouskala už všechno, co vyšlo z „detektivkářské“ dílny Dicka Francise. Večery občas krátím knihami od autorů, jako jsou E. M. Remarque, Karel Fabián či Willi Bredel. Za skvosty považuji vše od J. Wericha a „Cimrmanovský“ humor. Mám ráda historické romány, ale teď nejčastěji pročítám amatérské povídky na literárních serverech, některé jsou mnohdy opravdu velmi kvalitní. Za vynikající uměleckou práci považuji zároveň texty většiny písní J. Nohavici a K. Kryla.

Máte nějaké autory jako vzory?

Možná to bude znít egoisticky, ale nemám. Chci psát jako já, nechci kopírovat ničí styl a k někomu se připodobňovat. Každopádně se mi moc líbí sloh již zmiňovaného Karla Fabiána.

Myslíte si, že mají amatérští spisovatelé šanci uspět se svými díly a stát se slavnými?

Šanci má rozhodně každý, kdo má trochu talentu, hodně píle a je ochotný se učit a rozvíjet. Asi jako ve všem. Když chci něco dokázat, musím dřít. V tomhle případě to znamená jediné – číst, psát, soutěžit, zveřejňovat, co se dá, naslouchat čtenářům a brát si (občas) k srdci rady kritiků, ale rozhodně se z nich nehroutit. Nikdy nevíte, zda-li se vám nepodaří podobný husarský kousek jako Rowlingové se svým Harrym Potterem.

Chtěla byste se i vy stát jednou slavnou spisovatelkou?

Ano. Je to jedno z mých (už ne tajných) přání, sic o mých psaveckých pokusech nikdo z rodiny a bližních nemá ani potuchy. Ale k tomu ještě vede dlouhá cesta...

Kdy jste se začala věnovat psaní?

Asi tak ve dvanácti jsem napsala cosi dvousetstránkového, co by se s velkou  mírou nadsázky dalo nazvat románem. Ten se však nikdy neodlepí ode dna šuplíku. Od té doby nějaká ta povídka pro potěšení vznikla, ale „vážnému“ psaní se věnuji ve volných chvílích až od loňského roku s objevením literárních serverů a stále se považuji za začátečníka.

Co vás vede k tomu, abyste vůbec psala?

Zkuste se zeptat plavce, proč plave... Stalo se vám někdy, že jste se vzbudili ve tři v noci, otevřeli prázdný sešit a začali ze sebe chrlit myšlenku tak rychle, že ruka nestíhala? Je to úžasný pocit úniku kamsi jinam, můžete měnit osudy tisíců a přitom nevstát z postele. Ten pocit zrodu nového života a ještě hezčí pocit, když vás někdo čte a tam kamsi uniká s vámi... Když píšu, připadám si jako hrdá matka. Na začátku je neohrabané myšlenkové batole, které soustavnou péčí vypipláváte v zosobněnou krásu a chytrost celého příběhu, aby v dospělosti bylo dokonalým literárním skvostem.

Mohou si čtenáři Vaši tvorbu přečíst na nějakých internetových stránkách?

Vlastní stránky nemám – zatím –, ale publikuji na různých literárních serverech, převážně na www.piste-povidky.cz. Díla zveřejňuji pod pseudonymem a účastním se též soutěží. Jsem ráda hlavně za komentáře od čtenářů i kritiků, protože bez zpětné vazby nemá ani zdánlivě sebelepší tvorba smysl a jen těžko se člověk může zlepšovat.

O čem píšete nyní?

Jelikož se blíží uzávěrky některých literárních soutěží, věnuji svou pozornost soutěžním dílům. Bohužel pro mě se teď rozmáhá trend sci-fi a fantasy, který není zrovna mým šálkem čaje. Průběžně celoročně se věnuji dopisování sportovních článků do různých tištěných periodik. Na vydání vlastní tvorby se zatím necítím dost „vypsaná“ a při studiu vysoké školy mi ani nezbývá moc času.

Co byste vzkázala našim čtenářům?

Aby se nebáli více komentovat, protože vaše články si hodnocení určitě zaslouží. Bavte se čtením jednoho z nejlepších odborných serverů a propagujte literaturu jako takovou vůbec, protože – z mého subjektivního pohledu – se poslední dobou ztrácí krása slova v záplavě moderní zkracovací doby, pravá tisíciletá hodnota písemnictví pomalu a jistě ustupuje do pozadí a lidé přestávají svůj jazyk umět používat. Vždyť – co je krásnější po namáhavém dni, než ten únik kamsi...

Děkuji vám za rozhovor a přeji mnoho štěstí v dalším psaní. A doufám stejně jako vy, že se krása slova nevytratí a že se vždy najdou milovníci krásné literatury.



Na stránkách našeho magazínu si můžete přečíst tyto příběhy Lucie Polákové:

Linka č. 18

Detenční ústav Jasaňovice

Špatná parta

Komentářů

Přidat Nový Hledat

!joomlacomment 4.0 Copyright (C) 2009 Compojoom.com . All rights reserved."