Recenze

Původní povolání Zdeňka J. Vonáska bylo šperkař (stříbrník). V souvislosti s tímto zaměřením napsal studii Šperkárna Turnov (1955). Jeho velkou zálibou, které se věnuje asi ze všeho nejvíce, je malířství. Dnes se věnuje také fotografování a grafice (např. díla dělaná technikou suché jehly), občas pracuje jako scénograf a kostýmní výtvarník v divadlech. A příležitostně napíše i nějakou povídku či novelu. Z. J. Vonáska bychom mohli zařadit k českým spisovatelům nepříliš známým, avšak i takoví si najdou své příznivce, fanoušky či naopak odpůrce mezi čtenáři.

Už několik let se nakladatelství Hejkal snaží vydávat populární knihy finského spisovatele Arta Paasalinny. Přestože se k nám dostávají jeho díla s velkým zpožděním, od loňského roku přibyly na pultech knihkupců hned tři nové knihy. Krátká paměť pana rady je v pořadí sedmou do češtiny přeloženou knihou oblíbeného autora humoristických románů.

Kurt Vonnegut jr. byl bezesporu génius s velkým vypravěčským talentem a kouzelným osobitým stylem. A vlastně díky svému dílu mezi námi i nadále přetrvává.

Spisovatel William Golding, představitel britské poválečné literatury, se narodil roku 1911. Psaní se začal věnovat už jako sedmiletý chlapec, na přání svých rodičů studoval přírodní vědy a angličtinu. V literatuře debutoval roku 1934 básnickou sbírkou Básně (Poems).

Poněkud bizarní, blíže neurčitý a částečně mysteriózní svět obestřený zlověstným neznámem a plíživě tíživou atmosférou skrz naskrz prosycenou nádechem lehce psychedelické melancholie, decentní krutostí a zvrácenými vztahy dospělých s dětmi. Takto ve zkratce by se dala charakterizovat sbírka 10 povídek australské prozaičky Margo Lanaganové (*1960) nazvaná Černá šťáva.

Oligofrenik pan Příhoda je hlavní postavou Kosinského knihy Byl jsem při tom. Vyprávění této novely je prosycené surovou cyničností s nemalou asistencí černého humoru, který se pozvolna přesouvá ve fraškovitost.

„Byla to typická ranní stoka lítosti, jak ji znají všichni narkomani a alkoholici. (…) Během oněch patnácti let jsem podnikl zdánlivě nevyhnutelnou cestu od kuřáka marihuany k vymetači večírků. Od oblíbeného kumpána k pobudovi, jenž překračuje zákon a ke kterému se nechce nikdo znát. Bylo mi jednatřicet let a zbavil jsem se možnosti vykonávat své povolání. Byl jsem prohnilý jak morálně, tak fyzicky. Nicméně ještě pořád jsem měl před sebou rok tohoto Života. Ještě pořád jsem si myslel, že to se mnou není tak zlé.“

Na výše uvedenou otázku vám odpoví kniha Františka Bělohlávka, který se řadu let zabývá konzultační a trenérskou činností v oblasti manažerských a komunikačních dovedností a psychologické diagnostiky. Jeho kniha s názvem 15 typů lidí: Jak s nimi jednat, jak je vést a motivovat vám jistě napomůže pootevřít vrátka do světa asertivní mezilidské komunikace i poklidných a nekonfliktních mezilidských vztahů.

Stál na autobusovém nádraží, na zádech batoh s tím nejnutnějším, v kapse sto norských korun a pět euro, kouřil cigaretu a čekal na autobus, který ho po šesti letech měl zavézt zpět do nitra skandinávské přírody – krásné a zároveň kruté. Nevěděl, jaká místa navštíví. Nevěděl ani, jak daleko se dostane, když bude celou dobu stopovat a bude odkázán na dobrou vůli kolemjedoucích řidičů. Dokonce ani nevěděl, kdy se zase vrátí domů a jestli vůbec na cestu zpět bude mít dost peněz. Jediné, co věděl, bylo, že tahle cesta bude stát za veškeré strasti i radosti života. Takhle nějak začíná skutečný příběh Zdeňka Vacka, autora knihy Bore bejvi, kterou letos vydalo nakladatelství Nová Forma.