Medailonky autorů

Narodil se 20. dubna 1939 Simonovi a Rebecce Soyer Beagle na Manhattanu a během dětství vyrůstal v Bronxu v New Yorku. Už odmalička se u něj projevoval zájem o literaturu, ve kterém ho jeho rodiče podporovali. V šesté třídě o sobě hrdě říkal, že se jednou stane spisovatelem, a pravidelně přispíval do školského literárního magazínu. Jeho sen se naštěstí pro nás stal skutečností.

Poslední rok na střední škole, roku 1955, se účastnil literární soutěže Scholastic Writing Awards Contest, do které zaslal svoji povídku a báseň. Právě poezie mu vynesla první cenu, kterou bylo stipendium, a tak následující čtyři roky strávil na Univerzitě v Pittsburghu. Získal zde titul z tvůrčího psaní a španělštiny. Poté strávil rok cestováním. Během tohoto roku navštívil Evropu a následně se vrátil na Stanford jako student Steinerovy společnosti tvůrčího psaní.

V devatenácti letech napsal a v jednadvaceti publikoval svůj první román A Fine and Private Place, na který „pořád myslím jako na svou knihu ‘stavu milosti’. Když se za ní teď ohlížím, vidím spoustu řemeslných nedokonalostí, vidím chyby, jichž bych se dneska nedopustil… a přece mi to nějak vůbec nevadí.“ To říká v jednom rozhovoru o svém debutu.
Kniha vyšla v roce 1960, a čtenáři se tak mohli seznámit s Jonathanem Rebeckem, bezdomovcem žijícím na hřbitově v Yorkchesteri, který má za společníky vránu a duše mrtvých pohřbených lidí. Duše, které pomalu miznou a opouštějí tento svět a přitom zapomínají na život, jaký vedly předtím.
Duch Michael Morgan, který si nemůže vzpomenout, zda spáchal sebevraždu nebo zda ho otrávila jeho žena, se zamiluje do ducha jménem Laury Durand, která byla zabita při srážce kamionem. Poté, co se ukáže, že Morgan spáchal sebevraždu a jeho žena je nevinná, je jeho tělo přesunuto na neposvěcenou půdu.
Co s tím udělá Rebeck? Bude ochoten akceptovat rozloučení milující se dvojice? Jeho přítelkyně a častá návštěvnice hřbitova ho nabádá k činům, které by lásce těchto „lidí“ pomohly.

V roce 1963, ve věku 24 let, potom, co se dozvěděl, že bude otcem, se Peter rozhodl opustit domov v Bronxu a se svým přítelem, Philem Sigunickem, se na skútrech vydali napříč celou zemí do San Francisca v Kalifornii, kde na něj čekala milovaná Enid, kterou si později vzal za manželku. Během cesty poznali s Philem lépe americkou krajinu, zažili mnoho nepředvídatelných a zábavných dobrodružství a stali s nerozlučnými kamarády. Jejich společná cesta byla inspirací pro Petera k napsání knihy I See By My Outfit, která vyšla v roce 1965.

Po přestěhování do Kalifornie za Enid přestal psát beletrii a snažil se vydělat peníze. Ve snaze o živení své rodiny se věnoval novinářčině a i výše popsaný cestopis nejdříve vycházel na pokračování v časopise Holiday pod názvem A Long Way to Go.    

O tři roky později přišlo jeho dosud možná nejznámější dílo The Last Unicorn (Poslední jednorožec), ve kterém vypráví fantastický příběh o jednorožce, která si spokojeně žije ve svém lese až do chvíle, než zjistí, že je poslední svého druhu. A tak se vydává na dobrodružnou cestu, jejímž cílem je osvobodit své rodné ze zajetí.
Román je určen dětem i dospělým a každý si v něm najde malé poselství určené právě pro něj. Kniha však nevznikala lehce. První řádky začal psát Beagle už v roce 1962, ale vydání se příběh dočkal až o šest let později, protože – jak sám přiznal – nevěděl, jak pokračovat v příběhu.
V roce 1965 se k jednorožce vrátil a až na pár kusů první kapitoly všechno zahodil a začal psát od začátku. A vyplatilo se to. Kniha, i když ne hned, se stala jedním z nejvýznamnějších románů fantasy. K původním osmdesáti stranám se autor vrací až v nedávno vydaném díle The Last Unicorn: The Lost Version, která uzřela světlo světa roku 2007.
Poslední jednorožec byl v roce 1982 zpracován jako úspěšný animovaný film, ke kterému naspal scénář sám autor.

Po vydání knihy se spisovatel i nadále věnoval publicistice a do dnešní doby se ještě pořád věnuje psaní scénářů. Na jeho kontě je například epizoda Sarek ze seriálu Star Trek: Nová generace či scénář k animované verzi Pána prstenů od Ralpha Bakshi nebo k dramatu The Dove. V  období po přestěhování se do Kalifornie dokonce práce scenáristy a publicisty převažovala nad prací spisovatele.

V roce 1967 se společně s fotografem Michaelem Bryeem vydal procestovat celou Kalifornii a dojmy zachytili v The California Feeling: A Personal View. Do budoucna má spisovatel v plánu připravit přepracované vydání pod názvem California 1967.

Od poloviny devadesátých let se znovu vrhl na tvoření fiktivní prózy a od té doby píše s neutichajícím zápalem. Jako by se celé roky šetřil právě pro tyhle chvíle. Jeden skvělý příběh střídá druhý. Ke knihám, které si autor cení nejvíce, patří Inkeeper’s Song, který vyšel roku 1993. Jedná se o poměrně obtížný, avšak o to propracovanější román, ve kterém se Tikat rozhodne zachránit svou milovanou Lukasse. Při plnění tohoto úkolu ho kroky zavedou až do hostince, který se stane jevištěm podivuhodného dramatu.

Následovaly další knihy s fantasy tématikou: Giant Bones, The Rhinoceros Who Quoted Nietzsche and Other Odd Acquitances. V roce 1996 vychází román The Unicorn Sonata, ve kterém se dívka za pomocí hudby dostane do světa, který mimo  jiné obývají tři druhy jednorožců.
K duchům se spisovatel vrací až po čtyřiceti letech od vydání první knihy v díle Tamsin. Povypráví nám příběh o dívce jménem Jenny Gluckstein, která se se svou matkou stěhuje na tři sta let starou farmu v Dorsetě v Anglii. Ne dlouho po jejím příchodu na farmu se spřátelí s Tamsin Willoughby, dcerou původního majitele farmy, která je už však hezkých pár let po smrti.

Čtěte také:
Recenzi románu Poslední jednorožec: Magický svět jednorožců opět ožívá
Obsah knihy Poslední jednorožec: Peter S. Beagle – Poslední jednorožec

Komentářů

Přidat Nový Hledat

!joomlacomment 4.0 Copyright (C) 2009 Compojoom.com . All rights reserved."