Šokující, neuvěřitelný, nepochopitelný – takovými slovy by se dal charakterizovat pravdivý příběh Angely Lenzové, kterému vtiskla literární tvář německá autorka Ulla Fröhling.

Tato kniha je příběhem ženy, která byla od raného dětství vystavena organizovanému sadistickému násilí. Je portrétem dívky, která zažila incest, vynucenou prostituci, brutální mučení a rituální zneužívání. Toto neskutečné zacházení Angela zažívala nejen ze strany „bratrů a sester“, ale především od svých rodičů, kteří byli přesvědčeni o správnosti svého jednání. Matka byla schopna milovat jen svého syna a dceru brala jako trest, jako překážku ve vztahu s jejím mužem: „Viděla, že její dcera je hezká. Byla nakonec i pyšná, že porodila tak hezké dítě. Jenže toto děcko, o které vůbec nestála, ji vystrnadilo z místa, které jí náleželo; její muž se rozplýval nad její dcerou, ona sama mu byla lhostejná“ (S. 84). Oproti tomu otec Angelu miloval, ale bohužel ne ryze rodičovskou láskou: „Patřila mu. Byla jeho majetkem. Mohl si s ní dělat, co chtěl. A on chtěl stále víc. Nikdo ho nezadržel. Jeho ženě bylo lhostejné, co se děje tomu dítěti“ (Fröhling, U. Byla jsem otrokyní v satanské sektě. Frýdek Místek: Alpress, 2009, s. 83).

Angela krůček po krůčku odtajňuje své hrůzostrašné dětství a především praktiky satanské sekty. Seznamuje nás s existencí lidí, kteří vědomě usilují o zlo a žijí zlem a z jejichž moci je jen velmi těžké uniknout. Každý náznak odporu je udušen hned v zárodku. Mučení, ponížení, kontrola vědomí, absolutní poslušnost, příkaz naprostého mlčení a strach, to jsou pilíře, na kterých spočívá tato výchova. Bolest a prolitá krev, to jsou největší dary, které může člověk obětovat Satanovi, jenž mu za ně bude vděčný. Skupina je vše, jednotlivec neznamená nic: „Že to platí jen pro ně, nikoli pro ty, kteří sektu vedou, to děti nedokážou rozpoznat. Vůdci je budou chránit, je jim vysvětleno. Rituály jsou tak hrůzné, že se to nedá slovy popsat“ (S. 229).

V důsledku dlouhotrvajícího a bezvýchodného mučení, masivního nesnesitelného sexuálního a duševního zneužívání se Angela stane mnohočetnou osobností. Pod tlakem těžkých traumat se její „já“ rozdělí na několik osobností, které jsou schopny samostatně jednat, myslet i mluvit. Angela tedy mluví různým tónem hlasu, má několik rukopisů, názorů, chutí, cílů a pocitů. V jedné osobě se skrývala žena, muž i dítě. Žádná z jejích osobností by totiž nedokázala snést všechno násilí, které lidé páchali na jejím těle a její duši. Každá z nich z něj vnímala jen tolik, kolik dokázala přestát. Pak opět zmizela, ukryla se v nějakém tajném koutku její duše. A na její místo nastoupila jiná, odžila si další kousek hororu a později si vybavovala pouze tento jediný úsek pekla. A tak to šlo pořád dále…

Přesto se Angela snaží vymanit ze spárů sekty a začne hledat odbornou pomoc. Její psychické onemocnění je však v té době neprobádanou oblastí a lékaři si s ní nevědí rady. Nakonec se jí ujme terapeutka Nina, která rozpozná její onemocnění a vtiskne jí novou naději na alespoň trochu „normální“ život. V době, kdy se s ní Angela seznámí, vlastní přes sto osobností. Satanisté ale formují Angelu od dvou let a záměrně z ní vytváří mnohočetnou osobnost. Angela tedy není schopna přestřihnout pouto hned a udržuje s nimi styky i v době docházení na terapii. Až poté, co se dozví, že má obětovat svého syna sektě, se v ní něco zlomí. Svěří se Nině, která je šokovaná ze zjištění, že Angela ihned po terapii běžela informovat sektu o průběhu sezení. Přesto se snaží bojovat a po devíti letech intenzivní terapie snad můžeme říct slova, kterými kniha začíná i končí: „Všechno je v pořádku…“

Záměrem knihy Byla jsem otrokyní v satanské sektě bylo změnit naše povědomí o následcích násilí, varovat lidi před praktikami satanistů a seznámit je s psychickým onemocněním nazvaným mnohočetná osobnost. Ulla Fröhling si k tomu zvolila životní příběh Angely Lenzové, ve kterém líčí zážitky, nad kterými budete chvílemi nevěřícně kroutit hlavou, chvílemi nebudete chtít uvěřit a chvílemi budete muset knihu odložit a položit si otázku, jestli je to vůbec možné, protože „lidi nechtějí nic vědět, chtějí zapomenout, chtějí to mít všechno pěkné“ (Fröhling, U. Byla jsem otrokyní v satanské sektě. Op. cit., s. 342). Přesto doporučuji vytrvat, nezapadnout do davu a knihu dočíst do konce.

Čtěte také:
Ukázku z knihy Byla jsem otrokyní v satanské sektě



Knihu Byla jsem otrokyní v satanské sektě vydalo nakladatelství Alpress.

Komentářů

Přidat Nový Hledat

!joomlacomment 4.0 Copyright (C) 2009 Compojoom.com . All rights reserved."