Ukázky z knih

Běhna, kurva, šlapka, vířilo mi hlavou s ozvěnou v uších. Vůbec jsem si neuvědomovala, co dělám a čím právě jsem. Půl hodiny nato jsem odešla s dalším, a pak ještě s jiným. Moje malá kabelka se nafoukla množstvím bankovek, ale mé srdce bylo naopak prázdné a bez citu.

Jako bych byla nějaký naprogramovaný robot nebo zhypnotizovaná, která jen plní dané příkazy. A pak, v Domenikově náruči, i když jsem své tělo předtím drhla drátěným kartáčem, jsem již necítila to štěstí, které mi pokaždé skýtaly jeho něžnosti. Tenkrát, té první noci, bylo možná mé tělo ještě živé, ale moje duše už zemřela.

Tak začala má kariéra v proslulé Trumpě v Pireu, jež se současně stala mým domovem. Kdo ještě nikdy nic neslyšel o Trumpě, tomu povím všechno já, protože jsem ji zažila zevnitř i zvenčí. Kdybych ji měla přirovnat k ženě, vypadalo by to asi takhle: Byla zářivá a vzápětí temná, kokta a prospěchářka, milá a lstivá, bezcitná svůdnice, křehká a tvrdá, čestná a taky udavačka, veselá a hašteřivá, okouzlující a odporná, smyslná a vzdálená, ale především s široce rozevřenou náručí a tělem s roztaženýma nohama, připravenýma sevřít tě a vynést do ráje… nebo do pekla… jen když jsi ochoten zaplatit.

Na mapě zabírala necelé čtyři bloky, začínající od druhé Merargias až k Fillelinon a od Filonos dále až po Kolokotronisovu ulici, s nejrušnější a slavnou ulicí Notara. Notara a souběžná Filonos byly hlavními ulicemi Trumpy, kde bylo největší množství nevěstinců, barů, kabaretů a hotelů. Kabarety! Jak se všechny jmenovaly? „Kit Kat“, „John Bull“, „Pařížanka“, „Argentina“, „Frisco Bar“. Jména, která za sebou zanechala jednu epochu a po dlouhá léta byla útěchou každému muži, který chtěl prožít hříšný sen. Protože Trumpu navštěvovali jenom muži. Neexistoval žádný důvod, aby se tam ukázala žena, s výjimkou toho, že tam pracovala. Když chtěli rodiče zkrotit svá dítka, strašili je Trumpou a morálním úpadkem lidí v ní žijících.

Možná, že Trumpa byla pokleslá, ale měla i své plusy. Bylo jisté, že se tam člověk cítil bezpečně a nikdy nebyl sám, ač by se to mohlo zdát sebevíc divné. Byli jsme jedna velká vzrušující rodina, která se milovala, hašteřila, nenáviděla, která se podporovala a vzájemně kritizovala, objímající se i přes nadávky a držící pospolu. Notara se stala mým druhým domovem, napřed v kabaretu u Vasilise a potom v barech, které byly hluboko v podzemí, kde se v dýmu cigaret a tlumených světel odehrával prastarý lidský obchod, v rozporu se zákonem i přírodou. Tam si pachatelé chodili vybírat své oběti a oběti si vybíraly své pachatele.

V jedné uličce, jen čtyři metry široké a asi sto metrů dlouhé, jsem se naučila tolik, co by se prostý člověk nenaučil ani za tisíc životů. Dlouhá léta jsem sešlapávala své podpatky, abych ji, a přirozeně i celé sousedství, kousek po kousku poznávala. Protože v Trumpě nefungovaly jenom nevěstince, ale také se tam prodávalo souvlaki, byly tam krámky se smíšeným zbožím, vinné sklípky, pekárny, čistírny a všechno, co k takové čtvrti patří. Jenom s tím rozdílem, že tyto podniky fungovaly ve dne, kdy Trumpa jen přežívala. Naplno ožívala až v noci.


Zdroj ukázky: Chrysa Dimoulidou – Deník ctihodné prostitutky. Praha: Fragment, 2009, s. 84–85.


Čtěte také:

Chrysa Dimoulidou – Deník ctihodné prostitutky (čtenářský deník)

Chrysa Dimoulidou – Deník ctihodné prostitutky (recenze)