Teorie literatury

Autor Quijota Pierre Medard aneb jak je to s autorstvím?

1 1 1 1 1 (1 hlas)
kniha a kytka 100x100
Jorge Luis Borges, argentinský spisovatel, se proslavil svými povídkami, básněmi a eseji, v nichž se zabýval problémy z oblasti literatury a filozofie. Mezi takto zaměřená díla patří i povídka Autor Quijota Pierre Medard, v níž Borges praví, že je mnohem důležitější, kdo příběh vypráví, než-li o čem samotný příběh je. Některé z vás možná toto tvrzení překvapí, avšak následující rozbor povídky vám přiblíží, co autora vede k tomuto závěru.
Proč se Borges rozhodl tuto povídku psát? Prý proto, že chce po vydání katalogu děl svého přítele Pierra Menarda, v němž byla některá díla přidána a některá naopak scházela, uvést věci na pravou míru. Uvádí proto výčet viditelných děl, a to v chronologickém pořadí. Co je to ale ono viditelné dílo? A existuje nějaké neviditelné dílo? Pokud ano, je to dílo „podzemní, nekonečně statečné, neporovnatelné a také nedokončené“. A tímto statečným dílem je i nové napsání slavného Dona Quijota, k čemuž se odhodlal právě Menard.

Tento muž zasvětil svůj život napsání dona Quijota, avšak nešlo o mechanický přepis originálu, ale o napsání příběhu tak, aby se slovo za slovem shodovalo s textem Miguela de Cervantese. Ještě jednou upozorňuji, že cílem tohoto muže, který se jako by stal sám donem Quijotem, nebylo kopírování jeho slavnějšího předchůdce. Jakým způsobem chtěl docílit toho, aby bez plagiátorství napsal vše stejně jako Cervantes? Především se musel stát sám Cervantesem. Naučí se španělsky, bude bojovat proti Maurům a Turkům, zapomene na vše, co se stalo ve světových dějinách v letech 1602-1918 atd. Některým z vás se možná zdají tyto cíle jako utopické, avšak vyslechněte si, co Borges vypráví dále...

Toto vše bylo pro Menarda příliš jednoduchou cestou, jak sepsat svůj životní počin. Mnohem složitější je totiž zůstat Pierrem Menardem a jako Pierre Menard napsat Dona Quijota. Sám si však uvědomuje, že by musel být nesmrtelným, aby se mu něco takového podařilo. Snaží se tedy rekonstruovat v doslovném znění Cervantesovo dílo, přičemž se řídí dvěma zákony:
1)    může zkoušet formální a psychologické varianty
2)    tyto varianty musí obětovat původnímu textu

Proč však chce Menard napodobit právě toto dílo? Menardova postava odpovídá:  „Quijote není nutný. Mohu podrobně promyslit, jak ho napsat, mohu ho napsat, aniž se dopustím tautologie.“ Sám si uvědomuje, že je jeho cíl bezcenný: uvědomuje si, že jeho dílo nikdo neocení, navíc si je vědom vlastního neúspěchu (viz poznámka, že by musel být nesmrtelný, aby se mu něco takového povedlo).

Zajímá vás zřejmě, jaké jsou rozdíly mezi Cervantesovým a Menardovým Donem Quijotem. Shrňme si je do několika základních bodů tak, jak je popisuje Borges. Především psát dona Quijota v 17. století bylo nutné, až osudové. Psát ho ve 20. století je skoro nemožné! Cervantes staví neohrabaně realitu své země do protikladu ke smyšleným rytířským příběhům. Na rozdíl od toho Menard zavrhuje tento lokální kolorit. Pokud se zaměříme na podrobnosti, pak je ve 38. kapitole obsažen proslov dona Quijota o válečnictví a vědách – Cervantesův Quijote rozhodne spor v neprospěch věd, protože sám autor byl vysloužilým vojákem. Zajímavější je to, že se stejně rozhodne i Quijote Menardův. Zde je důvodem to, že se Menard podřídil psychologii svého hrdiny. (Jiní v tom ovšem vidí pouhý přepis.) Možná tak ironicky hlásal názory, které byly opakem jeho vlastních názorů. Na závěr lze říci, že přestože se texty shodují, je podle Borgese text Menardův bohatší.

Menard dle Borgese vymyslel novou metodu úmyslného anachronismu a chybného přisuzování autorství. Tím Medard obohatil nedokonale rozvinuté umění četby. Tato metoda navíc skýtá neomezené množství aplikace.













 

Doporučujeme

Aktuality

  • Partonyma – nová čísla časopisu ke stažení a o připravované antologii

    Literární časopis Partonyma, založený v roce 2012, prochází již od závěru minulého roku řadou proměn. Poslední dvě čísla vyšla v menším formátu a celkově novém designu, což ovšem není nejpodstatnější změnou. Tato tzv. „černá řada“ (podle nové podoby obálky) je nyní, kromě klasické tištěné verze, uvolněna ke stažení ve formátu PDF zcela zdarma. Jedná se o dvojčíslo 19 - 20 na téma Umění zločinu / Zločinné umění a o dvojčíslo 21 – 22 na téma Meze textu / Meze prostoru.

    Číst dál...  
  • V šestém ročníku Ceny Česká kniha zvítězil Jiří Hájíček

    Závěrečná tisková zpráva šestého ročníku Ceny česká kniha, která oficiálně oznamuje vítěze, je již k dispozici. V následujících odstavcích si ji můžete přečíst.

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Soutěž

  • Soutěž o knihu Hlavně to nikomu neříkej

    Ode dneška soutěžíme o knihu Hlavně to nikomu neříkej z nakladatelství Slovart. Pokud správně zodpovíte tři jednoduché soutěžní otázky a usměje-li se na vás štěstí při závěrečném losování, kniha bude vaše.

    Číst dál...

Z čtenářského deníku

  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  
  • Biblický příběh, který se odehrává na americkém venkově

    John Steinbeck se narodil roku 1902 v Kalifornii. Vystřídal mnoho různých profesí a získané zkušenosti potom uplatňoval ve svých knihách. Patřil k autorům takzvané ztracené generace zažil první světovou válku a ve svých dílech popisuje bídu, které byl svědkem. Vyzdvihuje krásu kalifornské krajiny a sílu lidského ducha, naopak silně kritizuje násilí, zákeřnost a vypočítavost. Získal Pulitzerovu cenu i Nobelovu cenu za literaturu. Mezi jeho nejznámější knihy patří Hrozny hněvu, O myších a lidech, Pláň Tortilla a právě Na východ od ráje

    Číst dál...  

Přihlášení