Teorie literatury

Obrazná pojmenování v užším smyslu neboli tropy jsou založeny na přenášení významu. Jejich podstatou je mnohoznačnost slov. Při tvorbě obrazných pojmenování básník nevytváří zcela nové prvky, ale spíše nově a neotřele kombinuje prvky staré. Přímá pojmenování určitých jevů přenáší na jevy jiné, a tak toto pojmenování významově posouvá. Výsledkem je neočekávané spojení slov, které můžeme označit jako nepřímé a obrazné pojmenování.

Obrazná pojmenování v užším smyslu, tedy vlastní tropy, rozřazuje Bruknerův Poetický slovník do tří základních skupin. K základním tropům řadí metaforu, metonymii a symbol. Ostatní tropy, jako například přirovnání, alegorie, personifikace nebo synekdocha, jsou pouze podskupinami těchto základních tropů.

Přehled základních tropů a jejich podskupin:

Metaforu můžeme definovat jako nepřímé pojmenování založené na vnější podobnosti. Jinými slovy metafora vzniká záměnou jednoho slova, slovního spojení jiným slovem anebo slovním spojením na principu podobnosti jevů nebo předmětů. Přenášet se mohou jednak vlastnosti věcí, a to na neživé předměty či jevy (smaragd trávy) a  na živé bytosti (srdce mu zkamenělo), jednak vlastnosti živých bytostí, a to na zvířata (malý zpěvák – ve významu pták) nebo na neživé předměty (mrtvé moře).
•    Přirovnání je druh tropu, který má vlastnosti metafory. V přirovnání existují tři prvky – porovnávaný, porovnávající a jejich společná vlastnost. Příklad: je chytrý jako liška, bije se jako lev.
•    Alegorie neboli jinotaj je druh metafory, který se uplatňuje v celém textu. Alegorie spadá pod nepřímé pojmenování, prostřednictvím něhož lze vyjádřit obsah, myšlenky a představy, které se z určitých většinou společenských důvodů nesmí vyslovit přímo. Alegorie se nejčastěji uplatňuje v bajkách, a to zejména zvířecích, jaké psal například  Jean de La Fontaine nebo Ivan Andrejevič Krylov.
•    Personifikace je druh metafory, jenž je založen na přenášení vlastností lidí a jejich činnosti na neživé předměty, věci nebo abstraktní pojmy. Výskyt personifikace se neomezuje pouze na poezii, lze ji objevit také v próze. Příkladem personifikace je třeba věta Slunce nakukuje do oken.


Metonymii lze označit za obrazné pojmenování založené na vnitřní podobnosti a vnitřních vztazích. K záměně jednoho slova jiným slovem dochází třeba na základě místního a prostorového vztahu, na základě časových a věcných souvislostí nebo záměnou příčiny a důsledku.  Příkladem metonymie jsou následující slovní spojení: poslouchat Mozarta, číst Hemingwaye, spořit s liškou (tj. s bankou používající logo lišky), hlášení vydané Bílým domem, země truchlí, sníst celý talíř aj.
•    Synekdocha, která spadá pod metonymii, je záměnou jednoho slova jiným slovem, a to na základě kvantitativního vztahu mezi nimi. Synekdocha se používá tehdy, když je celek charakteristický pro část a opačně. K základním typům synekdochy patří pars pro toto (tj. část místo celku) a totum pro parte (tj. celek místo části). Jako pars pro toto lze označit synekdochu ve větě Nepřišla ani noha. Totum pro parte je zase obsaženo ve větě Ostrava vyhrála v Praze.
•    Hyperbola neboli nadsázka je druh obrazného pojmenování, které patří k metonymii. Obrazný charakter hyperboly spočívá v tom, že namísto ní lze vždy použít slovo či slovní spojení bez nadsázky. Hyperbola se často vyskytuje v hovorovém stylu. Např. Už tisíckrát jsem ti pověděl. Jsem jedno  ucho. .


Symbol, jenž má znakový charakter, vzniká na základě konvencionálního, tj. předem smluveného označení. Například chléb ze solí jsou symbolem přátelství a pohostinnosti, kominík je symbolem štěstí nebo černá kočka běžící přes cestu je naopak symbolem neštěstí.