Teorie literatury

V tomto článku máte možnost objevit pravidla nejrůznějších druhů rýmů a jejich zákonitosti. Rým bývá z hlediska literární teorie tak trochu opomíjenou záležitostí. Možná proto, že se zdá na první pohled vše jasné a srozumitelné. Pojďme se ale podívat pod pokličku pozorněji…

Rým je zvuková či grafická shoda (některých či všech) koncových písmen (samohlásek i souhlásek) na konci verše. Zjednodušeně řečeno: pokud se poslední 1-2 slabiky (čím více, tím lépe) posledních slov na koncích řádků (veršů) hodně podobají nebo shodují, pak se jedná o rým. Slova se tzv. „rýmují“, pokud znějí stejně (respektive hodně podobně).

Dělení rýmů na mužský a ženský

Rým můžeme rozdělit na mužský a ženský:
Mužský rým = poslední doba ve verši je přízvučná
Ženský rým = poslední doba ve verši je nepřízvučná

Příklad mužského rýmu:
Každý | správný | muž
–U | –U | –
zná mužs|ký rým | už
–U | –U | –

Příklad ženského rýmu:
Každá | správná | žena
–U | –U | –U
ví co | ženský | rým zna|mená
–U | –U | –U | –U

Pozor, nezáleží zde na počtu slabik. Lichoslabičná slova nejsou vždycky mužským rýmem a naopak.

Dělení rýmů podle shody hlásek

Úplný rým
Jedná se o dokonalé souznění konců slov. Může končit samohláskou i souhláskou. Úplný rým dále dělíme na bohatý a postačující (někdy též nazývaný „chudý“).

Bohatý rým
Znakem bohatého rýmu (např. rovina x novina) je stejný počet slabik, shodná délka samohlásek (ulitá x ulítá NENÍ bohatý rým) a shoda všech hlásek slov kromě jejich relativního začátku.

(U bohatého rýmu bereme v úvahu zvukovou shodu „i“ a „y“ jako jedno a totéž, takže libý x chybí tvoří bohatý rým. Neplatí to ale u stejně znějících dvojic slov jako d - t, ž - š, v - f, b - p, h - ch, g - k, z – s, tudíž například veselá slova lebka x depka nemůžeme považovat za bohatý rým.)

U slova začínajícího na SOUHLÁSKU je relativním začátkem slova souhláska nebo několik souhlásek před první samohláskou. Kupříkladu ve slově „zmařena“ je relativním začátkem dvojice souhlásek „zm“. Pokud se tedy chystáme nalézt bohatý rým ke slovu „zmařena“, musí se hledané slovo vyjma relativního začátku shodovat v koncovce „ařena“ (a mít samozřejmě stejný počet slabik). Tomuto požadavku vyhovuje například slovo „Mařena“. Mezi slovy „zmařena“ a „Mařena“ je tedy bohatý rým.

Slovo začínající na SAMOHLÁSKU relativní začátek nemá. Tudíž pokud chceme hledat bohatý rým ke slovu začínajícímu na samohlásku (např. „aleje“), pak musí námi hledané slovo v sobě obsahovat celé předchozí slovo („aleje“) začínající samohláskou a mít totožný počet slabik. V našem případě jsme schopni utvořit dvojici slov „aleje“ x „naleje“, kde je bohatý rým.

Postačující rým
Postačující rým je rýmem, který neodpovídá striktním pravidlům bohatého rýmu, ale pořád se jedná o úplný rým a nikoli o překlenutý rým (některé slovo má na konci o jednu souhlásku navíc), ani asonanci (pouhý souzvuk samohlásky / samohlásek).
Postačující rým můžeme dále rozdělit na dobrý, obsažený a obstojný.

Dobrý rým
Jeho definice je stejná s bohatým rýmem až na to, že se v případě dobrého rýmu toleruje rozdílná délka samohlásek, např.: postavy x dostaví, kometa x ometá, sněhový x nehoví atd.
Máme tu tedy jednotu v počtu slabik a shodu zbytku slova vyjma relativného začátku za kompromisu různé délky samohlásek.

Obsažený rým
Jeho popis je rovněž totožný s definicí bohatého rýmu kromě toho, že se v případě obsaženého rýmu toleruje nestejný počet slabik, tudíž první slovo musí být plně obsaženo ve druhém, např.: rota x porota, rod x porod, kupa x hvězdokupa atd.
Znaky obsaženého rýmu tedy jsou: shoda délky samohlásek a zbytku slova (kromě relativného začátku) za podmínek akceptování různého počtu slabik.

Obstojný rým
Od bohatého rýmu se liší tím, že neobsahuje shodu celého slova kromě jeho relativního začátku, avšak respektuje počet slabik a délku samohlásek (a zároveň se pochopitelně rýmuje).
Příkladem budiž: poprava x potrava, přikrývá x přispívá, kormidla x povidla atd.

Dostatečný rým
Konečně se dostáváme k poslednímu druhu postačujícího rýmu. Je jím rým dostatečný a z kritérií stejného počtu slabik, shodné délky samohlásek a totožného obsahu slova kromě jeho relativního začátku splňuje pouze jedno.
Může buď souhlasit jen v počtu slabik (slabičný: postava x náprava), pouze v délce samohlásek (samohláskový: píchá x rozdmýchá) či ve shodě zbytku slova (shodný: koma x lakomá).

Překlenutý rým
Překlenutý rým vznikne právě tehdy, když jedno z rýmovaných slov má na konci o souhlásku (případně několik souhlásek) navíc.
Můžeme ho rovněž rozdělit na bohatý a postačující.

Překlenutý rým – bohatý:
Shoduje se v délce samohlásek, počtu slabik i v celém slově kromě relativního začátku a posledního písmene, např.: ráže x srážet, pole x golem; žena x ženat atd.

Překlenutý rým – postačující:
Shoduje se buď ve všech třech zmíněných kritériích, nebo jen v některých z nich. Také ho můžeme rozdělit na dobrý, obsažený, obstojný a dostatečný podle vzorů výše:
např.: postava x dostávat (dobrý), kopa x rozkopat (obsažený), rozední x poledník (obstojný) a uteče x pečeť (dostatečný).

Všimněme si, že ač slova končí na rozdílnou hlásku, tak se stále rýmují.


Asonance
Teď již dokážeme identifikovat rým podle shody hlásek. Existuje ale ještě jedna výjimka – „polorým“. Jedná se o takzvanou asonanci.
Asonance je souzvuk samohlásky či samohlásek na konci verše bez ohledu na souhlásku či souhlásky.
Asonance mají sice velký potenciál na podrobné rozdělení a popsání, ale jelikož se jedná o velký výčet typů a asonance jako taková není pro poezii zas až tak zajímavá, tak se jí budeme zabývat jindy. Příklad asonance: hrana x vata; pán x háv; ruka x noha, atd.


Čtěte také:

Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu

Jak je to se slovním přízvukem v češtině

Moderní versologie – Těžká a lehká doba, její analogie v hudbě